Dvě tváře [Dramione]

8. Noční můry

Hermiona:
Po chvíli jsem se uklidnila a pořádně nadechla.

,,Fajn. Už to nebudu řešit. Ale toto mi už nikdy nedělej! Nepotřebuju se dozvědět, že můj kamarád randí s Parkinsonovou." Varovala jsem ho a zabodla mu ukazováček do hrudi.

,,Slibuju! Nechci tě ztratit." Usmál se na mě.

,,Hmm... Tak nedělej věci, které mi ubližují, třeba?!" Řekla jsem na to ironicky.

,,Neudělám. Už nikdy! A teď už pojď, je pozdě. Musíš spát, protože zítra je zase škola a už teď je 23:00." Zase si dělá starosti. Ach jo... Ale i tak ho zbožňuju, jen nechápu, kde se to v něm bere.

,,No... Já vlastně zpátky do nebelvírské věže dneska nechci. S Ronem jsem to pak vyřídila ostře a rozhodla jsem se, že tuto noc strávím jinde." Odpověděla jsem lhostejně. Řekla jsem to jen tak mimochodem.

Draco:
Jsem rád, že se to srovnalo a vysvětlilo. Nechtěl bych o ni přijít! Na to jsem na ni až moc zavázaný. Je moje světlo v temnotě, i když bych to nikdy nahlas nepřiznal... V tu chvíli jsem dostal nápad!

,,Co kdybys strávila noc ve Zmijozelu? Mám tam místa dost." Navrhl jsem jí. Byl jsem z tohoto nápadu nadšený, ale nedal jsem to na sobě znát.

,,To po tobě nemůžu chtít." Odpověděla a usmála se.

,,Ale já jo. Když nechceš být u sebe, tak kde jinde, než u Draca Malfoye?" Zavtipkoval jsem.

,,Tak dobře." Vydechla nakonec souhlasně a zasmála se.

,,Pojď." Zvedl jsem se, podal jsem jí ruku a zvedl jsem i ji.

Šli jsme ruku v ruce až ke Zmijozelu. Řekl jsem heslo a vstoupili jsme společně do společenky a mířili rovnou do mé ložnice. Hermiona už byla unavená. Naštěstí, jelikož jsem Malfoy, mám svou vlastní ložnici a celý pokoj jen pro sebe, stejně jako prefekti. Já prefekt nejsem, ale jsem Malfoy. Otevřel jsem dveře a nechal jako první projít Hermionu. Ta se jen rozhlédla a šla rovnou k posteli. Ano, byla fakt hodně unavená. Často tu Blaise přespává (skoro každý den), proto mu tu vždy vykouzlím další postel, to jsem však Hermioně neřekl a čekal jsem, kam si bude chtít lehnout ona, jestli na moji postel nebo si vykouzlí.

,,Tohle je moje půlka a ty budeš tady." Ukázal jsem na postel a čekal na její reakci.

,,Děkuju! Máš to tu pěkné, mimochodem." Řekla a objala mě.

Lehla si na svojí půlku a snažila se nějak uvelebit.

,,Jak jsi to vyřídila s tím Weasleym?" Vzpomněl jsem si po chvíli.

,,Tos měl vidět!" Řekla a začala se smát. ,,Dala jsem mu pěstí za tu mudlovskou šmejdku a kopla jsem ho do rozkroku za tebe. A on se válel po zemi v bolestech." Zasmála se ještě jednou a já s ní. Ona by měla být spíš ve Zmijozelu, když je tak zákeřná. Pomyslel jsem si.

,,Za mě dostal větší trest, jo?" Zarazil jsem se najednou. 

,,Samozřejmě, že ano." Zasmála se.

,,Tak se mi to líbí." Řekl jsem snad až pyšně a Herm se jen pousmála. ,,Tak teď už spi. Dobrou." Řekl jsem po chvíli.

,,Dobrou." Odvětila.

Já jsem ještě neměl v plánu spát. Chtěl jsem přemýšlet. O ní. Nevěděl jsem, proč, ale přišlo mi divné, že kvůli tomu, že jsem se líbal s Pansy brečela víc, než když jí Weasley, její "neodloučitelný" kamarád, naštval. Co když ke mně něco cítí? No jasně, Draco, dělej si naděje! Ale co když... Tak myslím, že přece jenom bude lepší, když půjdu spát, protože nemíním opět přemýšlet ve smyslu co když... Po chvíli jsem konečně zavřel oči a snažil se usnout.

