Dvě tváře [Dramione]

18. Rozhovor

Hermiona:
,,Fajn. Nemohl jsem spát, tak jsem se rozhodl se sem podívat. Až na to, že jsem netušil, že tu budu mít společnost." Zaksichtil se na mě.

,,To já jsem taky netušila." Řekla jsem a ani jsem se na něj nepodívala. Stačilo mi, že byl vedle mě.

,,Když už jsem tady, tak co tu děláš ty, Grangerová?" Zeptal se najednou.

,,Taky jsem nemohla spát." Neměla jsem v plánu se s ním dál vybavovat.

,,A co Draco?" Zamumlal a já jsem ztuhla. Co ho to zajímá?!

,,Co by?" Zeptala jsem se nechápavě.

,,Vím, že jsi to slyšela. Draco je z toho úplně mimo, je duchem nepřítomný." Odpověděl.

,,Proč jste se vsázeli?" Zeptala jsem se rázně a zamračila se na něj.

,,Vymyslel jsem to já. Chtěl jsem vidět, jak dokáže zabojovat úplně o kohokoliv a když jsem viděl, jak se na tebe dívá, tak jsem mu řekl, ať zkusí sbalit tebe. Jenže on si během toho všeho uvědomil, že ty jeho city jsou opravdové... A tím jsme tu sázku zrušili a jak vidíš, tak je pořád s tebou, takže pořád pochybuješ?!" Vysvětlil a sjel mě pohledem.

,,Myslím, že toto by zaskočilo každého. Potřebuju čas!" Odsekla jsem ho opět.

,,Co tak vím, tak on ti ho dá tolik, kolik bude potřeba. Dobrou, Grangerová." Rozloučil se a užuž šel po schodech z věže.

Myslím, že mě sledoval na cestě sem a Draco ho poslal. Ale co už. Dřív nebo později si s ním budu muset promluvit z očí do očí.

Ještě chvíli jsem tu jen tak stála a dívala se na nebe. Po několika minutách jsem se rozhodla jít zpět na kolej. Opět jsem přešla celým hradem, naší společenkou až ke mně do pokoje. Opět jsem padla na postel a spala dál.

O pár dní později:
(Pohled Draca)

Hermionu jsem neviděl od té doby, co ji vyhodila Ginny z ošetřovny. Jsem několik dní propuštěný a vím, že se mi Herm vyhýbá. Chápu, že je naštvaná, ale až se dozví, co budu muset podstoupit v budoucnu, tak bude s náma nadobro konec...

Dnes je sobota, a tak jsem se rozhodl jít na snídani dřív... Jo, o víkendech normálně vyspávám, ale vím, že Hermiona chodí schválně brzo a já ji už musím vidět. Už je čas, abychom si promluvili a abych se jí já omluvil.

Došel jsem do síně a zahlédl jsem ji. Zrovna se bavila s Potterem a zrzkou. Zrzka najednou zmlkla a drkla do Hermiony. Ta se jen otočila a podívala se na mě. Já jsem měl sto chutí se za ní rozběhnout a obejmout ji, ale pak jsem si vzpomněl, že ona je na mě naštvaná...
I když mluvila s Blaisem, tak pořád nevím, jak to mezi námi teď je. Dívali jsme se tam na sebe zase několik minut, až se nakonec ona zvedla a šla směrem ke mně.

,,Omlouvám se." Bylo jediné, co jsem řekl, když jsme stáli už jen 2 metry od sebe. Neměl jsem odvahu se jí podívat do očí.

,,Po snídani si promluvíme. Už bychom měli." Řekla nesmlouvavě a moji omluvu ignorovala.

Otočila se na podpatku a opět odešla ke svému stolu. Tentokrát jsem se i já vydal ke stolu. Celou snídani jsem ji sledoval a ona na tom nebyla o moc lépe.

