Dvě tváře [Dramione]

19. Pravda bolí

Draco:
Procházeli jsme se kolem jezera, lesa atd. Bylo světlo (logicky, když bylo ráno). Hermiona mi mezitím vyprávěla sen, který se jí zdál. Začal jsem se docela obávat, že něco tuší.

,,Co bys dělala, kdyby se stalo to samé jako v tom snu? Až na to Obliviate?" Zeptal jsem se po chvíli přemýšlení.

,,Netuším. Přidal by ses ke Smrtijedům, ohrozil bys všechny. Sice bys neměl na výběr, ale i tak. Já bych s tebou byla i tak, ale museli bychom si dát pozor... Hlavně, kdyby byla válka, tak by to bylo pro oba nebezpečné. Měla bych o tebe velký strach." Nadechla se. ,,Proč se ptáš?" To byla přesně ta otázka, kterou jsem slyšet nechtěl.

,,Víš... Ono... No..." Vykoktal jsem ze sebe a oba jsme se zastavili a otočili se čelem ksobě.

,,Ono se to stane? Budeš se k nim muset přidat?" Zeptala se se slzama v očích.

,,Ano... Já jsem nechtěl, ale musím. Je to něco jako v tvém snu. Ty-víš-kdo mi vyhrožoval, že zabije mě i mou rodinu." Zašeptal jsem a sklonil jsem smutkem hlavu.

,,Neopouštěj mě." Řekla mezi vzlyky, popotáhla nosem a pevně mě objala.

,,To nemám v plánu." Odvětil jsem. ,,Zatím..." Zamumlal jsem tak, abych to slyšel jen já.
,,Ale musíš mi slíbit, že budeš silná. Že neumřeš, pokud bude válka... Prosím." Dodal jsem po chvilce a dal jí pusu do vlasů.

,,Slibuju, pokud ty taky." Zašeptala a odtáhla se ode mě, aby mě mohla políbit. Po chvíli se odtrhla a dodala: ,,Mám o tebe strach." A začaly jí nekontrolovatelně téct slzy po tvářích. V okamžiku jsem jí je setřel.

,,Nápodobně." Zašeptal jsem a pevně jsem ji obejmul. Je to strašné, když se dáte dohromady s láskou vašeho života a už od začátku čelíte tolika problémům, jakou jsou např. Hádky a válka.

Hermiona:
Sice jsem to tak nějak tušila, ale když to slyšíte přímo od toho člověka, tak to bolí ještě víc. Přála bych si, aby to byl jen další sen. Bohužel to je realita a my se tomu budeme muset postavit čelem.

,,Miluju tě." Řekla jsem potichu, když jsme opět stáli v dlouhém objetí.

,,Já miluju tebe." Oplatil mi to. Odtáhli jsme se z objetí a políbili se. Je to těžké pro nás oba.

,,Měli bychom se vrátit na oběd." Vzlykla jsem po chvíli a setřela jsem si slzy.

,,Dobře, ale dnes sedíš u mě." Přikázal mi a opět mě chytl za ruku, abychom mohli jít.

Hradem jsme šli už mlčky a ruku v ruce vešli do Velké síně. Pár lidí se otočilo, ale všichni věděli, že Draco Malfoy chodí se mnou, s mudlovskou šmejdkou. Žádná novinka to pro nikoho nebyla. Překvapeni byli však Zmijozelové, když jsem si sedla s Dracem ke stolu.

,,Jste v pořádku?" Zeptal se Draca Blaise.

,,Jo, proč by ne?" Zeptal se Draco nechápavě.

,,Že najednou za celou tu dobu, co jste spolu, sedí s náma u stolu." Divil se Zabini.

,,No a? To není tvoje věc, už jsi to posral dost tou sázkou, tak drž hubu." Odsekl Draco a přitáhl si mě rukou za můj pas blíž k němu.

Všimla jsem si, že se na mě Ron, Harry a Ginny nechápavě dívali. Naznačila jsem, ať to neřeší, ale vím, že Ginn se bude ptát. Na Ronalda jsem pořád naštvaná a nemíním se s ním bavit ani za tisíc let. Na Harryho mám vztek kvůli tomu, že Ronovi nezabránil při zranění Draca.

