24 perníčků

11. prosince

,,Mějte mě rádi, dnes jste si mohli pospat, protože nás nečeká nic životně důležitého. ALE UVIDÍM JEDNOHO Z VÁS JAK SE FLÁKÁ A VYKOPNU HO VEN!!" Marinette sebou při zvuku a následném křiku pana Derglera trhla.
Všechni dnes mohli přijít až na dvanáct, což se Adrienovi náramně zamlouvalo. Seděl pohodlně opřený v křesle s rukama založenýma na prsou a se spokojeným úsměvem.
,,Někteří z vás už vědí, že zítra je v sálu pařížského hotelu Grand hotel Paris obrovský vánoční ples, no a jelikož my jsme dobročinná akce, budeme dnes vyrábět ozdoby, vázat ubrousky, lepit věnce, svíčky a tak. Po konzultaci s panem Burgeoisem mě on sám ujistil, že je vhodné vás také pozvat, tak teď otázka. Kdo z vás by chtěl na  největší a nejslavnější vánoční ples v celé Paříži?" Všichni okamžitě zvedli ruce nahoru a začali na sebe pokřikovat. Marinette byla mezi nimi také, vlastně jediný, kdo se nehlásil byl Adrien.
,,Adriene?! Je to snad jedna z největších událostí v Paříži za celý rok!! Budou tam slavný osobnosti a úžasná atmosféra!"
,,Hmm." Nic víc na to neřekl, neprojevil nejmenší zájem.
,,A teď přichází to zajímavé, kapacita je omezená, vážení, mám pouze vstupenky pro tři páry, takže, pokud se dnes budete snažit, uvidím vaši snahu a péči s jakou se směs věnujete své práci, vyberu tři páry a ty půjdou zítra!! na největší kulturní událost v Paříži za celý rok!"
Marinette byla nadšením úplně rudá.
,,Adriene, prosím!! Musíme to vyhrát!! Moc tě prosím, na ten ples jsem vždycky chtěla! Je to jeden z mých snů, budeš se alespoň dneska snažit?"
S úsměvem se na ni podíval, přišlo mu vtipné jak žadoní, jak moc jí na tak povrchní věci záleží.
,,Hmm, pokud to tak moc chceš, možná bych se snažit mohl, ale to musíme jít oak spolu, ne?"
Pokud to šlo, zrudla.
,,Ehh, jako můžeme, ale pokud se ti nechce a já vidím, že ne, šla bych s kamarádkou."
,,Aháá!! Takže já ti vlastně pomůžu vyhrát něco co nechci a nic z toho nezískám?"
Sklopila oči, bylo vidět, že ji přešla nálada.
,,Nebuď hned smutná, třeba budeme mít štěstí, ale už včera jsem ti to říkal. Dergler nás nemá rád."

Vyrábění věnců z jehličí ještě šlo. Adrien s Marinette si do dvaceti minut vytvořili parádní souhru. Blonďák svazoval dohromady jehličí a stříkal na to zlatý sprej, zatímco Mari pomocí lepicí pistole připevňovala různé hvězdičky, korálky, třpytky a podobně.
V tu chviku si Marinette naivně myslela, že by mohli zvítězit, rozhodně měli věnců nejvíc, ale krásou se nemohly vyrovnat některým jiným dvojicím.

Naděje ji rychle opustila když přišlo na polystyrenové sněhuláky do oken, kteří se budou zítra prodávat na jarmarku. To byl další důvod, proč chtěla na ples. Kdyby nevyhrála vstupenku, musela by být celý den na jarmarku a prodávat dnešní výrobky pro dobré účely.

Právě teď se začínali pouštět do lepení vánočních hvězd, byla to titěrná, piplavá práce, nic pro Adriena, který měl za dvě minuty prsty slepené jako ploutve.
,,Ty na ten ples fakt nechceš, co?"
Nevinně se zazubil.
,,Ehh, promiň, nemám moc rád tyhle akce. Radši si zahraju dobrou videohru."
Marinette tomu nemohla uvěřit, on ji v tom opravdu nechal!! Naděje ji opouštěla.
,,Jsi neuvěřitelnej." Zašeptala tak, aby to slyšel a dál už nepromluvila.

Adrienovi lepení opravdu nešlo, měl ruce celé slepené a od zlatého prášku. Mohl by s klidem v duši zkusit roli na vílu Zvonilku.
,,Taky máš tak strašně slepený ruce?"
Ukázal na ni dlaň, ale nemohl odlepit prsty.
Marinette se koukla na svoje ruce, které na tom byly hodně podobně a i přes svůj smutek se začala smát.
,,Proboha! My jsme fakt dvojka!" Začaly jí téct slzy a nemohla přestat. Adrien se na ni udiveně podíval a když mu ukázala slepené prsty, které vypadaly jako plovací blány, rozesmál se taky.
,,Něco vám tu přijde k smíchu, haranti?!" Přišel vztekle pan Dergler, ale přiznejme si, jak vážně berete člověka, který se na vás kouká zespodu i když sedíte?
,,Niic, vůbec nic. Jen jsme rádi, že můžeme vyrábět tak krásné ozdoby." Ironie v blonďákově hlase byla naprosto zřetelná, Mari doufala, že ji nepostřehl i pan Dergler.
,,Tak u toho nebuďte tak hluční, kruciš. Mimochodem Adriene, na tebe si dávám fakt velký pozor, u vás dvou budu hodnotit obzvlášť přísně." Mrknul na Marinette a odešel strašit jinam.
,,Koukej Mari." Otočila na něj hlavu a on jí foukl plnou hrst zlatých třpytek do vlasů. Musel uznat, že vypadala líp. Její vlasy se změnily na noční oblohu s milionem hvězd.
,,Ty jsi neuvěřitelnej hulvát!! Sundej to!!" Začala třepat hlavou, ale zapříčinila tím to, že teď byla zlatá úplně celá a Adrien taky neměl k zlatonce daleko.
,,Bravo, Mari, teď jsme zlatí oba." Ironicky zatleskal.