BOJ / Johnlock AU

Kapitola sedmá

Sherlock se neklidně zavrtěl. Bylo mu horko, slyšel bubnování dešťových kapek do oken a čísi kroky vrzající po podlaze. Poslepu se snažil vymotat z příliš teplé deky. Nakonec přece jen otevřel oči a zmateně mžoural na dřevěný strop s mohutnými trámy, v jejichž rozích visely chomáče pavučin. Cítil podivnou směs vůně mechu, čerstvého dřeva a tlejícího listí, někde po levé straně se ozvala dutá rána a polohlasné zaklení. Spokojeně se usmál. Otočil hlavu za zvukem a uviděl svého zachránce, jak sbírá ze země kusy dřevěných polen. „Johne," vztáhl k němu ruku.

Oslovený okamžitě odhodil svůj náklad a přiblížil se ke gauči, na který Sherlocka před nějakou dobou uložil. Pro invalidního veterána celá ta anabáze nebyla právě jednoduchá, ještěže zesláblý pacient téměř nic nevážil, ne na jedince svého věku a výšky. „Lásko, jsme v bezpečí, zvládli jsme to," ujistil bledého muže a uhladil mu vlasy z čela. „Vítám tě v našem pánském doupěti," rozhodil rukama a pomohl mu do sedu, aby se mohl kolem sebe lépe rozhlédnout. Nacházeli se v malé dřevěné světnici, jednoduše zařízené, jen krb, pod jedním oknem stůl a čtyři židle, pod druhým gauč, na kterém mladík ležel, v rohu u něj dřevěná komoda, vedle dveří umyvadlo s oprýskaným zrcadlem nad ním, z druhé strany široká skříň, police s nádobím a malý plynový vařič s dvouplotýnkou. Na stěnách pár loveckých trofejí a černobílých fotografií. Všechno bylo poněkud zašlé a zaprášené. John si všiml Sherlockova zkoumavého pohledu a omluvně pokrčil rameny. „Nikdo tady nebyl celá léta. Je tu dost nepořádek. Ale uklidím, neboj se..."

Sherlock ho nenechal domluvit. „Johne, je to tady nádherné. V životě jsem nepoznal hezčí místo. Dýchá z toho volnost, příroda."

„Jo, tak přírody si užijeme víc než dost. Okolí pěkně zarostlo. Nedostal jsem se autem až sem, musel jsem ho nechat asi dva yardy odsud, kousek za okrajem lesa. Pečlivě jsem ho zamaskoval. Sem beztak nikdo nepřijde, jak je rok dlouhý. A dům je v překvapivě dobrém stavu, to jsem ani nečekal. Generátor taky funguje, není tu elektřina, víš? A voda jen ze studny. Jezdil jsem sem s tátou. Bylo to naše útočiště, můj dětský klukovský ráj," vyznával se blonďák a zasněně těkal očima kolem sebe. „Základní zásoby máme. Co bude chybět, dokoupím, raději budu jezdit dál do většího města. Zhruba míli severně je sice vesnice, té bych se ale raději vyhnul, cizinec by hledáčku  místních drben neunikl. A pozornost opravdu nepotřebujeme," dodal s vážným pokýváním hlavy a promnul si oči.

„Vypadáš unaveně," všiml si Sherlock.

John přitakal. „Byla to dlouhá cesta. A než jsem sem všechno nanosil a trochu to tady zabydlel," vysvětloval a mimoděk si masíroval zmrzačenou nohu. Bystrému mládenci to neušlo.

„Tvá noha... Bolí, viď? Johne, musíš si odpočinout!"

„Především musím zkontrolovat tebe. Jak se cítíš?" nedal se lékař odbýt.

Sherlock zavrtěl hlavou. „Je mi fajn, Johne, opravdu. Trvám na tom, aby sis chvilku lehl a prospal se. Budu v pohodě. Jen mi dej něco ke čtení," ujišťoval starostlivého přítele.

