Dvě tváře [Dramione]

5. Přátelství

------------
Celý týden Hermiona zůstala na pokoji. Neviděla ani Harryho s Ronem, natož Malfoye, za což byla ráda. Merlinužel se z té simulace stala za dva dny opravdová nemoc. Měla angínu. Musela na pokoji zůstat ještě o 3 dny déle, než měla v plánu. Netěšila se na to, až bude muset dodělávat všechny eseje, projekty, zápisky atd.  Jak se jí vůbec povedlo onemocnět doopravdy?!

Poslední den, co zůstala na pokoji, se stalo něco zvláštního... Teda aspoň pro ni. Chtěla už jít spát, ať se na zítra dobře vyspí. Jakmile ulehla slyšela klepání na okno. Snažila se to ignorovat, ale klepání bylo stále víc a víc hlasitější.
-------------

Hermiona:
Po chvíli klepání jsem se rozhodla zvednout a zjistit co to je. Byl to krásný hnědý výreček, který mi zobáčkem klepal na okno. Nevěděla jsem, od koho je, ale měl v zobáku dopis, tak jsem ho pustila dovnitř.

Na dopise bylo jemným písmem napsáno mé jméno. Neváhala jsem a dopis otevřela.
Stálo tam toto:

Ahoj. Je divné, že ti posílám dopis zrovna já, ale musím se zeptat... Proč jsi necelé dva týdny chyběla? To kvůli tomu, co se stalo? Nechtěl jsem být naštvaný, ale stalo se.
D.M.

Dopis jsem si četla pro jistotu ještě jednou. Nevěřila jsem, že se o to, co mi je, Malfoy, ten Draco Malfoy, který mě celé roky urážel, zajímá.
Vzala jsem si brk, namočila do ingoustu a odepsala:

Ahoj... Ehm je pravda, že jsem nečekala, že mi budeš psát nebo se vůbec zajímat o to, kde jsem, ale dobře. Byla jsem nemocná. Za to, co se stalo, se omlouvám...

Hermiona

Dopis jsem vložila zpět nádhernému výrovi do zobáku a pustila ho ven. O chvíli později sem opět zavítal. Okamžitě jsem ho pustila dovnitř a dopis mu doslova vytrhla ze zobáku a rychle četla:

Já bych se měl omluvit. Nevím, co to do mě vjelo. Jste přece kamarádi. Doufám, že se brzy uzdravíš.

Nevěřila jsem vlastním očím. Draco Malfoy se mi omlouvá?! Jako vážně?! Do teď jsem nevěděla, že to vůbec umí. Odepsala jsem mu:

V pořádku, Draco. Zítra už jdu na vyučování. Celou tu dobu jsem neviděla nikoho kromě holek z pokoje. Docela husté, ne?

Opět jsem dala dopis výrovi a ten se zase po chvilce vrátil. Vzala jsem a začala číst:

Je to husté, ale zároveň divné, že se ti to povedlo. Každopádně... Je mi to takové blbé, ale... Nechceš se teď sejít? To pracné psaní a doručování výrem mě nebaví. Pokud souhlasíš buď za 15 minut nebo-li v 23:00 u školní knihovny.

Vytřeštila jsem oči a na tváři se mi vytvořil úsměv. Nevála jsem a odepsala pouhé Ano.
Rychle jsem se začala převlékat z pyžama do pohodlné růžové mikiny a k tomu jsem vybrala černé leginy, jelikož to bylo první, co jsem našla. Přes to jsem si dala hábit, protože mi začínala být zima a vyrazila na cestu.

-----------
Když scházela poslední schody ke knihovně, zahlédla onoho blonďáka. Musela se pousmát. On si jí všiml a taky se pousmál.

,,Ahoj." To bylo jediné na co se zmohla po 10 dnech, co jej neviděla, a pohlédla do jeho krásných bouřkových očí. Jak se ti dva vůbec mohli pohádat?! Vždyť tady teď stojí jako nejlepší kamarádi, kteří jsou z jiných kolejí a domlouvají si tajné schůzky pozdě v noci. Až na ty nejlepší kamarády to sedí. Hermiona se teď hlavně modlila, ať je tady nikdo nenajde. 

,,Ahoj. Myslím, že bychom měli my dva začít od začátku... Přátelé?" Řekl a natáhl k ní ruku. Ona ji přijala a potřásli si s ní.

,,Draco." Řekl.

,,Hermiona." Odvětila.

