24 perníčků

13. prosince

,,Tak fajn, ty budeš dávat pozor na zadní část a já na přední, jakmile se tam něco děje, běžím tam a ty kontaktuješ tu zdravotní sestru co tam sedí vevnitř, pak mi pomůžeš. Ale to se nestane." Uklidňovala se nahlas Marinette, náplní dnešního dne bylo hlídat jedno z menších kluzišť.
Při postávání venku byla zima, tak si Mari na střídačku s Adrienem chodili každou půlhodinu vařit čaj.
,,Myslím si, že dneska to bude hodně záživná práce." Pronesl ještě rozespale.
,,Hlavně bys měl dávat pozor na ostatní a ne tady pospávat. Na tvoji obhajobu, dneska tě chápu, já se dostala do postele asi až ve čtyři ráno."
Pokrčil rameny a položil si hlavu na ruce.
,,Dej mi ještě dvacet minut, prosím."
A zavřel oči, Marinette si povzdechla, ale co mohla dělat. Nic.
Krátila si čas přemýšlením, ale pokaždé zabloudila k včerejšímu plesu. Snažila se ty myšlenky zapudit, protože z nich byla jen dokonale zmatená, ale moc to nešlo. Pořád se k nim v kruzích vracela.

Pomalu se ve svých myšlenkách začínala ztrácet a přišel na ní spánkový deficit. Pomalu se jí začaly zavírat oči, ale nutila se zůstat v pohotovosti. V hlavě si říkala, že až se Adrien probudí, udělá si nejsilnější kafe ve svém životě.

V tu chvíli ji upoutala pohyb, na ledě se něco stalo. Bylo to jako bičem do zad, trhla sebou a úplně se probudila.
Jedno z menších dětí leželo na zemi a vůbec se nehýbalo, jeho kamarád, který s ním očividně bruslil se ho snažil odtáhnout a probudil.
,,Adriene!! Vstávej, prosím!! Máme problém!" Nadskočil a zmateně se rozkoukával kolem dokola.
,,H? Co?" Měl přivřené oči a snažil se udržet při vědomí.
,,Jak jsme si domluvili, já běžím, ty zavolej tý sestře!" A už se v botech rozběhla doprostřed kluziště.
Dítěti mohlo být kolem šesti až osmi ketr, byl to malý hnědovlasý klučina. Nebyl v bezvědomí, měl otevrener oči a mrkal, ale nedokázal se hnout.
,,Ty jsi jeho kamarád, že?"
Kluk vedle něj přikývl.
,,Dobře, půjdeš s námi? Já odnesu tvého kamaráda na ošetřovnu, nemusíš se o něj bát, vypadá to na normální šok, za chvíli bude v pořádku." Třásl se jí hlas, nedokázala se soustředit, ale musela být ta zodpovědná.
Rychle předběhla s klukemnv náručí kluziště a to už ji vystřídal Adrien.
,,Tak jo, rychle s ním do tepla!"
Snažila se nepanikařit, ale nebylo to zas tak jednoduché.
,,Mari, já tam zaběhnu, ty se uklidni."
Chtěla říct, že je klidná, ale lhala by.
,,Jo, mezitím zavolám náhradní dvojici ať nás vystřídá, stejně se máme po čtyřech hodinách střídat.
,,Ale my tu jsme půl hodiny, možná čtyřicet minut."
Ale to už ho popohnala ať běží.

,,Neboj se, tvůj kamarád jen spadl a udeřil se do hlavy což u něj vyvolalo postraumatický šok. Teď musí být v teple a musíme počkat. Možná abyste dnes měli brusle už vynechat, hoši." Malý klučina přikývl. Marinette s Adrienem si mezitím šli sednout do čekárny, kde měli věci.
Svalili se na pohovku a s vydechnutím se opřeli.
,,Ah, tohle mi chybělo, asi se vyspím."
Uvelebil se Adrien, i Marinette se chtěla prospat.
,,Přijde mi, že poslední dobou to dost flákáme."
S úsměvem přikývl.
,,Ale rozhodně to není kvůli mně."
,,To by mě ve snu nenapadlo." Odpověděla s úsměvem, i když oba věděli kde je pravda.

