24 perníčků

18. prosince

,,Nevím jestli je to dobrý nápad, přeci jen mě už pan Dergler jednou vyhodil a určitě nemá nervy na to, to udělat znovu. Ani nevíš jak ráda bych se k vám zpátky přidala, ale už se na mě nikdo nebude dívat stejně. Připadám si špatně, už mě nikdy nebudou všichni brát jako někoho, na koho se mohou obrátit s prosbou nebo s něčím důležitým. Nejsem důvěryhodná."
Marinette se před Adriene málem rozbrečela, bylo zvláštní jaký slet událostí zaviní jedna hádka v muzeu.
,,Já ti věřím, to ti nestačí?"
,,Ale jo, ale přeci jen by bylo víc lidí lepší. Chci být ten člověk, ke kterému ostatní chodí pro pomoc."
Povzdechla si a těžce dosedla na lavičku.
,,Už je to se mnou beznadějný."
Adrien si povzdechl, tyhle věci tady Marinette mlela dokola už bezmála půl hodiny.
,,Tak koukej, modrovlásko, jeden malý incident možná nějaké lidi zbaví důvěry, ale ti, kteří tě opravdu znají, vědí jaká jsi. Vědí, že to byla určitě nehoda a že se ti to už nikdy nestane. Tak se koukej snažit ať přesvědčíš i zbytek."
Poplácal ji po rameni a ona se usmála.
,,Odkdy organizuješ povzbudivé proslovy?" Nadzvedla obočí a on ji místo odpovědi šťouchnul do žeber.
,,Moc si nevyskakuj."

S panem Derglerem vedla tichý rozhovor ještě dalších dvaceti minut. Během jejich dlouhého, podle Adriena zjevně nekonečného, dialogu se na Marinettině obličeji vystřídaly snad všechny emoce od totální beznaděje až po nefalšované šílenství v jejích očích. Pořád jen přikyvovala a téměř vůbec nemluvila, jednou ukázala na Adriena až mu přejel mráz po zádech. Blonďák byl s panem Derglerem už celkem v pohodě, dokonce mu přišel jako celkem milý chlapík, ale teď se bál, že smz jakéhokoliv důvodu Marinette nepřijme zpátky. Nevědomky si začal kouset nehty.

,,Tak co?" Ladně se o něj opřela, na tváři se jí usadil takový líný výraz.
,,No, doteď až do Štědrého dne mě máš na triku, celkem výhra."
Plácli si a poté se zařadili do fronty, aby se dozvěděli svůj nový úkol pro dnešní den.
,,Doufám, že zas nebudeme hrabat sníh, z toho mi už hrabe." Zasmál se Adrien a Marinette po něm hodila jen pohled hmm, to vidím.
,,Pořád ti vadí moje ukecané já?"
Adrien pokrčil rameny.
,,Víš, zní to divně, ale zvykl jsem si. Ty ses vůbec nezlepšila pořád jsi stejně otravná a užvaněná, ale já se dokážu přizpůsobit."
Sebevědomě se usmál, takže mu Mari alespoň shrnula čepici do obličeje, aby si zas tak moc nemyslel.