Poté si její ruku natočil a dal jí na ni jemný polibek. Ona se jen usmála. Nevěděla, že i on může být takový romantik. Chvíli poté si navzájem dívali do očí. Oba dva nejspíš zapomněli, co se před necelýma dvěma týdnama stalo. A to bylo dobře, začali od znova a tak to má asi být.

Po chvilce ticha se Hermiona rozhodla ho prolomit... Ne Draca, ale to ticho.
,,Jak to teď bude? Budeme se normálně bavit i před ostatními nebo se budeme pořád urážet?" Zajímalo ji, co odpoví. Přece jenom, Draco Malfoy a Hermiona Grangerová jako přátelé? Nejspíš by je všichni brzy poslali ke Svatému Mungovi na vyšetření. Jen tak pro jistotu, chápeme se. 
-------------

Draco:
Čekal jsem takovou otázku. Sám jsem neznal odpověď, ale je to jen kamarádství, takže se to zas tak řešit nemusí.
Bože, co to melu zas?! Jasně, že jen kamarádi. 

,,Je to přátelství, Gran-... Hermiono. Takže lidi to přijmou rychleji než...-" Odmlčel jsem se, protože mě přerušila.

,,Než vztah. Já vím." Hned, co to dořekla, se usmála. Jak já ten její úsměv miluju... Teda oči... Ehm nic. Haha, prý nic. To byl dobrý vtip. Ozval se mi hlásek v hlavě. To nebyl vtip! Ty tam, buď ticho!

,,Takže kamarádi?" Zeptal jsem se nejistě.

,,Ano." Úsměv měla od ucha k uchu. Musel jsem se nad tím taky pousmát. Vždyť to už snad ani nejsem já.

Když to dořekla, tak jsem ji obejmul. Přátelské objetí samozřejmě. Jen si to dál nalhávej, Dracouši. Ozval se opět ten otravný hlas a já jsem měl sto chutí zatřepat hlavou... Jako by mi to snad mělo pomoct, že jo.

Hermiona:
Objal mě. Nečekala jsem to a na místě jsem zkameněla. Srdce mi tlouklo tak 1000 krát za sekundu. Mezitím jsem si vzpomněla na ten polibek a všechno, co se před necelýma dvěma týdnama stalo. Za ten polibek jsem pořád nebyla ráda, protože to může "ohrozit" naše přátelství, ale zase je pravda, že jsme začali s čistým štítem. Nemůžeme změnit minulost, ale přítomnost či budoucnost ano.

Po chvíli se ode mě odtáhl a vypadalo, že už chce jít, abychom nedostali školní trest za to, že jsme po večerce mimo kolej. Už tak máme malér, jestli jednoho nebo druhého z nás někdo uvidí.

,,Ahoj a dobrou noc." Řekl mi a já jsem jen přikývla a zamávala. Toto přátelství se zatím vyvíjí slibně. 

Draco:
Asi si všichni říkáte, co se stalo za těch cca 10 dní, když nebyla ve škole. Přemýšlel jsem... Hodně jsem přemýšlel. Chyběla mi, i když jsem si to nechtěl připustit. Dovolil jsem jí poznat toho hodného Draca. Poprvé v životě jsem sundal svou ledovou masku před člověkem z jiné koleje. Nemohl jsem se jí dál vyhýbat nebo dělat naschvály, takže jsem jí nabídl přátelství a nelituju toho. Jinak bych jí to přátelství nenabízel, kdybych si nebyl 100% jistý.

-----------
Po chvíli oba dva spokojeně usínali, každý ve své posteli... Logicky. Hermiona byla ráda, že se alespoň něco změnilo... Možná, že toto měla být ta změna tento rok, kterou už od příjezdu pociťovala. Jenže netušila, že právě Draco Malfoy bude ten, který jí obrátí život úplně vzhůru nohama...

Draco se dokonce i ve spánku usmíval. Blaise si toho všiml, jelikož se na chvíli probudil. Řekl si, že mu to dá ráno pěkně sežrat, protože Draco Malfoy se nikdy neusmívá při spánku. Myslel si, že za ten úsměv může beztak zase Grangerová. S tímto pocitem opět taky usnul v pokoji od Draca.

Trošku kratší kapitola než minule, ale aspoň něco. Hermiona a Draco se docela dost sblížili v této epizodě, nemyslíte? Uvidíme jak to bude dál😊

Menší vysvětlení s tím Dracovým pokojem: Jelikož je Malfoy, má svůj vlastní pokoj. Podrobněji to budete mít popsané v dalších kapitolách😊

💜Kiki💜