24 perníčků

4. prosince

,,I don't want a lot for Christmas
There is just one thing I need
I don't care about the presents
Underneath the Christmas tree."
,,Ušetři mě toho, prosím." Zvedl k ní prosebně ruce Adrien. Dnes přišel ještě více otrávený než včera, zřejmě za to mohla jeho ospalá nálada. Za noc toho moc nenaspal a teď málem usínal ve stoje.
Marinette si dál vesele tančila po náměstí, ověšovala pouliční lampy rolničkami, usmívala se a zpívala si tuto ohranou písničku.
Adrien posedával na lavičce a snažil š neumřít, už měl v sobě dvě kafe, ale pořád to nezabíralo, hlava mu padala na ramena až se přistihl, že na chvíli usnul. Nic z toho mu na náladě nepřidalo.

,,Ták jo, vážení! Dneska musíme konečně dostavit kluziště ať už je zítra funkční, máme pár dní zpoždění a další si už nemůžeme dovolit." ukázal na hodinky trpaslík- pan Dergler.
,,Takže, přijde si pro úkoly, dnes to bude lehký, pomůžete s ledem a stavbou a pak vám zadarmo půjčí brusle a můžete bruslit."
Marinette nadšeně zatleskala a povyskočila radostí.
,,Tss, to sotva." Mrzutě si bručel pod vousy Adrien.

Nakonec na ně přišlo vykládání dřevěných zábradlí z kamionu, nic těžkého, jen Adrien neustále remcal, že je unavený, bolí ho nohy, záda, ruce, hlava a vlastně všechno.
,,Co by se stalo kdybys sem přestal chodit?" Zeptala se Marinette, která toho stěžování měla tak akorát po krk. Povzdechl si.
,,Dostal bych nejspíš doživotní domácí vězení, nebo tak něco, můj otec dokáže být strašný vyděrač když něco chce." Přikývla, jako by věděla o čem mluví.
,,Takže jsi tady za trest, který je lepší než doživotní domácí vězení, hmm, to je chytrý. Navíc, Dergler si tě fakticky hlídá."
,,S tím trpaslíkem mi ani nechoď na oči."
Zasmála se a zakroutila hlavou nad jeho nemožnými vtipy.
A zase nastalo ticho, Marinette si už stihla všimnout, že Adrien má rád svůj klid, nechce se bavit s lidmi, nenávidí Vánoce a všechno co je s nimi spjaté a nejradši by jen spal. To poslední měli víceméně společné.

Celé dopoledne nosili desky, sledovali jak je dělníci přidělávají k sobě a pomalu jim před očima vzniká obrovská ledová plocha. Kluziště jako takové tu už pár dní stálo, ale chyběla zábradlí, schody, lavičky a osvětlení, právě proto tu dnes byli dobrovolníci.
,,Umíš bruslit?" Marinette byla od přírody zvědavá a nesnášela ticho, musela ho něčím prolomit.
,,Ne."
,,Děláš si srandu, že jo?" řekla hlasem plná údivu.
,,Proč bych měl? Nikdo mě to nenaučil a samotného mě to nelákalo." Řekl naprosto nezaujatě.
,,Je ti jasný, že to tak nemůžeme nechat, že?"
,,Ani nechci radši myslet co tím myslíš." Zazubila se na něj jako šelma těsně předtím než sní kořist.
,,No, půjčíme si brusle a půjdeme vyzkoušet nové kluziště." Pokrčila rameny jako by to byla ta nejlehčí věc na světě. Pro ni možná.
,,Docela si věříš, já nebudu bruslit." Sebejistě se usmál a založil si ruce na prsou.
,,Adriene, prosím! Já vím, že mě moc nemusíš, ale bude to zábava!" Snažila se ho přesvědčit, ale on už se rozhodl.
,,Sorry, ale ne. Nebudu tady s těma trapákama trávit víc času než je potřeba."
To se jí dotklo, tenhle čas před Vánoci milovala a rozhodně si to nechtěla nechat zkazit jedním pitomcem.
,,Ale notak, přece nechceš sedět doma, to už se fakt rovná domácímu vězení. Když budeš venku, nemusíš být zavřený doma a trpět eh svého otce." To byl dobrý argument, s otcem rozhodně Adrien nechtěl trávit čas.
,,Ne." Zavrtěl hlavou.
Marinette pomalu začínala opouštět naděje.
,,Ehh, a šel bys kdybych ti slíbila, že příště až tě Dergler za něco seřve, tak to vezmu na sebe?" Už teď věděla, že to není dobrý nápad, ale opravdu chtěla trávit nějaký čas s Adrienem, protože jí přišel osamělý a navíc o něm chtěla zjistit víc. Prostě jí přišlo, že potřebuje kamaráda.
Zamyslel se, tohle se mu zamlouvalo, nejenže mohl provést cokoliv a slízla by to Marinette, ale měl i škodolibou radost z toho, že to Marinette sama nabídla. Znamenalo to, že na ni má určitý špatný vliv.
,,Ehh, to beru!!" Potřásli si rukama a opět ticho jak v hrobě. Marinette se stáhl žaludek, připadalo jí, že se právě upsala peklu.

