Dvě tváře [Dramione]

16. Naštvaná Ginny (+Její pohled)

Hermiona:
Dostala jsem se na pokoj a naštěstí tam ještě byla Ginn.

,,Co se stalo? Co Draco udělal?" Zeptala se mě vyděšeně Ginny.

,,Já ho zabiju!! Ginny, jak mi to mohl udělat?! To mu dám pěkně vyžrat! J-já..." Zlomil se mi hlas a já jsem se rozbrečela.

,,Co?! Přesně?! Udělal?!" Odsekávala každé slovo Ginny.

,,Celé to byla jen sázka se Zabinim! Celé ty měsíce byly lež! Šla jsem za ním a zrovna tam měl Zabiniho, tak jsem zůstala pod pláštěm a poslouchala. Vím, že jsem neměla poslouchat, ale já jsem nemohla přestat! Sice pak říkal, že se do mě díky té sázce zamiloval doopravdy, ale toto mě vykolejilo!" Plácala jsem jedno přes druhé mezi vzlyky.

,,Tak to ať si mě nepřeje!!" Procedila skrz zaťaté zuby Ginny. ,,Teď se hlavně uklidni a zhluboka dýchej. Všechno se to určitě vysvětlí... Víš co? Jdeme do těch Prasinek na pořádného panáka! To ti pomůže se odreagovat." Odpověděla Ginn a stiskla mě v pevném objetí.

,,Jo, půjdeme, nechci na něj myslet!" Řekla jsem a trošku se uklidnila. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

,,Tak já jdu ještě něco říct Harrymu, potřebujeme probrat jednu důležitou věc. Ty se mezitím připrav a uprav se. Za patnáct minut jsem tady." Řekla Ginny a náhle zmizela.

Ginny:
(Pro spestření)
Tak to si ze mě dělá srandu?! Kamarádka se mi tady kvůli němu složí jen proto, že on se vsadil s blbcem Zabinim. Toto mu nedaruju! Ještě bude litovat, že se vůbec narodil!

Hned poté, co jsem v ložnici nechala Hermionu samotnou, tak jsem se vydala rychlým krokem na ošetřovnu. Vtrhla jsem tam jako hurikán. No, naštěstí tam nikdo nebyl.

,,Draco Debilní Malfoyi!!!" Vykřikla jsem na něj a on se na mě jen vystrašeně podíval a pozvedl obočí.

,,Co tu řveš, Weasleyová! Jsi normální?!" Oplatil mi výkřik.

,,Jsem, protože se nevsázím s kamarády, ať někoho sbalí! Jak jsi jí to mohl udělat?! Víš, jak se tam zhroutila?! Hlavně, že jsi mi říkal, že to s ní myslíš vážně!" Řvala jsem tam na něj a máchala rukama jako mudlovská slepice nebo jak se to jmenuje.

,,C-co?! K-kde ses to dozvěděla?!" Ptal se zmateně a tím si vysloužil facku.
,,Auuu!! Pro Merlina, uklidni se!" Dodal potom rychle a přitiskl si ruku na bolavé místo.

,,Hermiona mi to řekla! Právě vás slyšela!" Křikla jsem opět já.

,,Počkej, jak nás mohla... Aha..." Najednou mu to došlo. Tleskám!

,,Chtěla jít za tebou, ale ty jsi tu měl Zabiniho a ona čekala až dokončíte rozhovor, ale bohužel slyšela to, co nechtěla!"

,,Ale jak tady mohla být? Jak?!" Byl pořád zmatený. Přemáhala jsem se, abych mu nevlepila ještě jednu.

,,To je jediné, co tě zajímá?!" Vyjela jsem ma něj. Už se mnou lomcoval vztek.

,,Fajn. Jak se tu, do prdele, dostala, když jsem ji neviděl?!" Odpověděl otázkou zmateně.

,,Měla neviditelný plášť! Stačí?!" Odsekla jsem navztekaně.

,,Cože?!" Vyjekl o oktávku výše.

,,Draco Malfoyi! Vysvětli mi to a to pěkně rychle! Máš jedinečnou možnost." Řekla jsem už klidněji, ale pořád jsem byla naštvaná.

,,Uklidni se, Weasleyová!" Řekl a nadechl se. ,,Teď odsud vypadni! Až budu propuštěný, vše jí to vysvětlím." Dodal a ukázal rukou ke dveřím.

,,Nemyslím si, že s tebou bude chtít muvit." Odbyla jsem ho a se vztyčenou bradou odešla.

