Dvě tváře [Dramione]

13. Ošetřovna

Hermiona:
Bála jsem se, co vše Ron řekne. Taky jsem se bála, že mě a Draca prostě nepřijme... No, a tak se i stalo.

,,Hermiono, jsi už, pro Merlina, normální??!!! Ty máš na lepšího, než je ten parchant Malfoy, tak se s ním nezahazuj!! Stejně tě jen využívá, kolikrát ti to budu říkat??!!!" Zařval z plných plic Ron a kdyby Harry nepoužil to tlumící kouzlo, tak by to slyšeli snad až v Londýně. Teď mě ale vážně nasral! A to do slova!

,,Tak poslouchej Ronalde! Jestli si pořád myslíš, že mě využívá, tak prosím! Ale nebudeš o něm říkat, že je parchant! Nestačilo ti to minule??!!" Zařvala jsem naopak já. Měla jsem sto chutí mu vrazit, ale Ginny mě zadržela.

,,Ronalde nech je být! Nežárli pořád na to, že ty nikoho nemáš a přej jim trochu štěstí! A teď odsud vypadni!!! Nekaž jim tento skvělý den!" Zařvala na něj nakonec jeho vlastní sestra a on už jen mlčel a naštvaně bouchl dveřmi, což zlomilo to kouzlo.
Po chvilce se Ginny podívala zpět na mě.

,,Děkuju, Ginn. Nevím, co bych bez tebe dělala. Ale mám otázku... Proč je to takový idiot?!" Řekla jsem nakonec s drobnou naštvaností.

,,Protože to je můj bratr. Ale netrap se tím. On vždy řekne něco dřív, než to promyslí. Až pak si vše uvědomí." Řekla Ginny a obejmula mě.

,,Už půjdu spát, stalo se toho dneska a ž moc." Řekla jsem po chvíli objímání, i když jsem měla takové ponětí, že dneska určitě neusnu.

,,Dobře. Dobrou." Odpověděla mi.

,,Dobrou."

Draco:
Po probuzení jsem se nějak upravil a šel na snídani. Bylo brzo, takže tu moc lidí nebylo, za což jsem byl rád. Aspoň jsem mohl přemýšlet o své princezně a o tom všem, co se včera stalo.
Najednou se dveře rozrazily a vešel sem Weasley s Potterem, no super. Zamířili ke mně, teda hlavně Weasley a Potter jen nejistě pozoroval, co má jeho kamarád v plánu.

,,Ty!!! Ty hajzle!!! Jak si vůbec dovoluješ na Hermionu jen pomyslet, na tož s ní chodit!!!" Řval na mě Weasley snad přes celé Bradavice a vytáhl hůlku.

,,Uklidni se, Weasley! Kdyby nechtěla, tak se mnou není!" Vykřikl jsem a taky vytáhl hůlku.

,,Beztak si na ni použil Imperio!" Zařval na mě znovu.

,,Co si, sakra, myslíš?! Jsem schopný hodně věcí, ale tak daleko bych nikdy nezašel! Neklesl jsem tak hluboko jako ty, Weasley!" Řval jsem na něj tentokrát já.

,,Ha. Ha. Ha. To bylo taaak vtipný." Prohlásil sarkasticky. Už natahoval hůlku a chtěl na mě poslat, Merlin ví, co. Byl jsem rychlejší.

,,Expelliarmus!" Vykřikl jsem.

Najednou se do toho vložil Potter. ,,Accio hůlka!" Řekl a Weasleyho hůlka byla v jeho rukách, poté mu ji předal.

Aby se Weasley sklidnil, tak jsem si trošku pohrál. ,,Aqua Erupto!" Řekl jsem a velký silný proud vody se vrhl přímo na něj.

,,Tak tos posral Malfoyi! Sectumsempra!" Vykřikl a já už jsem ležel na zemi s bodnými ranami. Dál si už nic nepamatuju.

Hermiona:
Šla jsem s Ginn na snídani. Když jsme vešly do Velké síně, tak jsme spatřily Harryho a Ronalda, jak se hádají s Dracem. Chtěla jsem zasáhnout, ale najednou z Ronových úst vyšla kletba, která způsobuje bodné rány. Neváhala jsem ani chvíli a přiběhla tam.

