Dvě tváře [Dramione]

12. Spolu?

Draco:
 Vzal jsem ji na Astronomickou věž. Po tom dalším polibku bychom si měli už vážně promluvit. Mám ale obavy z toho, jestli to cítíme stejně... No, to by ten polibek ale neopětovala a poté ho neprohloubila. Pomyslel jsem si.

Došli jsme po schodech věže až nahoru, ale ani jeden z nás se neměl k tomu něco říct. Mlčky jsme tam stáli a dívali se na hvězdy.

Hermiona:
Rozhodla jsem se, že to já budu muset prolomit to ticho. Už si vážně musíme promluvit a navíc, pokud to neudělám já, tak vím, že Ginny by nás dala dohromady s velkou radostí dřív, než ztihnete říct famfrpál. A to je ta horší možnost, než to udělat dobrovolně.

,,Draco?" Zašeptala jsem a tím už jsem to ticho konečně prolomila.

,,Ano?" Otočil hlavu na mě a usmál se.

,,Co bude teď?" Zeptala jsem se zvědavě, ale uvnitř jsem se cítila nejistá.

,,Ono spíš záleží hlavně na tobě." Řekl tiše a odvrátil pohled zpět na hvězdy.

,,Myslím, že já mám rozhodnuto." Odpověděla jsem a přitáhla si ho k sobě, abych ho políbila. Zezačátku mi připadal překvapený, ale poté se uvolnil a polibek mi opětoval.

Po nějaké té minutě jsme se odtrhli a Draco řekl: ,,Myslím, že máme rozhodnuto oba." Usmál se na mě. ,,Spolu?" Zeptal se.

,,Spolu." Odpověděla jsem bez váhání a objala ho. On mě objal nazpátek. 

,,Miluju tě." Vydechl Draco a já jsem se neudržela a znovu ho políbila. Snažila jsem se do toho polibku vložit všechny své city.

,,Taky tě miluju." Řekla jsem tentokrát já. Usmívali jsme se na sebe a pak se znovu otočili na hvězdy.

,, Co kdybychom dnes šli ještě na pořádnou procházku?" Zeptal se po chvíli ticha.

,,Můžeme." Řekla jsem, dala mu pusu na líčko a už jsem ho táhla dolů.

Připadala jsem si jako princezna, která našla svého dokonalého prince. Šli jsme na naše oblíbené místo, k jezeru. Tam jsme si opět, jako vždy, sedli, ale tentokrát to bylo jiné. Nebyli jsme nejlepší kamarádi, byli jsme pár. Měla jsem hlavu položenou na jeho rameni a on měl obmotanou ruku kolem mých ramen. Byla jsem tak šťastná, že to ani nešlo popsat.

Draco:
Vůbec jsem nečekal, že se dneska dáme dohromady, ale ono se to stalo! Jsem ten nejšťastnější člověk na světě! Jsem rád, že to cítí stejně... Merlin, moje myšlenky by se mohly trochu uklidnit.

,,Víš co?" Zeptala se a začala se smát.

,,Tak to netuším, ale chci se taky zasmát." Řekl jsem a čekal, než se přestane smát.

,,Ginny to celou dobu říkala. Věděla, že spolu budeme a byla plně rozhodnuta nás dát dohromady, pokud bychom to dnes neudělali my."
Řekla a já jsem se na ni nevěřícně podíval.

,,To jako vážně?" Zeptal jsem se a začal se smát na plné kolo.

,,J-jo." Odpověděla mezi smíchem.

,,Tak to bych chtěl vidět, jak by to udělala."

,,To by ses divil. Ginn je schopna všeho. Ta, když si vezme něco do hlavy, nepřestane, dokud toho nedosáhne."

Po asi půl hodině jsme šli zpátky na hrad, každý na svou kolej. Rozloučili jsme se polibkem a objetím. Ve společence jsem viděl Blaise, který na mě nejspíš čekal.

