Dvě tváře [Dramione]

1. První den

Hermiona:
Hned, co jsme dojeli do Bradavic se mi na tváří vytvořil obrovský úsměv jako každý rok. Po příjezdu se všichni vydali do Velké síně, já jsem nebyla vyjímkou. Usedli jsme ke stolům a poslouchali Brumbálův proslov. Najednou jsem očima zabloudila ke stolu Zmijozelů a všimla jsem si, že se na mě dívá Draco Malfoy. Proč se na mě dívá? On?! To mám jako něco špinavého na obličeji nebo co?

Oči neodvrátil ani potom, co jsem si jeho pohledu všimla... A on to moc dobře věděl. Měla jsem v hlavě jen tři otázky; Proč? Co mu je? Nezměnil se nějak?
Ne! Malfoyové jsou všichni stejní, Hermiono! Nemysli na blbosti! Okřikla jsem se v duchu. Poté se na mě začal usmívat a já jsem okamžitě odvrátila pohled zpět na Brumbála a poslouchala dál jeho monolog.

Po chvíli mi to nedalo a já jsem opět koukla ke Zmijozelu. Jeho pohled byl pořád upřený na mě, tak jsem na něj hodila tázavý výraz... Ano za celou dobu, co se na mě díval a já jen pokukovala, jsem se zmohla jen k tomuto výrazu. Jenže mě jeho pohledy přiváděly do rozpaků, ale koho, jako jsem já, ne? Jediné, co od něj celé roky slyším, je nadávka mudlovská šmejdka.

Když už jsme byli propuštěni z Velké síně a mohli jít na své koleje si vybalit věci, tak jsem šla co nejrychleji jsem mohla. Bohužel jsem při takovém zmatku do někoho narazila.

,,Jee promiň, neviděla jsem tě." Řekla jsem. Konečně jsem se podívala na toho, do koho jsem vrazila. Byl to on! Malfoy!

,,To nic, Grangerová. Jak pak se máme?" Zeptal se mě blonďák. Já jen stála s vykulenýma očima a otevřenou pusou. On na mě nebude řvát, že se mám dívat na cestu, jako to dělá vždycky?!

,,Tu pusu by jsi mohla zavřít, vletí ti tam moucha." Dodal s úšklebkem.

,,M-moucha?? Jo jasně moucha - ehm, už radši půjdu." Zakoktala jsem se a pak se snažila odejít, ale jeho hlas mě zastavil.

,,Počkej! Neodpověděla jsi na otázku." Otočila jsem se a v hlavě přemýšlela, na co se mě vlastně ptal. Pak mi to docvaklo.

,,A joo. Mám se dobře, co ty, Malfoyi?" Řekla jsem a snažila trošku zastínit svou nervozitu, jelikož jsem se ztrapnila už dost. A taky proto, že toto není normální! Nemá náhodou teplotu? Měl by si preventivně zajít na ošetřovnu.

,,Mám se fajn... Ty jsi ale i nějak nervózní. To jsi ze mě tak vedle nebo copak se stalo, Grangerová?!" Nemohl si toho nevšimnout a prostě si rýpnul.
Typický Malfoy! Problesklo mi hlavou.

,,Nervózní? A z tebe? Trošku bys mohl snížit svoje ego, Malfoyi." Odpověděla jsem, zašklebila se a odešla na svou kolej, kde už všichni, kromě mě, vybalovali své věci, a tak jsem se přidala.

Po vybalení jsem si sedla na postel a přemýšlela. Co se to sakra stalo ve Velké síni a na chodbě?! V tu chvíli si na mou postel sedla má nejlepší kamarádka Ginny a poznala, že mě něco trápí.

,,Co ti je Herm? Stalo se něco?" Zeptala se.

,,Noo, já ani nevím, ale viděla jsi dneska Malfoye?! V jídelně se na mě furt čuměl. Pak jsme se srazili ve dveřích Velké síně a on mi neřekl ani jednu nadávku. Ptal se jak se mám atd. Nechápu to." Vychrlila jsem ze sebe a čekala na odpověď. Ginny se na mě jen koukla šokovaným pohledem a vypadalo, že to taky nechápe. Zamyslela se.

,,To je vážně divné, ale nechápu, proč jsi z toho tak mimo. Jen se na tebe díval, a pak se normálně snažil bavit. Třeba se chce spřátelit." Řekla a viděla, jak jsem zmatená.

,,Já nejsem mimo, ale toto mi na něj prostě nesedí. Proč se díval na mě?! Radši si jdu lehnout, uvidíme zítra, jak se bude chovat. Dobrou Ginn." Hned jak jsem to dopověděla mě Ginny objala a taky popřála dobrou noc. Usnula jsem hned, co jsem zavřela oči.

Tak co?😂 Hermiona je zmatená už jen z pohledů. Uvidíme, co s ní udělají další kapitoly.
Tato kapitola je docela krátka, ano, vím to. Druhá bude cca stejně dlouhá a bude z pohledu Draca na celou tuto situaci. Budu ráda za hlasování a přečtení💕😊

💜Kiki💜