Dvě tváře [Dramione]

9. Zvláštní pocity

---------
Ráno po probuzení si Hermiona ani nevzpomněla, že v noci byla vzhůru.
Draco si to samozřejmě pamatoval, ale na nic se jí neptal. Jen mu nešlo do hlavy, proč by se mu mělo něco stát. 
---------

Hermiona:
Očividně jsem byla první z nás dvou, kdo se probudil. Opatrně jsem se vysmekla z Dracova objetí, abych ho nevzbudila. Vyučování už dávno začalo a já jsem panikařila a neuvědomila jsem si, že jsem se v noci vzbudila. Tím pádem jsem ani nevěděla, že na tento den jsme oba omluveni z vyučování. Pobíhala jsem sem a tam a nevěděla, co budu dělat. Musela jsem se nějak dostat do své ložnice, aniž by mě někdo viděl. Najednou se probudil i Draco a zmateně se na mě podíval.

,,Co blázníš? Proč nespíš?" Zeptal se mě.

,,Vždyť už dávno začalo vyučování, Draco!" Vychrlila jsem ze sebe a divím se, že mi vůbec rozuměl.

,,Přece ses v noci vzbudila a já jsem ti říkal, že nás na dnešek omluvím. A to jsem taky udělal." Řekl klidně.

,,Pro Merlina! Já jsem se vlastně v noci vzbudila! Na to jsem úplně zapomněla, promiň Draco!" Jak jsem si nemohla vzpomenout?! 

,,V pořádku. Co budeme dneska dělat, když už jsme vzhůru?" Zeptal se mě Draco. (Tak ne, asi se ptal Merlin😂).

,,Nevím, ale co jsi vůbec řekl profesorům, když jsi nás omlouval?" Napadlo mě najednou a nejistě jsem na něj pohlédla.

,,Řekl jsem jim, že ti nebylo v noci dobře a že s tebou radši zůstanu. Do Velké síně na jídlo můžeme normálně přijít a chodit po hradu taky. Vysvětlil jsem jim, že jsi byla vyčerpaná." Řekl mi svůj monolog a tím mě uklidnil.

,,Tak to je super! Můžeme se jít projít, prozkoumávat tichá místa hradu! Ale jako první půjdeme na jídlo, už mám hlad." Plánovala jsem s radostí náš den.

Draco:
Líbí se mi, když je taková - jak to říct - hyperaktivní? Což mi k ní moc nesedí, ale každý se chováme s tím druhým úplně jinak než s ostatními kamarády, takže...

,,Dobře, tak se připravíme a jdeme." Odpověděl jsem a ona přikývla.

O patnáct minut později:
(Pořád z pohledu Draca)

,,Tak jdeme?" Zeptala se mě, když jsme byli připraveni.

,,Jdeme." Řekl jsem a chytil ji za ruku. Ono to asi vypadá, jako kdybychom byli pár, ale pro nás to je gesto přátelství.

Usmála se na mě a vyšla se mnou za ruku z mé ložnice. Nikdo nikde nebyl, jelikož bylo vyučování, takže jsme se nemuseli bát, že si někdo bude myslet něco, co není pravda. Došli jsme do kuchyně, jelikož ve Velké síni už nic z jídla nebude, a dali jsme si opožděnou snídani. Sedli jsme si naproti sobě.

Po chvíli se mě Hermiona zničehonic zeptala: ,,Draco... Já... Se chci omluvit za poslední dny. Nevím, co se se mnou děje, ale máš to teď se mnou hodně těžké... Nechci ti nějak přidělávat starosti či problémy."

,,Nemáš se za co omlouvat, každý má v životě období, kdy není ve své kůži. A nepřiděláváš mi žádné problémy. Naopak mi pomáháš být lepší člověk, i když ode mě to zní asi vážně komicky." Usmál jsem se na ni.

,,Děkuju moc, Draco, ale to vážně přeháníš. Fakt nevím, jak ti tohle všechno oplatím, jsi tu pro mě pokaždé, když tě potřebuju a toho si velmi cením." Usmála se nazpátek.

,,Já tu pro tebe budu vždycky. Ikdyby jsi na mě byla sebevíc naštvaná, já tě neopustím." Řekl jsem už trošku povýšeně. Jsem přece Malfoy, že jo. To se ve mně nikdy nezapře.

