Dvě tváře [Dramione]

32. Hodina lektvarů

Draco:
Vešel jsem do učebny a samozřejmě první, co jsem zbystřil, byla Hermiona. Stoupl jsem si k dalším Zmijozelským a nepřítomně se díval na profesora. Asi to tak nevypadá, ale vážně jsem z toho všeho, co se za poslední měsíce děje, špatný. Voldemort a můj úkol. Hermiona. Všechno. Nálada se mi zlepšila jen díky tomu, že se mi KONEČNĚ povedlo opravit Rozplývavou škřín. Za to jsem rád, protože mám aspoň první část svého úkolu splněnou. A teď přijde to nejhorší... Ohrozím životy všech. Budu muset pustit Smrtijedy do Bradavic a zabít Brumbála. Nevím, jestli zvládnu něco, jako je zabít člověka. Kvůli tomu všemu mám poslední dny nasazenou svou ledovou masku, ať nikdo nic nepozná. Když nad tím přemýšlím, tak...

,,Pane Malfoyi, laskavě se věnujte učivu a ne svým čistokrevným myšlenkám!" Promluvil na mě profesor Snape a já jsem sebou škubl. Čiatokrevné myšlenky... Ha. Ha. Ha. Vtipné, Severusi.

,,Omlouvám se." Špitl jsem a sklopil zrak na učebnici.

,,To byste měl." Ušklíbl se profesor a já jsem protočil oči a zamumlal jsem si něco ve smyslu A vy byste si měl umýt vlasy. Daly by se na nich smažit řízky. Pár studentů se uchechtlo. Snape to nejspíš taky slyšel, protože se zatvářil docela překvapeně.

,,Nerad to dělám, ale strhávám Zmijozelu 10 bodů, za vaše chování, pane Malfoyi! A dělejte tak, ať nedostanete školní trest!" Pohrozil a já jsem tentokrát už nic neudělal. Poslední, co bych chtěl, je dostat školní trest.

,,Tak tedy, pokračujme dál. Ví někdo, co je tohle za lektvar?" Zeptal se a Hermionina ruka vystřelila do vzduchu, jako vždy. Snape se jako první rozhlédl po ostatních, ale nakonec se otočil na Herm. ,,Ano, slečno Grangerová?"

,,Toto je nápoj lásky - Amorův šíp - a je nejúčinnější ze všech lektvarů. Každému voní jinak. Podle toho, co ho přitahuje." Řekla a přistoupila k lektvaru a nadechla se. ,,Já například cítím vůni nové knihy, jablka a-" Odmlčela se a zaraženě se koukala na lektvar. Já jsem čekal, co z ní vypadne. ,,a drahou kolínskou." Dopověděla zaraženě a rychle si šla stoupnout zpátky na své místo.
Podívala se na mě a já jsem jí pohled oplatil. Taky jsem ji cítil. Přesněji řečeno jsem cítil její šampón na vlasy.

,,Dobře, slečno Grangerová. 10 bodů pro Nebelvír." Řekl profesor překvapeně a zároveň znechuceně.

Hermiona:
Cítila jsem jeho kolínskou, Dracovu kolínskou! A jablka, které tak rád jí! Merline! Všem to teď musí být úplně jasné. Chvíli jsme se na sebe dívali, ale já jsem pak odvrátila zrak, aby si toho nikdo nevšiml.

,,Malfoy?" Zašeptal po chvíli mým směrem Ron. Pouze jsem přikývla, ale neměla jsem odvahu se na něj podívat. Místo toho jsem se dívala před sebe úplně šokovaná.

,,Herm. Nevím, co s tebou dneska je, ale nevypadáš vůbec dobře." Zašeptal po chvíli Harry. ,,Ať to pochopíš správně, vypadáš jako kdybys byla nemocná. Je ti dobře?" Zeptal se.

,,Jsem v pořádku, Harry." Řekla jsem a nuceně jsem se usmála.

,,Znám tě, Hermiono." Řekl rozhodně.

,,Zdá se, že pan Potter ví vše, co dneska probíráme, že nedává pozor." Pronesl zamyšleně profesor se zvýšeným hlasem. ,,Nechcete nám říct, co je tak neodkladného, že si to se slečnou Grangerovou nemůžete říct po hodině?!" Pokračoval.

