Dvě tváře [Dramione]

20. Znamení lásky

Draco:
Otevřel jsem dopis a začal číst. Věděl jsem, že je zle hned, jakmile jsem zahlédl našeho rodinného výra.

Draco,
S tvou matkou víme, že to pro tebe je těžké, ale nemáš na výběr. Už je čas. Musíš se přidat mezi Smrtijedy. Rituál bude už dnes večer a tvé levé předloktí bude zdobit Znamení Zla. Přemísti se na Malfoy Manor PŘESNĚ v 20:00 a ani o minutu později.

S pozdravem otec a matka.

Dočetl jsem dopis a pohltil mě strach jako nikdy. Nevím, jak tyto rituály probíhají ani, jestli to bolí. Hlavní je, ať to nikdo neví... Teda nikdo kromě Hermiony. Po dočtení jsem ji předal dopis a ona začala okamžitě číst. Oči jí hbitě kmitaly z řádku na řádek. Vykulila oči a soucitně se na mě podívala. Neváhala ani chvíli a pevně mě objala. Jo, přesně toto jsem potřeboval, oporu v podobě Hermiony.

,,Draco..." Zašeptala tiše a trošku zavzlykla. ,,Já se bojím..." Dodala po chvilce. Odtáhli jsme se od sebe a dívali se na sebe takovým tím pohledem mám-strach.

,,Bude to dobrý... Jen budu muset mít... Nemůžu to ani vyslovit." Řekl jsem a prstem jsem ji zvedl bradu, aby se na mě podívala. ,,Ty mi teď slib, že budeš v pořádku a že na mě budeš večer myslet a držet mi palce, abych se tam nesesunul k zemi nervozitou a strachem." Dodal jsem trošku odlehčeně a chabě se pousmál.

,,Slibuju." Usmála se nazpátek a dala mi pusu na tvář. Ostatně, celý Zmijozel ji nesnáší a teď ty jejich pohledy byly fakt k pokukání. Musel jsem se zasmát. Hermioně to po chvíli taky došlo a zasmála se taky, když se rozhlédla kolem.

Po jídle jsme se šli zase projít. Byli jsme oba úplně zticha a užívali si přítomnosti toho druhého. Procházeli jsme se ruku v ruce po nádvoří a zase jsme došli až k našemu oblíbenému jezeru.

,,Myslím, že toto jezero můžeme za chvíli považovat za naše." Zasmála se Hermiona.

,,Pravda. Dáme mu jméno." Řekl jsem rázně až mi cukaly koutky úst.

,,Dramione lake." Řekla a za chvíli se málem válela na zemi smíchy.

,,Dramione?" Zeptal jsem se nechápavě.

,,Draco+Hermiona= Dramione" Vysvětlila a tentokrát jsem se začal smát já.

,,Tak jo." Řekl jsem po chvíli a opět ji chytl za ruku. Sedli jsme si k našemu obvyklému stromu a oba jsme se utápěli v myšlenkách.

,,Mám nápad!" Vyjekla po chvíli, až jsem sebou trhl jako snad ještě nikdy.

,,Merlin, jestli mi nechceš způsobit infarkt, tak se uklidni." Řekl jsem a ona mě probodla pohledem.

,,Najdi něco, čím se dá vyrýt něco do stromu." Řekla a já na ni nechápavě pohlédl.

,,Neptej se a dělej." Řekla a já jsem začal hledat něco ostrého, nebo aspoň nějaký kámen či klacík.

,,Mám tento kámen! Vypadá až nebezpečně ostře." Řekl jsem po chvíli hledání a prohlížel si svůj nález.

,,Super. Pojď k našemu stromu." Řekla a obešla náš strom. Začala tam vyrývat nějaké písmena a až pak mi to KONEČNĚ došlo. Zatleskejte Dracu Molfoyovi za tak rychlé uvědomění situace!👏🏻👏🏻👏🏻

,,Pomůžu ti." Řekl jsem, chytl ruku, kterou to tam vyrývala a společně jsme pokračovali. Po chvilce jsme to měli hotové.

Oba dva jsme se usmívali a poté se políbili. Byl to pomalý a něžný polibek. Nádherná a romantická chvilka.

,,Kdyby nastala chvíle, kdybychom nemohli být u sebe, tak tady budeme vždycky mít vyryté naše znamení lásky." Řekla a usmála se na mě. Měl jsem radost, i když je to jen něco vyryté ve stromu, tak pro nás to hodně znamená.

