24 perníčků

12. prosince

Dnešní den byl pro Marinette tím nejlepším dnem v životě.

Od čtyř hodin byla u nich Alya a Rose a společně se snažily Marinette zkulturnit.
Všechny tři si pěkně zanadávaly, třeba když Alya našla Marinette ve vlasech ten největší uzel, jaký kdy spatřil světlo světa.
,,Sakra, Marinette, taky by ses mohla někdy sama učesat a ne to nechávat na nás." Mari jí to neměla za zlé, jen se potichu hihňala, protože jí tenhle den nemohlo nic pokazit. Trochu jí bylo Alyi, kdysi dávno si slíbily, že na svůj první ples půjdou spolu, nyní to Marinette porušovala.

,,Tak alespoň řekni jakej ten syn od Gabriela Agresta je? Je hezkej?" Nadzvedla Alya obočí.
,,Alyo!! Ty taky myslíš jen na kluky."
,,Nevyhýbej se odpovědi, Dupain- Chengová!" Šťouchla jí prstem do ramene. Rose byla potichu a kulmovala Marinette vlasy, zatímco je Alya rozčesávala a stříkala na ně vodu.
,,Ehh, já ani nevím co si mám o něm myslet. Někdy se chová strašně, vlastně většinu času kdy jsme spolu, ale někdy se najdou chvilku, kdy ho nepoznávám a říkám si jestli to je vůbec on a ne jeho nějaký hodný dvojče."
Alya se uchechtla a přestala s česáním.
Sedla si před Mari na odpočívadlo a čekala na odpověď.
,,A je hezkej?"
Marinette se zamyslela, nebyla si jistá svojí odpovědí.
,,Hmmm, takovej nudnej blonďák. Celkem klišé, ale líbí se mi jeho oči, jsou zelený a přijde ti, že se v nich ztrácíš. Ani postava nic moc, žádný svaly, hmm, jen ruce má teda vysportovaný, ale jinak šlachy a kůže. Tobě by se nelíbil."
Alya se začala smát.
,,Ty určitě kecáš!! Beztak jsi do něj bezhlavě zamilovaná."
Marinette na ni chodila ublížený pohled.
,,Krucinál, Alyo, i kdyby to byl nejhezi kluk planety, ale choval se tak jak se chová, má prostě smůlu."
,,Ale pozval tě na ples, běžel za tebiur, protože jsi byla smutná. No, promiň kočko, ale to už něco znamená."
,,Hmm, možná jo, možná ne. Nevyznám se v něm."
Pokrčila rameny a zavřela oči, aby ji Alya mohla nalíčit.

,,Vypadáš dokonale, kočko." Poslala jí vzdušný polibek Alya.
,,Opravdu?"
,,Miluju ty tvoje šaty, jsou nádherný. Vypadáš v nich jako princezna!!" Zasnila se Rose.
Marinette si tak i připadala, měla střihově jednoduché červené šaty s několika vrstvami a kruhovou spodničkou. Jediný problém byl, že byly bez ramínek.
,,Úplně se vidím jak tam tančím a najednou mi to sjede." Jen při té myšlence zrudla.
,,Jsi číslo, Mari, tohle se děje jen ve špatných filmech nebo v knihách."
Moc ji to neuklidnilo, ale rozhodla se tím netrápit.

Venku sněžilo, bála se, že se jí rozpadne složitý účes nebo se jí pomačkají šaty, zlomí podpatek a další.

Tehdy nevěděla, že dnešní den může být ještě lepší.
Už už chtěla vycházet, ale před dveřmi narazila do svého tanečníka.
Adrien myslel na všechno, přijel před její dům v bílé limuzíně. Nemohla ničemu z toho uvěřit, beze slova jí podržel dveře, aby mohla nastoupit a až potom si vlezl do auta on sám. Marinette to nechápala, kde se v něm ztratil ten kluk, který ji před pár dny ani nepozdravil, nadával a všechno.
Limuzína se dala do pohybu.

,,A-Adriene, já to nechápu. Proč?"
Kouknul se na ni s úsměvem, nezvyklé.
,,Chtěl jsem ti to nějak oplatit a co by to bylo za ples bez limuzíny? Navíc, díky otci jsme platinová třída, všechno zadarmo, nejlepší stůl a pokud chceš, i pokoj." Svůdnicky zahýbal obočím. Mari neměla slov, vůbec nic z tohoto nečekala. Těšila se na ples a věděla, že to bude nejlepší zážitek jejího života, ale tohle si nepředstavovala ani ve snu, bylo to úžasné. Tisíckrát lepší.
Při zmínce o pokoji zrudla.
,,J- já nevím jak bych ti to oplatila, tohle všechno." Snažila se, aby se jí netřásl hlas, ale šlo to ztěžka, byla dojatá.
,,Nic nechci, příjmi to pozvání jako omluvu, že ti to kazím."
,,Měním názor, nekazíš."
Zazubil se na ni a podal jí skleničku šampaňského.
,,Tak na dnešní večer, Mari. Doufám, že se ti druhá stránka mé osobnosti bude líbit." Mrknul na ni a přiťukli si.