,,Tak co Grangerová? Konečně sis to přiznal?" Zeptal se a kupodivu se nesmál. Řekl to takovým klidným, skoro až spokojeným, hlasem.

,,Jo. Jsme spolu... Konečně." Řekl jsem s úsměvem na tváři.

,,Nevěřím tomu, že to říkám, ale gratuluju. Na plese jste vypadali jako princ a princezna, nepoznávám tě." Řekl mi na to Blaise s udiveným výrazem.

,,Děkujeme. Já se popravdě taky nepoznávám, ale má na mě dobrý vliv a za to bys měl být rád. Jo, a nerozkřikuj to hned všem, díky." Odpověděl jsem.

,,Neboj." Bylo jediné, co řekl. Právě, že se bojím. Blaise je, dá se říct, prvotřídní drbna, šašek Bradavic a spoustu dalšího.

Pak jsem se zvedl, rozloučil se s ním a šel si lehnout. Byl jsem unavený, ale šťastný. Na mě až nadprůměrně šťastný.

Hermiona:
Po procházce jsme se rozloučili a šli každý svým směrem. Ani jsem neváhala a šla rychle do naší společenky, abych našla Ginny. Už jsem ji tam viděla a vypadala netrpělivě. Bylo mi hned jasné, že na mě vychrlí tolik otázek, že na ně nebudu moct ani odpovědět. Přišla jsem k ní, vzala ji za předloktí a táhla do ložnice, aby nás nikdo neslyšel.

,,Tak povídej! Celý večer čekám, jak to dopadlo! Ten polibek byl taaaak krásný!" Vyhrkla zasněně a nedočkavě Ginny.

,,Dobře. Pak jsme šli na Astronomickou věž. Chvíli jsme tam stáli mlčky, ale já jsem to ticho pak prolomila. Řekli jsme si, že se milujeme a rozhodli se, že budeme spolu a pak se ještě párkrát políbili. Potom jsme se šli projít k jezeru, tam jsme si sedli, měla jsem hlavu na jeho rameni a on měl ruku obmotanou přes moje ramena. Povídali jsme si o tom, že kdyby se to dneska všechno nestalo, tak bys nás dala dohromady ty a tomu jsme se zasmáli. Šli jsme zpátky do hradu a rozloučili se objetím a polibkem. A teď už jsem tady. Řekla jsem ti i detaily, protože vím, že by ses jinak ptala." Vychrlila jsem na ni a obě jsme začaly jančit, poskakovat po pokoji. Ginny ale pak začala řvát na plné kolo: ,,Hermiona a Draco!!!" A furt dokola. Vypadalo to vtipně, ale za dveřmi stál Harry s Ronem a slyšeli to.

,,Hermiono? Nechceš nám něco říct?" Otevřel Harry dveře do pokoje a Ginny ihned zmlkla. Obě jsme ustály v pohybu.

,,Noo... Vlastně... Jo." Odmlčela jsem se. ,,Mám přítele a myslím, že nemusím říkat, kdo to je, když Ginny to tu řve na plné kolo." Řekla jsem po chvíli.

,,Vím, že jste teď spolu byli pořád jako kamarádi, ale i tak si budu muset zvykat. Gratuluju." Řekl mile Harry a já ho obejmula. Ron jen stál a vypadalo, že asi bouchne vztekem.

,,Děkuju, Harry. Jsem moc ráda, že jsi to přijal." Usmála jsem se a nenápadně naznačila Harrymu ať radši jdou, než Ron dostane záchvat vzteku... No, bylo ale pozdě. Ron už začal řvát. Harry rychle za náma zavřel dveře a použil kouzlo, aby to nikdo neslyšel.

Snad máte radost, že už jsou konečně spolu! Příště se dozvíte, co všechno Ron udělá a řekne. Hezký zbytek dne😉 Děkuju za 300 přečtení! Jde to nahoru strašně rychle😍😍

💜Kiki💜