,,Hezky jsi to vymyslela." Řekl jsem a zadělal jí neposedný pramen vlasů za ucho.

,,A tys to hezky nechápal ze začátku, ty moje trdlo." Zasmála se.

,,Pravda, ale ty jsi mi málem způsobila infarkt, takže pssst." Řekl jsem a prst jí přiložil na rty. Poté jsem se sklonil a opět ji políbil. Kdyby to někoho zajímalo, pořád jsme stáli za naším stromem.

,,Neruším, vy hrdličky?" Zeptal se, nám moc dobře známý, hlas.

,,Ne, v pohodě, Ginn. Co potřebuješ?" Zeptala se Hermiona a obešla strom, aby dobře viděla na svou kamarádku. Já jsem jen potichu zavrčel.

,,Nechtěla jsem vyrušit tuto určitě romantickou chvíli, ale chci se zeptat, proč jsi neseděla na obědě u svého stolu?" Zeptala se a já jsem myslel, že ji asi prokleju, když nás přerušila kvůli takové hovadině. Asi jsem si to holt zasloužil za tu sázku, tak jsem radši nic nenamítal a jen je nabručeně sledoval.

,,Chtěla jsem být s Dracem." Odpověděla Hermiona, otočila se a usmála se na mě. Úsměv jsem jí opět oplatil. Když je u mě, tak si na bručouna hrát nemůžu, protože pohled na ni mě vždy obměkčí.

,,Vážně v tom není nic jiného? Pak jste vypadali docela smutně a zaskočeně." Řekla podezíravě zrzka.

,,Do toho ti nic není!" Odsekl jsem. Nemohl jsem čekat, až Herm něco vymyslí. Zrzka se na mě podívala varovným pohledem.

,,Promiň Ginn, ale to opravdu není tvoje záležitost. Draco má jen problémy s rodinou." Vysvětlila po chvilce Hermiona.

,,Dobře, ale ať na mě hned nevyjíždí!" Vyjekla po chvilce Weasleyová a ukázala na mě prstem.

,,Tys na mě taky hned na ošetřovně vyjela!" Bránil jsem se.

,,Tak dost! Nepotřebuju řešit ještě hádky mezi mým přítelem a mou nejlepší kamarádkou!" Křikla na nás Hermiona.

,,Promiň, Hermiono." Zamumlal jsem.

Weasleyová mě znovu probodla pohledem a nakonec se rozhodla se zase věnovat svojí kamarádce.

Hermiona:
Oni dva se budou asi pořád nenávidět, jak vidím. Ale co už. Třeba se to někdy zlepší.

,,Já vám to přeju, ale po tom, co jsi mi řekla o té sázce, tak jsem začala pochybovat. Je to tvé rozhodnutí, Hermiono, můžeš být s kým chceš, to je pravda, ale i tak si vždy budu dělat starosti." Řekla Ginny a objala mě.

,,Já to chápu, ale nemusíš se bát. Vše jsme si vyjasnili a jsme v pohodě." Vysvětlila jsem velmi stručně s úsměvem.

,,Tak to jsem ráda. Už dál nebudu rušit. Mějte se. Ahoj." A jak rychle přišla, tak rychle odešla.

,,Konečně zmizela! Měl jsem sto chutí ji proklít, když narušila tak skvělou chvíli!" Řekl nabručeně Draco a já jsem se jen zasmála a šla jsem ho pořádně obejmout a políbit.

,,Bohužel musím uznat, že máš pravdu." Řekla jsem tiše.

Sedli jsme si zpátky ke stromu a v objetí jsme sledovali hladinu jezera. Měla jsem položenou hlavu na jeho hrudi a poslouchala jsem, jak mu bije srdce. Bylo to uklidňující.

Až pak nám došlo, že začíná být večer!
U Merlinovy brady!

Bylo 18:30 a my s Dracem jsme doběhli do Velké síně na večeři. Ano, celý den jsme byli spolu a jediné, co jsme dělali bylo to, že jsme se procházeli anebo jsme jedli.

Po večeři jsem Draca doprovodila k Zapovězenému lesu, kde byly hranice jakési ochranné bariéry Bradavic. Za ní se mohlo normálně přemisťovat.
Došli jsme tam a podívali se na sebe.

Vím, že ten obrázek není nic moc, ale bylo to narychlo😂
Názory na tuto kapitolu?🤔

💜Kiki💜