Dvě tváře [Dramione]

3. Polibek?

Další den se Draco probudil s úsměvem na tváři. Na včerejšek vůbec nemyslel a nejspíš proto měl tak dobrou náladu. V duši měl však pocit, že na něco důležitého ze včerejška zapomněl, ale nevěděl na co.

Hermiona hned, co se vzbudila, šla na snídani. Podvědomě vyhlížela, jestli tam není blonďák, ale neuvědomovala si to. Ginny si všimla, že její kamarádka byla myšlenkama úplně někde jinde a tak se jí zeptala.
,,Hermiono, je všechno v pořádku?"

Hermiona sebou trhla leknutím. Bohužel Ginny předtím neposlouchala, tak nevěděla, na co se jí ptala.

,,Promiň aleee... Na co ses ptala, Ginn?" Řekla s nejistým a trochu provinilým pohledem.

,,Ptala jsem se, jestli je vše v pořádku. Je teprve druhý den, co jsme přijeli, učení ještě nezačalo a ty už se chováš, jako kdyby tě nic nezajímalo a jsi myšlenkama pryč." Řekla Ginny velmi upřímně a myslela to vážně. Chtěla zjistit, co se její kamarádce děje. Že by za to mohl Malfoy a jeho včerejší chování? To nevěděla.
------------

Hermiona:
Když ani sama nevím, co se děje, že tak často přemýšlím, tak co mám říct, sakra, Ginny?! Nechci, aby si myslela, že jí nic neříkám... Ale musím říct aspoň něco, co právě cítím.

,,Všechno je v pořádku, ale od včerejška, co jsem zase tady, tak mám takový divný pocit... Jako by se mělo tento rok stát něco, co mi změní život. Problém je, že já nevím co." Vychrlila jsem ze sebe takovou rychlostí, že jsem se sama divila tomu, co jsem řekla. Ginny se na mě podívala s vystrašeným pohledem, ale pochopila, že já sama nevím, co se děje. Povzbudivě mi stiskla rameno.
----------

Najednou vešel do Velké síně, nám dobře známý, Draco Malfoy. Jeho pohled automaticky zamířil k Nebelvírským, ale on si to opět neuvědomil, že se tam dívá. Hermiona si toho všimla, a tak se tam na sebe dívali minimálně pět minut, než si Draco uvědomil, co to zase dělá. Proč se tam pořád dívám? Zeptal se sám sebe v duchu.

Po snídani mířil po schodech k chlapecké umývárně. Po cestě ale potkal Hermionu. Zničehonic ji popadl za hábit a táhl ji za sebou.

,,Co děláš Malfoyi?! Proč mě někam táhneš?!" Řekla skoro s křikem Hermiona. On sám nevěděl, proč ji vzal někam s sebou, ale řekl si, že si musí něco vyjasnit.

,,Myslím, že by jsme si měli něco vyjasnit, Grangerová... A ne neberu jako odpověď." Řekl vážným tónem a Hermiona se na něj nechápavě podívala.

,,Co bychom si měli asi tak vyjasnit, Malfoyi?!" Odpověděla. ,,Vůbec nechápu, o čem to mluvíš!" Dodala ještě. Draco se na ni podíval a opřel ji o zeď. Byl úplně smyslu zbavený a vůbec nepřemýšlel nad tím, co dělá.

Políbil ji. Vypadalo, že ona se tomu taky nebrání, ale po chvíli se od něj odtrhla, zatvářila se naštvaně a rychle utekla pryč. Vůbec to nechápala. V hlavě měla tolik myšlenek a pocitů, že okamžitě potřebovala za Ginny.

Hermiona:
Vysvětlí mi někdo, prosím, co se právě stalo?! Draco Malfoy mě políbil?! Proč?! A proč jsem se nebránila?! Jsem v prdeli. Proč jsem mu jednu (nebo dvě) nevlepila?!

Musím najít Ginny... Už vím, kde by mohla být!

,,Ginny!!! Tady jsi! Potřebuju si NUTNĚ promluvit. Je to strašně moc důležité!" Vlítla jsem s těmito slovy do společenské místnosti Nebelvíru.

,, Pojď, jdeme do naší ložnice a vše mi povíš." Řekla mi Ginny bez váhání a obě jsme odešly nahoru do dívčích ložnic.
Zavřely jsme za sebou dveře, v ložnici jsme byly samy.

,,Tak, co se děje?" Zeptala se mě ustaraným hlasem Ginn.

,,Předem mi slib, že mě nebudeš odsuzovat, ale já za to nemůžu..." Řekla jsem jí jako první.

,,Slibuju." Odpověděla, tak jsem ihned začala.

,,Po snídani jsem chtěla jít normálně tady, ale někdo mě chytil za hábit a táhl někam dolů. Byl to Malfoy..." Toto byla první věc, co jsem jí řekla. Ginny na mě vykulila oči, jako kdyby tušila, co se stalo potom.

,,Tak a co se stalo pak?" Zeptala se mě se zvědavostí.

,,Pak mě opřel o zeď a...-" Ginny věděla, co přišlo, tak ještě, než jsem to dořekla, mě přerušila.

,,Počkat! Neříkej mi, že...-" Vyhrkla na mě.

,,Jo..." Odpověděla jsem.
,,Ještě předtím, když mě táhl, říkal, že si musíme něco ujasnit, ale já jsem vůbec nevěděla, o co jde. No a pak se to stalo." Dodala jsem k tomu.

,,Nooo... Tak to je síla! Co budeš dělat? A odkdy chce Malfoy mudlovskou šmejdku?" Zeptala se mě a to ošklivé oslovení ve větě zvýraznila, řekněme.

,,Netuším. Asi se mu budu vyhýbat a ignorovat ho. Toto není ten pravý Malfoy, kterého všichni znají a proto mám docela strach. Ale zároveň vím, že k mudlovské šmejdce nic necítí, vždyť ani nemůže. Měl by problém s tatíčkem." Ginny ke mně jen stáhla ruku a pohladila mě po rameni. Tímto tento rozhovor skončil, protože jsem se šla projít k jezeru.

Přemýšlela jsem, co budu vlastně dělat. Jestli si s ním o tom promluvím nebo ho budu ignorovat ještě víc, než kdy jindy. K závěru jsem zatím nedošla...

Hned, když jsem dorazila k jezeru, jsem si sedla ke stromu, opřela o něj hlavu a pozorovala hladinu a v ní odraz slunce. Přemýšlela jsem, jestli půjdu na oběd, ale ve svých myšlenkách jsem se utápěla tak moc, že jsem oběd tentokrát vynechala.

Máme tu další kapitolu. Tentokrát jsem šla do ostrýho rovnou❤😏😂 Další kapitola bude z Dracova pohledu.

💜Kiki💜