,,Adriene? Musím něco vědět." Normálně se se usadil, zřejmě mu už došlo o co se bude jednat.
,,Nech mě hádat, ta včerejší pusa."
Zrudnula a sklopila oči.
,,Jo, přesně tohle jsem měla na mysli."
Promnul si zátylek a nevěděl kam s očima. Na chvíli i ztratil slova.
,,Hádám, že chceš, abych ti to nějak normálně vysvětlil, ale to je docela složitý. Já totiž vlastně ani nevím, proč jsem to udělal. Poslyš, jestli toho lituješ, omlouvám se, já-"
Zastavila ho, takhle to nemyslela. Už vrtěla hlavou, aby ho mohla uvést zpátky do situace.
,,Nelituju, alespoň si do životopisu nemusím psát Marinette Dupain- Cheng, nepolíbená." Zasmála se a on s ní.
,,Ale stejně bych si přála nějaké vysvětlení."
Poškrábal se na paži a přemýšlel.
,,Víš, přišla jsi mi taková smutná. Je mi líto tvého podpatku, taky nutno dodat, že mi to přišlo jako dobrý nápad, ale byl jsem opilý. Teď by mě to ani ve snu nenapadlo."
Přikývla, ale jinak mlčela. Vlastně už ji nenapadlo nic, co by mohla říct.
,,Ty toho lituješ, Adriene? Když jsem viděla jak vypadá Chloé, nechápala bjsem, že s ní neprotančíš celou noc."
Cítila jak se zasmál.
,,Jsi blázen, Marinette. Kdybych toho měl litovat tak to logicky nedělám. A co se Chloé týče, to bylo dávno. Dřív takhle nevypadala, fakt hodně na sobě zapracovala a včera jí to opravdu slušelo, ale vzhled není všechno. Hádám, že to od kluka může znít divně, ale v tomhle měla máma pravdu. Ať si najdu někoho s kým si budu rozumět."
Povzdechl si a změnil polohu, aby si mohl natáhnout nohy.
,,Můžu se zeptat na něco ohledně tvé mámy, nebo to je citlivé téma?"
,,Ptej se, už jsem si zvykl."
,,Kolik ti bylo když,ehm, odešla na lepší místo?" Adrien byl rád, že se vyhnula slovu zemřela, na to slovo byl alergický.
,,Jedenáct, je neuvěřitelný, že to je už šest let a pořád to bolí stejně."
,,Brečel jsi?" Při téhle otázce zrudla, moc si nedokázala představit Adriena brečet. Pořád ho viděla jako rebela nebo kluka, který se neumí chovat, což včera vyvrátil.
,,Nemysli si o mně, že jsem nějaká padavka, ale jo. Několik měsíců jsem trpěl záchvaty, ale pak se to zlepšilo. Nemyslím si, že je dobrý kdybych nebrečel, aspoň vím, že můžu ještě cítit. Někdy si totiž myslím, že všechno pěkný odešlo spolu s ní."
,,Kdepak, nejdřív jsem s tebou měla neshody, ale teď mi příjdeš v pohodě."
,,Dík." Řekl jenom a  nastalo dlouhé ticho přerušované jen jejich dechem.

Úplně ho to ukolébávalo ke spánku. Když mz něco těžkého spadlo na rameno, probudil se, ale zjistil, že to je jen Marinettina hlava, protože dívka také usnula únavou.
Pokrčil rameny, když mohla ona, on taky. Našel deku a oba je přikryl. Pak se uvelebil a  položil si hlavu na tu její, dokonale do sebe zapadli a za chvíli už oba dva nevěděli o světě.

Právě jsem umřela🙃😂
Dneska jsme měla psací den😱🤔
2 testy, dvě strany A4 do aj, kamarádovi sloh a ještě kapitola😂😂♥
No, snad nevadí, že je tak narychlo.

Ani se nebudu dlouho vykecavat, musím jít brzo spát (hah😂😂 ) to nějak nestíhám, ale psst.
A moc se omlouvám, nějak ani nestíhám odpovídat na komentáře, mám v tom strašný zmatek..

Zatím se mějte 😘😘