Hermiona:
Už mi popřál dobrou noc, no nevím jak on, ale já usnout ještě nemohla. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, proč jsem brečela kvůli tomu, že se Draco líbal s Parkinsonovou, ale něco se ve mně zlomilo. Bolelo to. Co když jsem do něj zamilovaná? Problesklo mi hlavou. 
Ale co to povídám... Jasně, že ne. Nemůžu. Je to můj kamarád a myslím, že dokonce nejlepší. Zítra si o tom promluvím s Ginny, usoudila jsem a poddala se říši snů.

Ve 2:00 ráno:
(Pořád pohled Hermiony)

Zdála se mi noční můra, což se mi zatím tady v Bradavicích nestalo. Probudila jsem se a přímo vystřelila z postele a skončila na zemi. Strašně jsem se bála a lekla jsem se. Zdálo se mi, že se Dracovi něco stalo a on umřel. On mi umřel! A já jsem pak byla jako tělo bez duše. Strašně jsem se bála, že to je nějaké špatné znamení. Byly asi 2 hodiny ráno! Naneštěstí jsem tím pádem na zem probudila Draca, který se sice lekl ale nenaštval se a ani nebyl protivný.

,,Jsi v pořádku? Co se stalo? Proč jsi na zemi?" Vyhrkl na mě tak tisíc otázek.

,,J-já nevím. Z-zdála se mi nějaká noční můra. D-Draco, já se bojím!" Zakoktala jsem. Připadala jsem si jako malé dítě, ale toto je vážné! Co když se mu něco stane?!

Okamžitě se zvedl z postele a přešel ke mně. Klekl si ke mně, pevně mě obejmul a dal mi pusu do vlasů a já jsem si položila hlavu na jeho hruď. Nebránila jsem se, protože jsem se fakt bála. O něj jsem se bála a potřebovala jsem ho mít u sebe, abych se ujistila, že je v bezpečí.

,,Neboj se. Jsem tu s tebou, všechno je v pořádku, ano?" Snažil se mě uklidnit.

,,Ne, Draco, není! Já se fakt bojím, že se ti něco stane!" Vyhrkla jsem znovu.

,,Co by se mi mělo stát? Já jsem v pořádku, tady, s tebou, ano? Nemáš se čeho bát." Opět řekl klidně.

,,Jestli se ti někdy něco stane... Já to nezvládnu!" Řekla jsem popravdě a skoro jsem i vzlykla.

,,Nikdy se mi nic nestane, ano? Slibuju."

,,Nemůžeš slibovat něco, co neovlivníš." Řekla jsem a první slzy si našly cestu ven.

,,Poslední dny jsi nějak citlivá, nemyslíš? Zítra nás dva omluvím z vyučování, zůstanu tady s tebou. A ne neberu jako odpověď! Byla by jsi akorát unavená, zničená a vůbec by ses nesoustředila." Jen jsem přikývla a ještě silněji, než předtím, ho objala.

,,Tak zvedni se už z té studené země, budeš ještě znovu nemocná. Pojď." Řekl a zvedl mě.
Lehli jsme si zpátky, tentokrát trochu v jiné poloze. Leželi jsme na boku a on si mě schoulil k němu do klubíčka. Svou ruku měl kolem mého pasu. Je to od něj hezké, že mě tak jakoby chrání.

,,Děkuju, Draco. Nevím, co bych bez tebe dělala." Řekla jsem tentokrát už klidně a sevřela jeho ruku, kterou měl kolem mého pasu, v té své.

,,A já bez tebe. Teď už spi. Zítra máme volno celý den, tak můžeme spát jak dlouho budeme chtít. Dobrou." Řekl, naklonil se ke mně a dal mi pusu na líčko. Usmála jsem se jako sluníčko. Tento hřejivý pocit bezpečí bych chtěla cítit pořád...

,,Dobrou." Odpověděla jsem a ihned usnula.

Tady to pro dnešek ukončíme. Snad se vám tento příběh zatím líbí😊 Kdo si myslíte, že si jako první přizná, že toho druhého miluje, Draco nebo Hermiona?

💜Kiki💜