MALFOYOVI/Dramione

4. Výlet do Prasinek

,,Poslední várka do Prasinek!" Zakřičel Filch, aby žáci všech ročníků věděli, že už mají jít.

,,Ronald s námi nejde? " Zeptal se Harry Hermiony.

,,Nebylo mu dobře. " Odpověděla a zavázala si tkaničku od bot. Nějak často se jí rozvazují.

,,On s námi jde i Malfoy. " Řekla smutně Ginny a zadívala se do země.

,,Budeme se snažit si ho nevšímat. " Podotkla Hermiona a mohli jít.

Došli do Prasinek, kde bylo narváno. Naše trojice šla nejprve na menší sváču.
Nešel s nimi Ron, takže opravdu šli na malou sváču.
Dali si dort a mohli vyrazit po obchodech.

,,Tak jo. Já potřebuju jít koupit nějaké potraviny na kolej, třeba na večer víno a podobně. " Usmála se Hermiona.

,,Já potřebuju nějaký oblečení na podzim, takže musím tam tudy." Ukázala Ginny vpravo.

,,Já také potřebují něco na podzim. Tak když nás omluvíš. Sejdeme se tady za hodinu, co? " Harry se podíval na Hermionu.

,,Jo, tak běžte. Já se pak taky možná podívám po nějakém tom oblečení. Tak ahoj. " Rozloučili se a vyrazili svojí cestou.

Hermiona se jako první vydala do obchodu s botami, protože jí vadí, jak se jí tyto pořád rozvazují.
Našla celkem levné a dost pěkné.
Její další kroky vedly ke kabátům. Zakoupila huňatý příjemný kabát šedé barvy a pak ještě utíkala si vybrat nějaké to tričko.
Pořídila si tričko a konečně se vydala k potravinám.
Koupila pár blbostí na večer a šla k pokladně.
Před ní stál nějaký pán. Měl na hlavě kapucu, takže mu nebylo vidět do obličeje a tím pádem ho Hermiona nemohla poznat.

Pán odešel a když platila Hermiona všimla si, že si tam ten neznámý pán zapomněl peněženku.
Zaplatila a utíkala ven za tím pánem. Říkejme mu třeba pán X.

,,Haló? Pane? Zapomněl jste si tam peněženku. " Zakřičela na něj a on se na ní otočil.

,,Vrať mi tu peněženku! " Řekl Draco. Ano, pán X byl Malfoy.

,,To by jsi chtěl, tak hezky popros. A počkat....ty máš na sobě mikinu?! Kdesi nechal svůj oblek? " Ušklíbla se. Vážně si Hermiona myslela, že Draco jí bude prosit. Vždyť to by jsi nemyslel ani samotný Merlin a to už je co říct a nevím, ale možná se jí na něm ten oblek líbí.

,,Cože? Takže já tě mám prosit, aby jsi mi vrátila MOJÍ peněženku? " Zdůraznil Draco slovo mojí.

,,Hele, nebýt mě, tak ani nezjistíš, že jsi jí zapomněl. " Chvíli tam na sebe zírali.

,,Fajn, bez poprošení mi jí asi nevrátíš viď..........Prosím tě mohla by jsi mi vrátit peněženku? " Dementně se na ní podíval a bylo vidět, že mu to dělá problém. Neumí se omlouvat a navíc se mu nechce.

,,Ano Draco, tady máš svojí peněženku a dávej si na ní pozor. " Podala mu peněženku. Ale místo aby jí pustila jí pevně držela.

,,Haló? Poprosil jsem." Zavolal, ale Hermiona jí stále držela.
Nakonec když jí Draco držel fakt pevně, pustila.

Draco to nečekal a spadl do listí hned za ním. Ona vyprskla smíchy, když uviděla Draca s listem na hlavě. Že by nová přezdívka? Neznámý muž s listem na hlavě? Nebo snad listoman nebo tak nějak?

,,Ty se mi budeš smát, jo? " Draco se rychlostí blesku zvedl a položil Hermionin nákup na zem.

Následovně jí vzal do náruče a hodil jí do kopky listí.
Teď naopak dostal záchvat smíchu Draco.
A brunetka si začala uvědomovat, že se jí líbilo v jeho náručí, ale počkat... Nad čím to uvažuje. Ne. Ne. Ne. Prostě ne.