,,Promiňte." Špitla jsem a odvrátila zrak.

,,Vlastně ano. Rád bych to řekl." Promluvil Harry sebejistě a já jsem se na něj zmateně otočila.
,,Hermioně není dobře, pane profesore." Řekl a já jsem se zamračila.

,,Odveďte slečnu Grangerovou na ošetřovnu, Pottere." Řekl Snape.

,,Ale, pane profesore, mně je-" Začala jsem protestovat.

,,V tichosti, slečno Grangerová." Odsekl bez zájmu a já jsem nasupeně odešla s Harrym ze třídy.

,,Co to mělo znamenat?!" Vyjekla jsem na Harryho nechápavě.

,,Musím s tebou nutně mluvit, Hermiono. Teď! A navíc vážně nevypadáš jako zdravá." Zdůraznil.

,,Co je tak důležité, že to nepočká do konce hodiny?!" Zeptala jsem se naštvaně.

,,Viděl jsem Malfoye, jak-jak šel do Komnaty nejvyšší potřeby." Řekl a já tázavě podzvedla obočí.

,,No a?" Zeptala jsem se, i když jsem tušila, proč tam Draco chodí. Kvůli jeho úkolu.

,,Dal jsem si několik věcí dokupy a myslím, že vím, proč tam chodí. Myslím, že je Smrtijed a něco tam dělá, aby mohl zničit Bradavice." Pronesl rozhodnutě.

,,Jsi normální, Harry?! Jak tě mohlo něco takového napadnout?! Vždyť je to šílené! Draco by nikdy nechtěl zničit Bradavice." Protestovala jsem, i když jsem věděla, že Harry na to zřejmě neskočí.

,,Tak proč by jinak říkal, že kvůli Voldemortovi spolu nemůžete být?!" Položil spíš řečnickou otázku a mě to poměrně zaskočilo. Beze slova jsem se otočila a odcházela pryč. Nakonec jsem se zastavila.

,,Nic nevíš, Harry. Je to náš problém a ne tvůj. A není hezké, jak Draca pořád z něčeho obviňuješ." Řekla jsem prázdným hlasem, aniž bych se na něj otočila a následně jsem se zase rozešla pryč.

Na hodinu už jsem se nevrátila. Proč taky? Jo, jsem Hermiona Grangerová, ale moje pocity z toho všeho jsou silnější než šprtání. Navíc jsem vše už dávno četla.

Došla jsem do umývárny. Odložila jsem si věci, sedla jsem si na studenou zem a opřela se o zeď. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Proč mi toto všichni dělají? Proč je vše tak těžké? Z myšlenek mě probralo otevření dveří.

,,Blaisi? Co tu děláš?" Zeptala jsem se překvapeně. S Blaisem jsme se vlastně bavili naposledy, když jsem šla do kuchyně chlastat. A docela často jsme se jen tak na chodbě dali do řeči. Je to asi jediný člověk, ke kterému můžu být 100% upřímná. Blaise mi vždy řekne svůj názor na danou situaci a nekritizuje mě. Přesně takového člověka jsem ve svém životě potřebovala, a teď ho mám.

,,Odkdy mi říkáš jménem, HERMIONO?" Zeptal se a zdůraznil mé jméno. Musela jsem se zasmát.

,,Od teď." Pokrčila jsem rameny bez zájmu.

,,Dobře... Draco mi to řekl, co se stalo v noci." Začal a já jsem měla chuť na něj řvát.

,,Musíte to všichni řešit?! A k tomu zrovna dneska?! Jako vážně?!" Stěžovala jsem si a rozhodila rukama.

,,Klid, Hermiono." Řekl trošku rozrušeně.

,,Nemůžu být s klukem, kterého miluju! Všichni dneska řeší to, co se stalo v noci! Blíží se válka! Jak mám být asi v klidu?!" Zeptala jsem se nevěřícně.

,,Dobře, fajn. Uklidni se aspoň na pár sekund a poslouchej mě. Musím ti něco důležitého říct." Zareagoval a já jen čekala, co z něj vypadne. Co může být tak důležité, že mi to potřebuje říct teď?

Čeká nás poslední kapitola a epilog😢❤ Ale i tak stále děkuju za tolik přečtení, strašně rychle to roste😍💘

💜Kiki💜