,,Ronalde!!! Tak toto ti jen tak neprojde!!! Vypadni odsud!!!" Zařvala jsem na něj. Ten beze slova odešel a Harry se na mě podíval omluvným pohledem. Na nic jsem nečekala a přiběhla k Dracovi. Ležel tam a vypadalo, že je v bezvědomí. Okamžitě jsem se rozbrečela... Zrovna dnes?! Teď, když jsme se dali dohromady, se mu musí něco stát?!
S Ginny jsme ho zvedly a donesly k madame Pomfreyové na ošetřovnu.

,,Dobrý den, děvčata... Co se stalo panu Malfoyovi?!" Zeptala se zaraženě madame Pomfreyová.

,,Ronald Weasley ho zasáhnul kletbou Sectumsempra. Kromě bodných ran je v bezvědomí." Odpověděla jsem mezi vzlyky.

,,Nahlásily jste to panu řediteli? Pokud ne, tak ho zavolám rovnou sem. Položte pana Malfoye na toto lůžko." Zeptala se a pak ukázala na jedno lůžko.

,,Zavolejte ho sem, neměly jsme čas tam zajít. Šly jsme rovnou za vámi." Odpověděla za mě Ginny, protože věděla, že já jsem úplně hotová. Přes vzlyky jsem nemohla ani mluvit. Ale taky jsem měla vztek na Ronalda!!! Toto mu nedaruji!!! Jestli mu Brumbál nedá minimálně školní trest, tak... Tak se neznám!

Po chvíli se zde objevil Brumbál a ihned začal mluvit. ,,Dobrý den slečno Grangerová, slečno Weasleyová. Povězte mi, co přesně udělal pan Weasley." Madame Pomfreyová nejspíš řekla jen základní informace.

,,Šly jsme do Velké síně a viděly jsme, jak Ron křičel na Draca a poté na něj seslal kletbu Sectumsempra..." Odpověděla jsem a začala zase brečet... Tentokrát jsem se trošku ztišila, aby si o mně ředitel nemyslel, Merlin ví, co.

,,Dobře. Postarejte se o pana Malfoye, jak tak vím, tak se z toho určitě dostane, je to silný hoch." Řekl madame Pomfreyové. Pak se otočil na nás. ,,A vy pojďte se mnou. Zavoláme si pana Weasleyho a dáme mu trest, který si zaslouží." Řekl a my jsme jen přikývly, obě jsme nevěděly, co máme říct. Naposledy jsem se otočila na Draca, pohladila ho po tváři a odešla. Ginny se mě snažila jakkoliv utěšit a zvednout mi náladu, jenže já jsem byla jako tělo bez duše. S nepřítomným výrazem jsem následovala Brumbála.

Profesorka McGonagallová zavolala mezitím Ronalda, že si ho vyžaduje Brumbál. My jsme mezitím seděly v ředilně. Můj nepřítomný výraz se ihned změnil, když Ronald vstoupil dovnitř. Začala jsem na něj ječet jako smyslu zbavená.
,,Ronalde, jestli se Draco neprobudí, tak přísahám, že tě zabiju!!! Jak jsi to mohl udělat, ty tupče???!!!!" Chtěla jsem pokračovat, ale Brumbál mě přerušil.

,,Kroťte se, slečno Grangerová. Taky, že za to dostane pořádný trest. Pane Weasley, vysvětlete mi, co vás vedlo k tomu něco takového udělat?!" Zeptal se docela zaraženě ředitel. U něho to je nezvyk, jelikož vždy mluví takovým klidným a vyrovnaným hlasem.

,,Vedlo mě k tomu to, že Hermiona je tak tupá a chodí s ním!" Řekl naštvaným hlasem Ronald. Zvedla jsem se, přešla k němu a vlepila mu pořádnou facku!

,,Tak už dost! Slečno, Vy se posaďte zpět a vy, pane Weasley, přestaňte žárlit. Láska občas bolí, to ano, ale nemůžete na svého spolužáka použít tak ohrožující kletbu." Řekl opět klidně Brumbál. Ronald jen sklopil hlavu.

,,Omlouvám se." Řekl nakonec lhostejně.

,,Za trest budete každý den vytírat všechny chodby na hradě. A to po celý měsíc." Uzavřel tuto debatu Brumbál. ,,Můžete jít." Dopověděl. Ron se otočil a rázným krokem opustil místnost. Nezapomněl poté pořádně třísknout dveřmi.

,,Vy už taky můžete jít." Otočil se na nás a ukázal ke vchodu.

,,Děkujeme. Nashledanou." Řekly jsme s Ginny svorně a odešly.

Další kapitola je tady! Já vím, jsem hrozná, že se hned něco muselo stát, ale nebojte se, bude to v pohodě😂😂

💜Kiki💜