,,Bravo." Zasmála se Hermiona.
,,Jen abys tady za chvíli neležel zase ty. Listomane! "

,,Počkat! Kolik přezdívek u tebe sakra mám?! " Nelíbilo se mu, že mu Hermiona pokaždé vymyslí jinou přezdívku.

,,No... Kuře, kuřátko, opeřenec, ninga a listoman. Proč? Chtěl bys další? " Pořád s ním tak nějak koketovala, ale sama si to neuvědomovala.

Vzala si svůj nákup a šla k hospodě, kde měla sraz z Harrym a Ginny.
Když na ně čekala sundala ze sebe listí a zasmála se tomu.

,,Ahoj." Objala jí Ginny, když přiběhla k hospodě.

,,Tak co? Nakoupili jste, co jste chtěli? " Usmála se.

,,Jo, můžeme jít? " Promluvil Harry.

,,Klidně." Řekla a s úsměvem na tváři vyšla směrem k hradu.
***

,,Tak co? Užili jste si to? " Zeptal se Hermiony Ron, když konečně došli do Nebelvírské společenky.

,,Jo." Řekla jednoslovně a vzpomněla si na nehodu s Dracem.
,,Už je ti lépe? " vybalila si všechny věci co nakoupila.

,,Ale jo, jde to. " Vstal z gauče a odešel na svůj pokoj za Harrym.

Hermiona nechtěla trávit zbytek odpoledne nic neděláním.
Nenapadlo jí nic lepšího než jít si zaběhat.
Nechtělo se jí ven, protože už je tam celkem zima a ona se nechtěla tolik nabalovat oblečením.
Vyrazila si zaběhat po hradě. Byl už večer, tudíž by na chodbách nemuselo být tolik lidí. Možná je ale běhání po škole přísně zakázané. No nevadí. Teda alespoň ne naší chytré čarodějce.

Začala v astronomické věži, kde se protáhla a rozcvičila.
Potom oběhla všechny koleje kromě Zmijozelu.
Už byla skoro u něj, když zahlédla Draca, jak se očividně vrací z večeře. Hermiona né, že by změnila směr, aby se s ním nemusela vidět, ona ho chtěla nejspíš naštvat. Nebo ho vidět.

Vběhla do uličky, kde šel a běžela docela pomalu.

,,Rychleji běhat neumíš? " Zasmál se jí hned, když jí spatřil.

,,Prosim? Tak si se mnou dej závod. " Vyzvala ho.

,,Nebylo by to spravedlivé, ty jsi ve sportovním oblečení a já mám na sobě oblek. Stejně víme, že bych byl první. Ahoj. " Zamával jí a otočil se k odchodu.

,,Chápu, bojíš se porážky, tak jindy. Už jsi zahodil svůj styl mikina? Vracíš se zpátky k obleku? " Odběhla a běžela zpátky do Nebelvíru.

Před Nebelvírem potkala Ginny.

,,Jdeš na pokoj? Byla jsem si zaběhat, víš."  Řekla.

,,Ne, jak bych to asi mohla vědět? " Pousmála se.,,Není ti nic? Vždyť se celá červenáš." Prohlížela si jí.

,,Vážně? No, dost jsem se zapotila."

,,Myslím, že tohle není tím, že by ses zapotila. Ty jsi někoho potkala, že jo. Jeho, viď? " Mrkla na ní očkem a měla na mysli Draca.

,,Blázníš, proč bych se měla kvůli kusů kuřete červenat. Blbost. Víš.... Potkala jsem Rona. " Lhala a bylo to na ní dost znát.

,,Dobře, dobře. " Zareagovala Ginny. A však moc dobře věděla, že to není pravda.

Nastal večer. Ronovi ještě
stále nebylo dobře a tak šel spát.
Hermioně, Ginny a Harrymu naopak začla večerní jízda.
Hermiona vytáhla svoje zásoby nákupu. Na stoleček v jejich pokoji rozložila brambůrky a víno. Dále se koukla do společné skříně s Ginny, ze které vytáhla hru jménem Wait....
Byla to zajímavá a logická hra, kterou Hermiona po večerech měla nejradši.

Začli společně hrát a povídat si o tom, co koupili. Hermiona se jim nesvěřila, co se stalo jí, když nakupovala. Nebyla to jejich věc.

Připomínali si také společné zážitky, které spolu prožili. I na hezké, ale také i na zároveň smutné. Byl to pěkný večer.