,,Vážně máš nohu 46?" Adrien pokrčil rameny, jako by to bylo normální.
,,No a co? Ty máš 37, jseš takovej trpaslík." Řekl naprosto vážným tónem.
Dále se dokonale ztrapnil když na něj při zavazování bruslí musela Marinette čekat.

Další dvě hodiny byly pro Adriena mučením a pro Marinette nejlepší zábavou v životě.
,,Neboj se! Je to podobný jako když chodíš, ale musíš protáhnout krok a dát do toho sílu ať se odrazíš."
Stál u zábradlí a křečovitě se držel.
,,Začínám naší dohody litovat a od toho zábradlí se nehnu." Byl tvrdohlavý jak beran.
,,Neboj se, můžeš jezdím blízko u kraje a kdyžtak se chytneš." Nasadil výraz naprostého soustředění, koukal se na svoje nohy a pomalu s pouštěl zábradlí. Bylo vidět, že je na sport talent, do půl hodiny už velmi pomalu objel dvě kolečka, a dokonce spadl pouze čtyřikrát.

,,Myslel jsem si, že to bude horší." Mírně se usmál, oproti jeho věčně mrzutému obličeji vítaná změna.
,,Jo, jde ti to." Marinette se otočila a začala jet pozpátku, Adrien na okamžik odtrhnul oči od svých nohou a hned zakolísal.
,,A baví tě to?"
,,Měla jsi pravdu, uznávám, lepší než sedět doma."
To ji potěšilo ještě víc, rozjela se co nejrychleji, jen tak z čiré radosti.
,,Tak to můžeme někdy o vánočních prázdninách zajít."
,,Hmm." jeho soustředěný výraz mluvil za vše.
,,Zkus to více rozjet a nekoukat se pod nohy, vím, že to je těžký, ale jsi opravdu talent."
Rozjel se rychleji, už se nenakláněl ze strany na stranu, získal jistou stabilitu.
Dohonil Mari, která s úsměvem jela pozadu a vše bedlivě sledovala.
Oba z toho měli radost, Adriena to až překvapilo. Střetl se s Marinettiným pohledem a taky se krátce zazubil. A v tu chvíli ztratil kontrolu nad vlastníma  nohama, zavrávoral, máchal kolem sebe rukama, aby našel ztracený balanc, ale marně. V posledním pokusu se udržet, chňapl po Marinette a oba se v hlasité ráně svezli k zemi.
Probrali se z prvotního šoku.

Adrien se nakláněl nad Marinette, která byla uvězněná pod ním. Vypadala, že si dost namlátila do hlavy, oči se jí zamlžily a ona se snažila zamrkat slzy.
,,Au, moje noha!"
Blonďák byl stále omámený, sledoval Marinette z blízka a až pozdě si uvědomil, že by měl z ní slézt. Zamrkal a odkulil se stranou.
,,Sorry, neměla jsi mě nabádat k rychlé jízdě."
Pomalu vstal a koukal na ni, která pořád ležela na zemi, víčka křečovitě zavřená.
,,V pohodě?"
,,Snad jo." Sykla bolestí a zvedla se na loktech, Adrien všechno sledoval. Koukali si pár vteřin do očí a nakonec Adrien uhnul pohledem.
Marinette s těžkostmi vstala, s pomocí zábradlí se postavila a zakroutila kotníkem.
,,Hmm, asi jdu. Nezapomeň na tvůj slib."
Bylo jediné co řekl předtím než odešel.

A zase pozdě😂😂 já už fakt ze sebe nemůžu🙃💪
No, dneska krátce..
Díky moc za 200 reads, stoupá to fakt rychle😊😱♥

Zítra je Mikuláš takže doufám, že mi tu zbydou nějací čtenáři.😂🙃

Tak jo, mějte se🎄😏