MALFOYOVI/Dramione

17. Nečekaná shoda náhod

Příštího dne ráno se Hermiona probudila velmi brzy. Stále měla dost špatnou náladu a nenapadlo jí nic lepšího než si jít zaběhat. Znovu. Ven se jí však nechtělo. Vzala si teplejší oblečení a vyrazila si udělat běžeckou prohlídku hradu.

Když se v sedm vrátila zpět na kolej, šla se převléknout do něčeho čistého.

,,Co tady tak brzy pácháš?" Probudila se Ginny, která po ní hodila si děláš prdel pohled.

,,Sorry jestli jsem tě vzbudila. Byla jsem běhat a mám pořád špatnou náladu, tak sorry. " Zašeptala a Ginny si zázrakem na postel sedla. Ještě před chvílí vypadala, že po Hermioně hodí Avadu a teď sedí na posteli jako by byla vzhůru tři hodiny.

,,Hele.... No.... Já jsem včera s Harrym mluvila a nevím no. Vypadal dost naštvaně, ale třeba ho to přešlo. " Vstala celá čilá a šla hnědovlásku obejmout.

,,Hhmm, hele já jdu na snídani, tak... Asi nejdeš se mnou, tak na hodině." (Chodila s ní na hodiny, protože oni opakovali sedmý ročník a Ginny byla v sedmém ročníku). Usmála se a odešla.

Na snídani si ke stolu sedla tak, aby viděla na Zmijozelský stůl. I když, jak očekávala, skoro nikdo tam nebyl. Jenom nějaký kluk s rudými vlasy a dívka na opačném konci stolu, která měla čistě blonďaté dlouhé vlasy. Nasnídala se a šla opět zpátky do své ložnice.
Harry s Ginny akorát vyšli z chlapecké ložnice.

,,Harry,.,... "Odmlčela. Nic už říkat nechtěla. Čekala, že by to Harry mohl vzít, že ti dva spolu chodí.
Jenže nic neřekl. Vrazil do ní ramenem a pokračoval v chůzi.
Ginny se u ní na chvíli zastavila:

,,Snažím se.... " A také odběhla.
Šla nahoru do ložnice, kde si vzala knížku z knihovny. (Název: Kouzla, které se Vám můžou hodit.) Chvilku si četla.

Za chvíli si vzala učebnice a kouzelný batůžek a šla na vyučování. První tři hodiny si jí nikdo nevšímal a Hermioně to začalo lést na nervy.

,,Pansy! Prosimtě mohla bych s tebou mluvit? " Odchytla jí někde ve třetím patře.

,,Ano Grangerová? " Dala si ruce v bok.

,,Je to takový blbý, ale nevíš, kdy se Draco hodlá usmířit? Nebo omluvit? " Hermionina celá naděje byla ta tam, když jí Pansy řekla:

,,Nevím, ale rozhodně od Draca omluvu nečekej. Znám ho dost dlouho na to, abych věděla, že se mi nikdy neomluvil za to co udělal. " A s rázným otočením odešla.

Zapřemýšlela. Hermiona si v hlavě vybavila dnešní hodiny a zjistila, že před obědem spolu jednu mají.
Měla plán. Pochopila, že jestli bude chtít s Dracem chodit, musí se mu trošku přizpůsobit. Zároveň byla odhodlána to nevzdat. Byl to ten nejlepší vztah, který kdy měla, protože Ronald stál za hovno.

A tak Hermiona šla na hodinu. Sedla si k Ginny a celou hodinu se přemohla se na Draca nepodívat.
Když zvon zazvonil pro konec hodiny, zvedla se, uklidila si věci do svého kouzelného malého batůžku a potají vyrazila za Dracem. Doufala, že půjde sám do chodby, kde bude nějaká místnost či učebna volná.
Nevím, jestli by tohle nemusela být nečekaná shoda náhod. Každopádně ano, Draco vyrazil do své společenky a překvapivě sám.
Když se blížil ke Zmijozelské koleji, rozhlédla se, aby se ujistila, že je nikdo neuvidí a popoběhla.
Chytla Draca za ruku, otočila ho k sobě a vášnivě ho začala líbat. Nějak se vášnivým polibkům nebránil, ba i je prohloubil.
Její plán vyšel.

,,Promiň." Řekl Draco tiše a jemně mezitím, co se na chvilku oddělili.

Draco jí chytl za prdel, zvedl jí a posadil si jí na boky. Hermiona mu obmotala nohy kolem těla, aby nespadla a blonďák je kamsi odvedl. Chvíli nevnímala kam jdou, ale když Draco cosi zamumla do jejích úst, pochopila, že má namířeno do své ložnice. Svoje ústa od něj odtrhla ještě než vešli dovnitř.

,,Hele, jseš si jistej, že tady nikdo nebude? " Zaváhala.

,,Jsem. Všichni šli na oběd, takže máme tak půl hodinky čas. " A opět se jejich rty spojili. Vyšli schody do chlapeckých ložnic a Hermiona s nárazem na kliku u dveří vzdechla. Dveře se otevřeli a oni společně vstoupili dovnitř. On jí hodil na svou postel a začal se jí plně věnovat.

***

Oběd už Hermiona ani Draco nestihli. Oba dva šli na další hodinu a Hermiona ze Zmijozelské koleje vyšla s takový sebevědomím, že byla připravená se domluvit s Harrym.
Při hodině si ho nějak nevšímala a na večeři taky ne. Večer si na něj však počkala na gauči ve společenské věži.
Jen tak náhodou už tam nikdo kromě ní nebyl, když tam Harry s Ginny přišli. (Jaká to náhoda). Vstala z gauče.

,,Teď mě poslouchej, Harry Pottere! Já prostě s Dracem budu chodit, ať se ti to líbí nebo ne, ale byla bych ráda, kdybys to Ronaldovi neříkal a já ti odpustím, že jsi ho pozval na ten večírek. Říkal jsi ať někoho pozvu. Chtěla jsem pozvat Draca, takže jestli nechceš vypadat, že si zveš Zmijozelského prince na Nebelvírskou párty, tak se uklidni. Na tom mejdanu budu chvíli a pak chci strávit Vánoce s ním a ráno i s vámi. Buď tak laskav a začni se se mnou bavit. " A dala si ruce v bok.

,,Můžeš na mě přestat křičet? Všechny vzbudíš. " Získal si chvíli času na odpověď.
,,Hele, dobře. Možná se změnil a možná jsem Rona neměl zvát na ten mejdan. Pokusím se mu dát druhou šanci, protože jestli ty jsi mu jí dala, tak já můžu taky. A jestli chceš můžeš s námi oslavit Vánoce.
Ale nebudu ho brát jako nejlepšího kamaráda." Dořekl. Hermiona se mu rozeběhla do náručí a celá šťastná ho objala a dala mu pusu na tvář.

,,Nechci po tobě, abyste se spolu bavili jako nejlepší kámoši. Já pouze chci, aby jsi přijal mé rozhodnutí s ním chodit. A teď bysme si mohli dát pokec na gauči, co říkáš? Ginny? Harry? " Usmála se.

,,Nevidím důvod, proč ne. " Řekla Ginny a posadila se na křeslo naproti gauči.

Hodili řeč a Hermiona jen přikyvovala, smála se a přemýšlela. Byla najednou plná energie, že tento den začal hrozně, ale skončil skvěle.
A jak tam tak seděli a kecali, po půlnoci je už přepadal spánek a tak si šli všichni lehnout.
Chytrá hnědovláska se však převalovala v posteli a představovala si, jak by nakonec Vánoce mohli dopadnout.