Dnešek byl výhra. Ironicky.
,,Jako, lepší než hrabání sněhu, ale sedět v týhle malý komůrce a vařit punč taky není nic moc."
Marinette pokrčila rameny, bylo jí jedno kde jsou, hlavní bylo, že byla zpátky ve hře.
Okamžitě se chopila příležitosti a začala krájet pomeranče, jablka, umývat hrozny a podobně. Za chvíli si stejně sedla, protože už nebylo co dělat.
,,Mohli jsme vzít alespoň karty, takhle tady do šesti umřeme." Povzdechla si Marinette a podeořela si hlavu rukou.
,,Dneska je jen do čtyř."
Najednou ožila.
,,Opravdu? A jakto, že mi to nikdo neřekl? To je boží, to si užiju být tak brzo doma. Proč vlastně?"
Adrien protočil oči a zalovil v zadní kapse u kalhot. Chvíli nic, ale nakonec vytáhl dva nějaké papírky.
,,Dneska je ve všech kinech v Paříži filmová noc, od pěti večer do pěti ráno se budou hrát různé filmy. Dergler nám na to dal tyhle vstupenky, který normálně koupíš celkem draho a jsou vyprodaný měsíc dopředu. Poslední dobou nás nějak uplácí. Asi to někomu prodám."
,,To je dneska?! Byla jsem na tý noci jednou v životě a další den byla nepoužitelná, ale neprodávej to, věř mi, že to stojí za to. Byl jsi tam někdy?"
Adrien jen zavrtěl hlavu.
,,Ne, ani mě to moc neláká sedět dvanáct hodin v kině, to jsou tak čtyři až pět filmů ne?"
,,Jo, tys nikdy nezkoukl za den celého Harryho Poterra? Docela se divím, to snad udělal každý. Nebo třeba jednu sérii seriálu, popřípadě celý seriál."
,,Jsi blázen."
Založila si ruce na prsou a přivřela oči.
,Hmm, jasně. Říká ten, kterej nikdy nebyl na filmové noci a chce prodat lístky."
,,A o co tam teda jde? Jak to funguje. Ještě si to rozmyslím."
Zazářily jí oči a Adrien už věděl, že ho čeká alespoň dvou hodinová přednáška.
,,Ušetři mě toho!"
,,No, takže- Celé to probíhá tak, že všechna kina mají ten den otevřeno nonstop, na stránkách můžeš najít bližší informace, jaké filmy nabízí. Myslím si, že je pět programů. Z těch si vybereš, na který chceš jít. Všude hrají pět filmů. A nebo je to také udělané tak, že si vybereš svoji vlastní pochůzku. Například první film je horor v třetím programu a druhý horor hrají v pátém programu. Takže pikud chceš vidět pět hororů za noc, proč ne?"
Adrien se postupem jejího monologu začínal usmívat.
,,Týjo, to zní zajímavě. Šla bys se mnou?"
Marinette na něj vykulila oči.
,,C-cože? Jako j-já?"
Protočil oči.
,,Ne, tvoje sestra. Vidíš tady snad někoho jiného než sebe?"
Nejraději by mu vrazila pohlavek, ale udržela se. Nějak se zamyslela a úplně zapomněla, že se Adrien na něco ptal.
,,Marinette!? Jsi přítomna?" Lusknul jí před obličejem a ona se probrala z transu.
,,Eh, co?"
,,Půjdeš teda se mnou? Ale varuju tě, zajdeme jen na horory."
Už už chtěla namítnout, že nenávidí horory, že se jich bojí a občas dostane panický záchvat.
,,Eh, ale pak mě budeš mít na svědomí."
,,Nebudem si nic nalhávat, to tě mám už teď."

Byla strašně nervózní, ani pořádně nevěděla z čeho, ale klepaly se jí nohy a každou chvíli si myslela, že omdlí. Čekala před jedním menším kinem, které neznalo tolika lidí. Měla vyzkoušené, že v takovýchto podnicích jsou lidé vstřícnější.
Před ní zastavila černá limuzína, Adrien si potrpěl na dochvilné a extravagantní příchody.
Měl na sobě tmavě modrou mikinu a černé roztrhané džíny a na hlavě, Marinette si myslela, že to je zlý sen, měl čelenku se třpytivými stromečky na pružinkách. Povzdechla si.
,,Co to máš na hlavě?" Zeptala se okamžitě.
,,To je abych trochu naladil atmosféru."
,,Ty nemáš rád Vánoce, nebo jsi snad najednou změnil názor?"
,,Nic mi názor nezmění, ale když jsem to viděl v tom obchodě, nemohl jsem to tam jen tak nechat ležet, to by byl hřích."
Plácla se do čela.
,,No hlavně jestli máš vstupenky."
,,Za koho mě máš? Za kluka, který rozbíjí čínské ozdoby."
,,Možná."