Zasmála se a pak se najednou zarazila.
,,Draco! Já jsem úplně na něco zapomněla! Odpoledne mám sraz v 15:00 s Ginny, takže... Budu s tebou jen do té doby a pak, až se vrátím. Promiň, mně to fakt vypadlo! Jsem strašná kamarádka, fakt, že jo!" Vyhrkla a dala si obličej do dlaní.

,,Pro Merlina, to je v pořádku! Vůbec se tím netrap, Hermiono! A nejsi strašná, jen poslední dobou jsi trochu roztržitá." Mrkl jsem na ni.

,,Pojď sem." Řekl jsem po chvíli a přešel k ní, abych ji objal. Objetí mi opětovala.
Po snídani jsme se vydali na procházku. Opět jsme šli ruku v ruce. Stihli jsme to jen tak tak, než byla přestávka... Přece jenom jsme nepotřebovali, aby si někdo myslel, že jsme něco víc než kamarádi. Mně je popravdě jedno, co si o mně lidé myslí, ale Hermionu by to zase trápilo.

Hermiona:
Nikdy jsem si nemyslela, že Draco dokáže být tak pohledný a milý. Je úplně úžasný, jak se o mě stará atd. Je to od něj moc hezké. Cítím se s ním opravdu v bezpečí a vím, že mi vždy pomůže. Nevím jestli bych byla já schopná se líbat třeba s Ronem, abych zajistila, že nebude Draca urážet. Stejně by to nepomohlo. Bylo to sice nechutné, ale vím, že to udělal pro mě a to mi úplně stačí... Ale i tak tu Parkinsonovic holku nesnáším!

Procházeli jsme se kolem jezera a vypadalo, že ani jeden z nás nevnímal okolí. Oba dva jsme se utápěli ve vlastních myšlenkách... Teda alespoň já. Najednou jsme se zastavili, stále se držíc za ruku. Podívali jsme se navzájem tomu druhému do očí. Stáli jsme tam asi 5 minut a vyměňovali si pohledy. Ani jeden z nás se zatím neodvrátil. Zničehonic jsme si propletli i tu druhou ruku a začali se k sobě nepatrně a pomalu přibližovat. Poté jsme se nejspíš oba ve stejnou chvíli probrali z transu a odtáhli se od sebe.

Stále jsme se stejně jako předtím drželi aspoň jednou rukou a tiše pokračovali v cestě. Oba jsme hořeli studem.

,,To bylo trapné. Promiň." Zamumlal po několika minutách.

,,Ne, to já promiň. Nevěděla jsem co dělám." Odvětila jsem taktéž mumláním.

Ani jeden jsme se pri tom na toho druheho nepodívali. Odpoledne mám sraz s Ginny, takže si s ní o tom všem musím promluvit, protože toto všechno už začíná být divné.

Odpoledne- sraz Ginny s Hermionou:
(Stále pohled Hermiony)

,,Ahoj, Ginn!" Pozdravila jsem s radostí svou nejlepší kamarádku.

,,Ahoj, Herm! Jak se máš?"

,,Dobře, ale potřebuju ti něco důležitého říct. Je to zvláštní a budu ti připadat jako magor, ale-" Vysvětlovala jsem, dokud mě má kamarádka nepřerušila.

,,Nebudeš mi tak připadat. Neboj. A myslím, že vím, o co jde... Malfoy?!" Zeptala se tiše a mezitím jsme se vydaly kolem hradu.

,,Jo..." Přikývla jsem prostě.

,,Tak povídej." Vyzvala mě Ginny.

Vše, co jsem jí od doby polibku neřekla, tak jsem jí vysvětlila teď.

,,Wow! Takže ty jsi do něj zamilovaná, jo? Je očividné, že on do tebe až po uši." Zeptala se mě Ginny. Obě však nevěděly, že jejich rozhovor celou dobu slyší někdo další...

,,Já nevím, Ginny. Je to složité a já... Nechci, aby to pak pokazilo naše přátelství, které se za poslední dobu vyvinulo pěkně." Odpověděla jsem popravdě.

,,Stejně si to jednou budeš muset přiznat!" Vyplázla se na mě Ginn a já protočila oči. Mezitím jsme zamířily zpět do hradu.

Tady to utnu! Kdo si myslíte, že to byl?🤔 Jinak děkuju za 200 přečtení!

💜Kiki💜