John ukázal rukou ke dveřím. „Přes chodbu je spižírna a ještě jeden malý pokoj s docela velkým pohodlným lůžkem. Budeš tam mít klid. Peřiny jsou malinko zatuchlé, ale to se vyvětrá. Já můžu spát tady na gauči."

„Chápu, že se mnou nechceš ležet v jedné posteli," zašeptal Sherlock smutně.

Johnovi chvíli trvalo, než pochopil, na co mladík naráží. „Cože? Proboha, ne, Sherlocku, tak jsem to přece nemyslel! Jen jsem chtěl, abys měl co největší pohodlí. Podmínky tady jsou dost primitivní, není tu pořádný záchod, jen suchý venku nebo na noc kbelík s víkem, žádná koupelna, jen umyvadlo a plechová vana, do kterých se musí nahřát voda. Elektřina tak na hodinu denně, když to bude nezbytně nutné, jinak petrolejka a svíčky, dobrý kuchař taky zrovna nejsem... Měl jsem najít něco lepšího," přiznal nešťastně a omluvně se na kučeravého muže zadíval.

„Johne," začal Sherlock vážně po pár vteřinách ticha, „ty jsi mě zachránil. Nikdy ti za to nepřestanu být vděčný. Jsi ten nejhodnější člověk na světě. A tohle je pro nás perfektní místo, chci tady s tebou žít, chci s tebou spát v jedné posteli, chci se... Chci se s tebou milovat, až na to budeme připraveni. Chci tady s tebou zestárnout a držet tě přitom za ruku..."

Vysíleně se rozvzlykal a John uchopil jeho hlavu do dlaní. „Dobře, lásko, věřím ti," ujišťoval ho tichým hlasem a pak lehce políbil na rty. „Půjdu do naší ložnice a odpočinu si. Pak nachystám něco k jídlu a prohlédnu tě, ano?" Sherlock souhlasně pokýval hlavou. John mu vsunul do ruky knihu, natřepal polštář za zády, přece jenom letmo zkontroloval hojící se jizvu na břiše a posléze, zda je zamčeno, a zmizel v protějším pokoji. Sotva se jeho hlava dotkla polštáře, tvrdě usnul.

Když se světlovlasý muž po několika hodinách probudil, bylo už velmi pozdní odpoledne. Chvilku se protahoval, masíroval si ztuhlé rameno, ale pak odhodil peřinu a vydal se do světnice. Uvnitř bylo poněkud chladno, počasí bylo ostatně zakaboněné celý den, a jelikož se venku hodně sešeřilo, odvážil se zapálit oheň v krbu. Sherlock měl zavřené oči, čtení rozložené na prsou. John se vydal ke studni, aby do plastového barelu nabral vodu do zásoby. Když se vrátil, mladší muž se na něj díval s výrazem provinilého dítěte. „Johne, já... Asi jsem se..." Lékař okamžitě pochopil.

„To nic, to hned napravíme," odběhl kamsi pryč. Po chvilce se znovu objevil v místnosti a na zádech nesl plechovou vanu. „Nahřeju vodu a vykoupu tě. Budeme muset udělat další výplach. A vysvětlím ti, jak posílit svěrače. Poddá se to, neboj se. Plen máme dost." Sherlock sklopil hlavu a John ho povískal ve vlasech na temeni. „Nesmíš se za to stydět, Sherlocku, není to tvoje vina. Zvládneme to, to není žádný problém," prohlásil rezolutně a vydal se postavit dva hrnce vody na plynové plotýnky. Vanu otřel čistou utěrkou, na židli položil mýdlo a ručník, vedle prázdný kbelík, na malou stoličku zbrusu nové pohodlné oblečení. Anděla už bylo dost. Přistavil vozík ke gauči a nakonec se ještě jednou vydal ven, aby zkušeně nasadil dřevěné venkovní okenice, které po příjezdu sňal. Vyvětrá až za tmy, v nouzi můžou vždycky použít celkem příjemně vonící osvěžovač vzduchu, který náhodou našel zapomenutý pod umyvadlem. Petrolejová lampa vzápětí osvětlila místnost měkkým tlumeným světlem.

Světlem domova.