Hermiona:
Když vešel do Velké síně, tak jsem si toho jako první nevšimla. Až potom, když do mě Ginn drkla, tak jsem se otočila. Zkameněla jsem... Bylo mi líto, že za ním nemůžu běžet a obejmout ho, ale mělo to své důvody. Zároveň jsem měla ale strach kvůli tomu mému snu. Nakonec jsem se zvedla a přišla k němu s větou, že si po snídani promluvíme. Vadilo mi, že jsme se tak odcizili, ale to bylo kvůli té pitomé sázce.

,,Tak, jak to šlo? Co jsi mu řekla?" Zeptala se mě Ginny.

,,Řekla jsem, že si po snídani promluvíme." Odpověděla jsem a celou snídani z Draca nespustila oči.

,,To zvládnete. Jde vidět, že vás oba bolí, když jste tak odcizeni. Musíte to napravit." Pošeptala mi po chvíli Ginn.

Harry na nás jen nechápavě hleděl. Nevěděl o této situaci vlastně skoro nic. Byl pořád naštvaný, když Ron na Draca seslal Sectumsempra, ale taky říkal, že kdyby mohl, udělal by to on sám dřív nebo později. To se mi vůbec nelíbilo... Je to těžké mít 2 kluky za nejlepší kamarády, když nenávidí vašeho přítele.

Po snídani jsem se vydala pryč z hradu, Draco mě celou dobu poslušně následoval. Až jsem se zastavila na místě, kde mi to přišlo takové klidné, otočila jsem se na Draca.

,,Vysvětli mi to teď. Od začátku až do konce." Řekla jsem a upřeně ho sledovala.

,,Dobře. Na začátku roku jsme se s Blaisem dohodli, že letos budeme mít sázku a každý z nás musí sbalit tu, kterou mu ten druhý vybere. No a první den, co jsme přijeli do Bradavic a já jsem se na tebe ve Velké síni díval, a pak jsme se srazili při odchodu, tak mi ten večer Blaise určil tebe... (V příběhu jsem to nepsala schválně). Jako první jsem nesouhlasil, ale postupem času jsme se hodně sblížili a já jsem k tobě začal doopravdy něco cítit, i když jsem si to hned nepřiznal. Blaise to celou dobu tušil a teď, když jsem se s tebou měl rozejít, tak jsem to neudělal. A víš, proč? Protože tě miluju a to nezmění nikdo. Ani žádná hloupá sázka. Nic." Dořekl a hned na to překročil tu malou vzdálenost mezi námi a políbil mě. Ne, že bych se bránila, je to můj přítel konec konců. Poté mě uvěznil ve svém objetí.

,,Taky tě miluju. Ale mohl jsi mi o tom alespoň říct. Ani nevíš, jak mě to zamrzelo." Řekla jsem po chvíli smutně.

,,Vím, jak tě to mrzelo. Vždyť jsem ti psal, že za mnou byla Weasleyová a pěkně nahlas mě seřvala. Mohl jsem ohluchnout nebo dostat infarkt z toho, jak si to tam nakráčela." Odpověděl a myslím, že se u toho i ušklíbl. Já jsem se tomu od srdce zasmála.

,,Celá Ginny." Zamumlala jsem si.

,,Takže jsme v pohodě?" Zeptal se mě a ukončil naše dlouhé objetí.

,,Jsme. Chyběl jsi mi, i když mě to bolelo." Odpověděla jsem.

,,Mě to taky bolelo a taky jsi mi chyběla. Chtěl jsem ti to vysvětlit, anebo tě prostě vidět a pořádně obejmout, ale nepotkal jsem tě. Vyhýbala ses mi, já jsem to poznal a byl to pro mě strašný pocit. Jsem pitomec." Zaklel sám sobě.

,,Teď už to je v pořádku. Ale pár dní poté, co se to stalo, se mi zdál zvláštní sen. Teď ti ho celý řeknu." Řekla jsem plně rozhodnutá a chytla jsem ho za ruku a pomalu jsme se procházeli ruku v ruce po pozemcích Bradavic.

Další kapitola. Tento příběh asi není nic moc, ale baví mě to psát😃👌🏻❤

💜Kiki💜