MALFOYOVI/Dramione

9. Astronomická věž

Nakonec se přeci jenom dočkala večera......

Do jedenácti zbývaly už pouhé dvě hodiny. Všichni v Nebelvíru už se chystali jít spát nebo se aspoň povalovali v posteli. Pouze Hermiona s Ginny a Harrym seděli na gauči před krbem.
Harry o ničem nevěděl a tvářil se, že za chvíli půjde spát.
A opravdu šel. Dal pusu Ginny a odešel.

Chvíli si spolu povídali až do desáté hodiny.

,,Už jenom hodina. Co budu dělat? " Hermiona už začala být ve stresu.

,,Ježíš neboj. Teď si se mnou povídej, nebo si čti a nebo se můžeš učit? " Poposedla si Ginny blíže k ní.

,,Hmm. Co to se mnou je. Proč mě to nenapadlo?! No nic.. Tak jak jsi se dneska měla a jak to máte s
Harrym? "Přestala se stresovat a upřeně hleděla Ginny do očí.

,,Měla jsem se celek v poho. Psali jsme z lektvarů. Už se těším až spolu budeme bydlet sami a budeme na sebe mít více času." Usmála se.

,,To jako, že ti tu vadíme? " Hermiona se zasmála

,,Prosím tě. Ty ne, ale chápeš. Budeme na sebe mít více času a konečně na nás nikdo nebude koukat a prostě jsme dospělí, takže to bude dokonalý." Takhle jejich konverzace skončila a Ginny ve třičtvrtě na jedenáct odešla spát. Hermiona už si oblékla mikinu, protože je venku zima a pomalu vyrazila.

Šla pomalu, protože měla celkem dost času, ale když se u Velké síně podívala na hodinky zjistila, že už tolik času nemá a zrychlila.

Na Astronomické věži ještě nikdo nebyl. Bylo tam prázdno a byl výhled na hvězdy. Chvíli je pozorovala. Opřela se o zeď a nedávala pozor, co se děje kolem ní. Draco už se plížil po schodech, ale ona se na něj nesoustředila. Vešel dovnitř.

,,Haló? Hermiono, vnímáš mě? " Zeptal se opatrně.,,Upřímně jsem myslel, že nepřijdeš. " Došel až k ní a vytáhl kytku určenou pro Hermionu.

,,Co.... Jo ahoj. Promiň, nějak jsem zapřemýšlela. " Usmála se a podívala se na kytku. ,,Ta je pro mě? Děkuju. " vzala si jí do ruky a roztomile se ušklíbla. Draco se zasmál.

,,Hele, já tady dneska nejsem jenom pro to, abych ti přinesl růži a poškleboval se ti. " Opřel se o zeď naproti ní.

,,Jo a kvůli čemu jsi tu tedy?"

,,No, asi jsi si všimla, že nejsem jako dřív. "

,,To teda nejsi. " Skočila mu do řeči.

,,A víš proč? " Udělal krok blíž k ní.

,,To teda nevím. "

,,Ještě než ti to řeknu, přinesl jsem ti knížku. Myslím, že jsi jí scháněla dost dlouho a já jí čirou náhodou měl doma." Vytáhl z kapsy knížku.

,,Panebože tu hledám už... "

,,Rok. Scháníš jí už rok. " Skočil jí do řeči.

,,Jak to víš? "Zadívala se zase na hvězdy.

,,No, ptal jsem se paní v knihovně a říkala, že jí tam už dlouho hledáš a já si doma všiml, že jí máme v
knihovně. " Usmál se.

,,To si jí nemůžu vzít. Je to knížka tvoji rodiny. " Vracela mu jí zpátky.

,,Prosím tě. Kdyby jí někdo z naší rodiny chtěl, tak pro ně není problém jí sehnat. Věř mi... " Vrátil jí knihu zpátky do ruky.

,,Děkuju..... "

,,A teď zpátky k tématu... Trochu jsem se změnil. " Otočil se k hvězdám.

,,A kvůli čemu? " Přiblížili se k sobě blíž. Draco už jí neodpověděl.
Díval se jí do hnědých očí a ona se zase dívala do jeho šedomodrých očí.

Hermiona polkla. Věděla, že když teď něco řekne, zkazí tichou chvilku.
Draco zase věděl, co chce udělat.

Stále se k sobě více přibližovali až od sebe byli na milimetr.
Lehký vítr jim zafoukal do vlasů. A Hermioně i Dracovi se zacuchali vlasy. Na hodinách odbylo čtvrt na dvanáct a jeho a její rty se spojili.
Hermiona nevěděla, co se děje a Draco si to užíval.
Neoddělili se od sebe asi pět minut. Pak se ale Hermiona odtáhla a řekla:

,,Stejně si kuře. " Oba se zasmáli a pokračovali. Hermiona byla opřená o zeď a Draco měl ruce hned nad ní.

Byli tam spolu do půlnoci. Povídali si, líbali se a smáli se. Byli spokojení a šťastní. Hermioně se ústa roztáhla až k uším, jak se usmívala.

,,Tak ahoj. Už musím jít. " Ušklíbla se.

,,Ahoj...... " Rozloučil se Draco a zadíval se na hvězdy.
Ona vešla za dveře a tam se ještě zastavila. Usmála se ještě víc a seběhla schody dolů.
Po cestě na kolej běžela. Byla plná energie. Když došla do pokoje všichni už spali. Hermiona se šla umýt a opatrně vlezla do postele.
Neusnula. Skoro do rána nezamouřila oči. Když pak však na dvě hodiny usla, zdál se jí dokonalý sen. Ve spánku se také usmívala a byla radost se na ní dívat....