Marinette bušilo srdce jako o závod, seděli v sále pro padesát lidí, všichni se pomalu trousili na svá místa. Seděli na dvojsedadle, ale dali si mezi sebe opěradlo, aby tam mohli položit rodinný kyblík s popcornem.
Byl větší než Adrienova hlava, ale blonďák Mari ujistil, že nebudou mít problém to sníst.
,,Bojíš se až ti zombie sežerou mozek?" Natáhl k ní ruce a sáhl jí na vlasy.
,,Nesahej na mě, já nemám ráda horory."
,,No jo, neboj se, princezničko. Jseš tady s princem, ze kterého se stane zombie a pak ti sežere mozek ve spánku!! " I proti své vůli se rozesmála, pár lidí se na ně naštvaně otočilo, ale to jí mohlo být jedno. Ten Adrienův výraz byl k nezaplacení.

Pak začal film, prvních pět minut bylo v pohodě, protože byly titulky, ale už od prvního záběru si Marinette myslela, že začne ječet nebo se pozvrací.
Chuť na sýrový popocorn ji přešla rychle.
S vykulenýma očima sledovala plátno a nedokázala se od něj odtrhnout.
,,A-adriene, j-já se bojím."
Místo odpovědi si nabral hrst popcornu.
,,Psst, teď je to napínavý." Zvedl ruku v gestu, aby ji umlčel a dál bez mrknutí oka koukal na film. Marinette se snažila závrať do děje jako ostatní, ale nešlo jí to. Byla moc velký strašpytel na to, aby se dokázala koukat.
Po chvíli se radši koukala sobě pod nohy než na plátno. Zacpala si uši a konečně se ponořila do klidu. V tichu si vydechla.

Dokonalé načasování bylo, když se na obrazovce objevila lekací scéna a zrovna si Adrien bral popcorn a omylem místo do misky jí sáhnul na stehno. Zakřičela přes celé kino, ale naštěstí nebylo jediná.
,,V pohodě? Promiň, já nechtěl." Zamumlal s plnou pusou sýrového popcornu.

Druhý horor nebyl takový krvák, ale byl víc na psychickou stránku což Marinette hodnotila jako nejhorší typ hororů. Tady v sále už seděla jako zařezaná a nedokázala se donutit odtrhnout pohled natož si zacpat uši. Jen letmo slyšela jak Adrien kouše popcorn, ale jinak nic. Řekla si, že se pokusí neřvat a zatím se jí to dařilo.
Dokud nepřišla část, kdy se za hlavní postavou samy zabouchly dveře a ona se ocitla sama v černé místnosti. To Marinette jen zakvílela a nevědomky chytila Adriena za paži.
,,Jsi v pořádku?" Dotkl se její ruky Adrien, ona horlivě přikývla i když neměla nejmenší tušení na co se ptal.
,,A-adriene, ta věc ji zabije!"
,,To je podstata hororů." Dál mu drtila paži a nedbala na to, že mu asi zlomí ruku. Objímala ji oběma rukama a nehodlala se pustit.
Adrien něco řekl až ve chvíli kdy mu Mari začala škrtit krevní oběh.
,,Ehh, nechceš se mě pustit? Nebo mě alespoň nedrž tady."
Podal jí ruku a ona na ni chvíli jen neschopně zírala.

O půl minuty později už v rukou svírala jeho dlaň. Byla napjatá jako luk a vůbec to nevnímala narozdíl od Adriena, který byl zmatený jak vlaštovka v zimě.
Marinette si toho vůbec nebyla vědoma, ani toho, že si s Adrienem v půlce filmu propletla prsty.

A zase pozdě😂🤔😅 pěkný večer (téměř půlnoc)♥😏

Tak co dnešní kapitola, spokojeni?🤔😂🙄
Lidi, už jen 6 dní!!😱🎄

Těšíte se? Hah, kdo ne?😏😊 určitě všichni🙃👑

Mám pro vás špatnou zprávu 😐 zítra odjíždím na hory, znamená to celý den v autě bez přítomnosti internetu. Pokusím se kptl napsat v autě, ale silně pochybuju😞👼no, vracím se až 23.12. Večer takže se můžu jen modlit ať máme na pokoji wi-fi😂♥😅

Btw, snowboard nebo lyže nebo sáňky? 🤔

Já jsem jednoznačný snoeboarďák😅💪

No, pěkný pozdní úterní večer😘😘