Draco:
To se mi snad jenom zdá. Teď tu byla zrzka a říkala, že mě Hermiona slyšela bavit se s Blaisem o té sázce. Chraň mě, Merline!
Jestli se mnou nepromluví, tak Blaise zakopu hluboko pod Vrbu Mlátičku! A to přísahám na Snapeovy mastné vlasy!

,,Dobrý den, pane Malfoyi. Jestli budete chtít, tak vás podle výsledků můžeme pustit už dneska večer. A k tomu řvaní se raději vyjadřovat nebudu." Přišla madame Pomfreyová.

,,Dobrý den. Omlouvám se, ale Weasleyová mi tu ztropila hysterickou scénu a pěnila tady vzteky při každém slově. A ano, s radostí se už večer vrátím na svou kolej." Přikývl jsem.

,,Dobře. Odpoledne se tu stavím ještě jednou a pokud vám bude dobře, budete moct ještě před večerkou odejít."

,,Děkuji." Bylo jediné, co jsem odpověděl. Nepotřeboval jsem se bavit s ošetřovatelkou, když jediné, na co jsem mohl myslet, byla Hermiona. Jak mohla přijít v neviditelném plášti?! No... Dává to smysl, když ji Ginny/madam Pomfreyová vyhodila, ale mohla mi to alespoň nějak naznačit, že přijde.

Hermiona:
Připadala jsem si jako hromádka neštěstí. Už jsem posmrkala 2 obří balíčky mudlovských ubrousků a pořád ne a ne přestat.
Ginny odešla za Harrym něco řešit, i když mám spíš podezření, že šla za Dracem... Je mi jedno, jestli ho uškrtila nebo proklela, ono to moc velký rozdíl není.

,,Jsem zpátky." Řekla s velkým úsměvem přicházející Ginny.

,,Super. Já už jsem připravená... Jdeme." Řekla jsem s brekem, ale Ginnyin pohled padl na hromady, ano, hromady, posmrkaných ubrousků. Taky mi to přijde zvláštní, jak jsem stihla za ani ne 10 minut posmrkat toho tolik, jenže když máte zlomené srdce, asi nic není nemožné.

,,T-to je kvůli němu?! Za necelých 10 minut?!" Vyhrkla ze sebe Ginn šokovaně.

,,To je jedno. Teď už pojď, chci na všechno zapomenout." Odpověděla jsem již s klidným hlasem. Ona jen přikývla a odkráčela ke dveřím.

Ginny:
No tak tolik ubrousků jsem nestihla posmrkat ani já za letní prázdniny. A Hermiona to zvládla za tak krátkou dobu?! To ať si mě ten Malfoy nepřeje! Myslím, že mu rovnou i s Hermionou vykopeme ten slíbený hrob. A ještě dnes.

Vyrazily jsme do Prasinek a cestou mi Hermiona řekla všechny podrobnosti, které slyšela na ošetřovně. Mám v plánu Malfoye zmasakrovat a seřvat ještě víc než na ošetřovně... Teda pokud to Hermiona neudělá dřív. Sedly jsme si ke Třem Košťatům a objednaly si máslový ležák. V tichosti jsme ho popíjely a obě jsme byly ve vlastních myšlenkách. Najednou Hermiona zavolala na čišníka.

,,Pane? Donesl byste nám, prosím, dvě sklenky ohnivé wisky?" Zeptala se a já jen vykulila oči. Co to blázní?! Hermiona, ta slušná holka, se chce teď opít?! Draco na ni nemá dobrý vliv... U Merlina, vážně za ním zajdu ještě jednou a přizabiju ho!

,,Hermiono? Vím, že nejsi v pohodě, ale ohnivá wisky není u tebe normální. Ty se chceš opít?!" Vyhrkla jsem na ni.

,,Musím na chvíli zapomenout a pak mu to dám pěkně vyžrat. Seřvu ho klidně před celou Velkou síní!" Řekla klidně a čišník zrovna donesl to, co si Hermiona žádala. Ta se na něj zářivě usmála a vzala si svou sklenici.

,,Tak na štěstí." Řekla a ťukla si se mnou. Nalila to do sebe na jedno loknutí. Vážně ji nepoznávám.

Seděly jsme tam celé odpoledne až do večera. Chtěly jsme se už vrátit, ale najednou dovnitř vešel někdo, koho jsme vážně nečekaly... Alespoň ne dneska.

Kdo si myslíte, že to byl? Podle mě to je úplně jasné😂 Další kapitoly budou už normálně z pohledu Hermiony a Draca.

Jinak moooc děkuju za 500 přečtení! Jde to rychle nahoru😍😍

💜Kiki💜