Neměla jsem chuť něco jíst, tak jsem jen seděla a dívala jsem se do blba.

,,Jsi v pohodě? Proč nejíš?" Zašeptal mi po chvíli do ucha Draco a já jsem sebou trhla.

,,C-co?! Jo jsem v pohodě. Nemám hlad." Koktala jsem.

,,Vem si alespoň jeden lívanec." Řekl starostlivě.

,,Nechci." Odpověděla jsem a začala se smát.

,,Nenuť mě, abych tě krmil jako mimino." Začal se smát taky. Kdyby jsme neseděli, tak se asi oba už dávno válíme na zemi.

,,No, věř mi, že radši budu jíst sama, než aby mě krmil Draco Malfoy." Řekla jsem ironicky, když už jsem aspoň trochu popadla dech.

,,Jo? Tak dělej, nebo tě vážně nakrmím." Zasmál se, ale náhle zvážněl, aby jsem už začala jíst.

,,Rozkaz, kapitáne." Odpověděla jsem a ruku jsem si dala k hlavě, jako voják.
Naložila jsem si jeden lívanec s ovocem a začala pomalu jíst.

,,Tak je hodná holčička." Řekl po chvilce Draco, poklepal mě po zádech a zasmál se... Opět.

,,Draco Luciusi Malfoyi, jestli už konečně nesklapneš, tak přísahám, že si odejdu sednout hezky ke svým kamarádům... Spíš kamarádce." Uvědomila jsem si po chvíli.

,,Ty se s Weasleym a Potterem najednou nebavíš?" Zeptal se překvapeně Draco.

,,Za to, co udělali?! Ne. Navíc, kdybych teď odešla, stejně bych šla za Ginny tak jako tak." Pokrčila jsem rameny a dál se věnovala jídlu.

,,Kvůli mě se nemusíš přestat bavit s kamarády." Řekl starostlivě a vzal si mou bradu mezi své prsty a podíval se mi do očí.

,,Kdyby na tebe Ronald neposlal Sectumsempra a Harry mu zabránil, tak bych naštvaná nebyla. Ty si asi neuvědomuješ, jaký jsem měla o tebe strach, když jsi týden ležel v kómatu." Odpověděla jsem naštvaně.

,,Byl to jen týden, kdyby to byl měsíc, tak bych to pochopil, ale nemusela ses bát." Řekl klidně.

,,Jak můžeš být tak klidný?! Mohl jsi umřít a-" Přerušila mě nějaká sova. Byl to velký černý výr a mířil směrem k Dracovi. Ten se na něj jen vystrašeně podíval a najednou mu v jídle přistál dopis.

,,Merline, ochraňuj mě! To je od rodičů... Tak to jsem v prdeli!" Řekl po chvíli Draco a s třesoucíma se rukama otvíral obálku.

,,V klidu. Třeba to není tak vážné." Hned, co jsem to dořekla, Draco přestal otvírat dopis, odložil ho na stůl a otočil se na mě.

,,Není vážné?! Oni mi nikdy nepíšou a myslím, že sama dobře víš, proč píšou právě teď. Najednou nemáš strach?!" Vyhrkl a vypadalo to, jako by se skoro i naštval. Chytla jsem ho za ruku, aby se uklidnil, ale vysmykl se mi.

,,Otevři to už konečně!" Vyjela jsem na něj, protože jsem začala být merlinví jak nervózní.

,,Tak fajn, teď se hezky uklidníme, nepotřebujeme, aby celá síň věděla, že Dracu Malfoyovi přišel dopis." Řekl tentokrát on a opět vzal dopis do ruky. Opatrně ho otvíral a ruce se mu opět třásly, vyndal ho a začal číst.

Na dopis si budete muset počkat v další kapitole😱😂 Jsem strašná, no, já vím😂👌🏻 A strašně mooc děkuju za 800 přečtení! Jde to fakt rychle nahoru a blížíme se k 1000!😱❤️

💜Kiki💜