24 perníčků

🎆Silvestrovská jednodílovka🎆

Šli spolu ruku v ruce. Marinette měla na sobě opět své rukavice a společně mířili k chatě. Bohužel nikdo nepočítal, že bude venku tolik sněhu, Adrienova limuzína už dál jen nemohla, a tak se rozhodli jít pěšky. Po silnici to však klouzalo, po pár krocích Adrien hrdinsky rozhodl, že si cestu zkrátí přes les. A tehdy začalo jejich dobrodružství.

Brodili se po lýtka sněhem, Marinette necítila svoje nohy ani když na sobě měla nejteplejší boty co našla společně s vlněnými ponožkami.
,,Adriene, řekni mi prosím, že už tam budem" řekla Marinette zadýchaně.
,,Už tam budem." Tmavovlásce se hned zlepšila nálada.
,,Vážně?" Řekla plná naděje a v hlavě jí už začal střílet ohňostroj.
,,Ne, jen jsi říkala, že ti to mám říct."
Hned jí klesla nálada zpátky na bod mrazu.
,,Ty jsi pako, díky za falešnou naději" a takhle utnula jejich rozhovor. Na dlouhou dobu pak zavládlo ticho.
Bylo slyšet jen šustění větví smrků, sem tam jak spadl sníh na zem a neustálé vrzání jejich bot.
Marinette cítila jak jí začínají mrznout tváře, už nedržela Adriena za ruku, ale za celou paži. Klopýtala sněhem a odolávala touze se svalit do sněhu a zůstat tam trčet.
Adrienovi k jeho překvapení ani zima moc nebyla, spíš byl unavený, předchozí den hrál do čtyř do rána na počítači a moc toho nenaspal.
Zívnul a taky se začínal modlit, aby už za vrcholem toho kopce byla ta chata. Jezdil tam vždycky s přáteli už nějaký ten pátek. Slavili tam narozeniny, konec školního roku, snad všechny prázdniny a silvestr taky.
Vždycky se tam všichni opili do němoty a jednou se i stalo, že se probudili až k večeru další dne.

,,Adriene, jestli ta chata není tady za tím kopcem, končím. Prostě si tady sednu a počkám dokud mě nenajdou vlci nebo vrtulník. Jo! A abych nezapomněla, tys skončil taky." Adrien to nebral dvakrát vážně, věděl, že Marinette je jen podrážděná z dlouhé cesty.
,,Marinettinko, neboj se, už tam budeme." Pohladil ji po vlasech a vtiskl jí maličký polibek, jen ji víc naštval. Pustila se ho a šla si po svých, blonďák se tomu jen smál.

Konečně vylezli ten příšerný kopec a pohled, který se jim naskytl, Marinette zlepšil náladu, že dokonce i přicupitala zpátky k Adrienovi.
,,Tak copak? Spokojená?" Marinette vykulila oči úžasem, tohle si pod pojmem chata nepředstavila.
,,No teda! Já myslela, že chata je dřevěný domek s dřevěnou střechou, kde je dole jedna, nanejvýš dvě místnosti a nahoře možná tak půda. Myslela jsem si, že tam není elektřina a na záchod se chodí do kadibudky."
Adrien se zvonivě zasmál.
,,Nezapomeň s kým to chodíš, Marinettinko,  jsme klub milionářů nebo alespoň pořádaných zazobanců, samozřejmě ne všichni. Tahle chata má dvě patra, to je pravda, ale má saunu, bazén, deset místností a tři koupelny se záchodem VEVNITŘ! Jo, vzadu je veranda a tam je výhřivka a heliport, jeden můj kamarád je totiž děsnej zazobanec." Založil si Adrien ruce na prsou.

Chata byla obrovská a z blízka brala dech ještě víc než seshora.
Dvě zdi přízemí byly prosklené, takže šlo vidět ven na výhřivku. Vevnitř bylo všechno moderní, dráhy nábytek se jen leskl. V největší místnosti byla televize přes jednu celou zeď, protože ve správné klučičí společnosti se někde playstation hrát musel.
Marinette trvalo dvacet minut než prošla obě dvě patra celé chaty. Objevila několik prostorných ložnic, menší obývák číslo dvě, bar, kde bylo tolik alkoholu, že ani nevěřila, že to je jen na dnešek. Výrazně Adrienovi zdůraznila, že ona pít nebude. Vždycky jen pokýval hlavou, že jo, ale ona věděla, že si myslí svoje.

,,Marinette!!"
Když zaslechla své jméno, rychle seběhla schody a už byla dole.
,,Ehh, tohle je Kim, můj bývalej spolužák a jeho kamarádka Lila." Na Kima se Marinette jen křečovitě usmála, ale Lila jí přišla sympatická.
,,Ahoj, těší mě." Snažila se, aby působila zdvořile, ale ti dva se jen tak zvláštně podívali na Adriena.
,,Tak vychovaná, jo? To se divím, Agreste." Drcnul do něj loktem Kim a Mari raději ani nechtěla vědět, co myslel tím mrknutím oka.
Chvíli poté přišli dva kluci, které Marinette taky dobře znala a s nimi jeden neznámý, který spíš vypadal, že tu je omylem asi jako ona.
,,Ale!! Agreste přijel a s ním nějaká slečinka!" Přišel k němu hned ten, který se prý jmenoval Luka. Marinette měla čím dál tím větší pocit, že sem nepatří. Tohle byli ti, kteří ji chtěli znásilnit a ti, co popíjeli s Adrienem. Už tehdy věděla, že to bude strašlivý propadák.
,,Ahoj, jsem Nathaniel."
,,Nazdar" odsekla už jen s nervy na zhroucení Marinette, ještě to ani nezačalo a ona už tady všeho měla po krk.
,,Já jsem Marc." Řekl tiše černovlasý kluk, kterého neznala.
,,Jsem Marinette." Podali si ruce a ona mu opětovala úsměv.