Dvě tváře [Dramione]

15. Sázka?

Draco:
Hermiona odešla a já jsem tam zůstal s ošetřovatelkou sám. Šklebila se na mě, chvíli jsem uvažoval, jestli to je vůbec ona. Co když někdo použil Mnoholičný lektvar? No, i když nevím, kdo by se chtěl měnit v ošetřovatelku, takže nejspíš ne.

,,Malfoyi? To jsem já, Ginny." Řekla a já jsem propukl v další záchvat smíchu.

,,To byl dobrej vtip!" Řekl jsem mezi smíchem.

,,To není vtip! Mluvím vážně! Potřebuju s tebou mluvit, ale kdybych si to sem nakráčela jen tak za sebe, tak by Hermiona neodešla a chtěla poslouchat." Řekla naprosto vážně.

,,Jako vážně?! Pro Merlina! Vyrušila jsi nás v tom nejlepším okamžiku!" Řekl jsem naštvaně. ,,Co potřebuješ? Jak dlouho jsi ty ta madame Pomfreyová a kde jsi sebrala její vlas?" Dodal jsem k tomu a tázavě podzvedl obočí.

,,Omlouvám se, ale vypadalo to vtipně. Já jsem to až teď, od chvíle, co jsem vás viděla na zemi. Předtím to byla opravdu ona, pokud tu tedy byla. Teď je jedno, kde jsem sebrala vlas, není moc času, takže zpět k tomu proč jsem tu." Řekla Weasleyová.

,,Noo?" Zeptal jsem se. Ať už to pro Merlina vyklopí!

,,Jde o Hermionu. Jsem za vás ráda a moc vám to přeju, ale... Myslíš to s ní vážně? Já vím, je to blbá otázka, ale nechci, aby trpěla." Odpověděla a sklopila zrak.

,,Asi chápu. Miluju ji a myslím to s ní naprosto vážně. A jinak děkujeme." Řekl jsem ve zkratce.

,,To je dobře. Hermiona by mě proklela, kdyby se dozvěděla, na co se chci zeptat. Neříkej jí to. No a plus jsem ti zařídila klidný spánek po celý den." Mrkla na mě a zasmála se a já s ní.

,,Neboj, nic jí neřeknu. Chtěl jsem sice, ať tu je přes den se mnou, ale nevadí. Můžu se alespoň prospat, to je pravda."

,,Já ji vezmu do Prasinek, jakože normálně za Ginny už. Bylo by divné, kdybych tam šla jako ošetřovatelka. Aspoň se nebude nudit a třeba mi sama něco řekne, co se tu stalo." Odpověděla pyšně.

,,Dobře." Řekl jsem s údivem.

,,Tak se měj, ahoj." Řekla a už se rozešla ke dveřím.

,,Ahoj." Rozloučil jsem se.

Hermiona:
Šla jsem do ložnice a vyvalila se na postel a to je teprve ráno. Chtěla jsem si naplánovat hezký den s Dracem na ošetřovně, ale místo toho mě vyhodila madame Pomfreyová. Ale chovala se strašně divně.

,,Ahoj, Herm. Nezajdem do Prasinek?" Přišla do pokoje Ginn.

,,Ahoj. Nevím. Nemám náladu!" Odvětila jsem.

,,Jakto?" Zeptala se Ginny vystrašeně.

,,Madame Pomfreyová mě vyhodila z ošetřovny. A ne, nemůžeš se zeptat proč." Odvětila jsem.

,,Draco už je vzhůru?"

,,Jo, je. A právě proto mě nejspíš taky vyhodila, respektive kvůli tomu, co se stalo pak." Řekla jsem.

,,Co jste dělali, u Merlina?" Vysmívala se Ginny.

,,Smáli se a smíchy jsme spadli na zem... Pak jsme se na té zemi jaksi... Líbali. A přišla tam madame Pomfreyová a byl to mega trapas... I když nechápu, jak se ona může někomu vysmívat, když někoho vidí na zemi se líbat, toto mi na ni nesedělo." Vysvětlila jsem jí.

,,Aha. Tak to mi je líto, ale určitě tam budeš moct jít už brzy. Však ho určitě pustí a my si mezitím uděláme výlet do Prasinek. Aspoň ti to zlepší náladu." Řekla, podala mi ruku a zvedla mě z postele.