BOJ / Johnlock AU

Kapitola čtrnáctá

John Watson a Greg Lestrade se tiše blížili k chatě. Ta necelá míle se zdála být nekonečná, prodírali se křovinami, brodili mokřady, přelézali padlé stromy. Nakonec přece jenom spatřili svůj cíl. John neomylně poznal zadní část dřevěné kůlny i studnu vedle ní. Zhluboka si oddychl, chvílemi se totiž bál, že nevede detektiva správným směrem.

Když uviděli obrysy budovy, Lestrade chytil Johna za paži. „Doktore Watsone," oslovil ho, „musíme postupovat obezřetně, neunáhlit se. Je mi jasné, že máte o vašeho přítele strach. Ale oni jsou v přesile, po zuby ozbrojení. Naše jediná šance je překvapit je ze zálohy a donutit vyjednávat," vysvětloval tiše a dobře věděl, že jejich naděje na úspěch je mizivá.

Lékař to však chápal taky, nebyl hlupák. Hořce litoval, že u sebe nemá svou zbraň. Ležela v šuplíku kuchyňského stolu, protože mu nadále přišlo zbytečné, aby ji s sebou vozil v autě. Teď by se mu náramně hodila. Podíval se na Grega a pokýval hlavou. „Já vím. Je to bláznovství, ale musíme to aspoň zkusit." Inspektor na okamžik strnul, jak promýšlel nejlepší strategii, a následně Johna gestem vybídl, aby ho následoval.

Oba muži se neslyšně šinuli vpřed, dokud se nedostali až za zadní stěnu kůlny. Její boční část byla částečně zakrytá vzrostlými keři, které jim poskytovaly celkem slušný výhled, aniž by byli zpozorováni. Na volném prostranství před chatou stál Gregovi známý stříbrný off-road. Jeden z miliardářových bodyguardů se ležérně opíral o jeho kapotu a kouřil, druhý stál široce rozkročený před vchodem do domu s rukama založenýma za zády. Nikoho dalšího vidět nebylo. Z chaty se otevřenými dveřmi nesl něčí hlas, na tu dálku ho však nebylo možné s jistotou rozpoznat. John se zachvěl. Snad Sherlock ještě žije. Lestrade si všiml jeho nervozity a povzbudivě se na něj usmál.

Najednou se ozvaly rázné kroky a nenáviděný otrokář sebevědomě napochodoval před lesní stavení. Něco pronesl směrem k hlídajícímu poskokovi, ten vešel dovnitř a vzápětí poslušně přinesl židli, aby si důležitý boháč mohl sednout. Poté se přidal ke svému kolegovi u auta a vzal si od něj cigaretu. Nechal si připálit a cosi mu přitom řekl. Oba dva se hlasitě rozesmáli. Magnussen luskl prsty. Objevil se Victor Trevor a vlekl za sebou Sherlocka za vlasy. Ubohý otrok nedokázal udržet rovnováhu a v podstatě musel dolézt ke svému pánovi po čtyřech. Když ho osobní strážce pustil ze sevření, snažil se vstát. Ovšem byl ihned surově sražen k zemi a donucen si u vlastníkových nohou poníženě kleknout. John sevřel obě ruce v pěst.

Detektiv inspektor se k němu naklonil. „Myslím, že čekají na vás, nejspíš Sherlocka donutili přiznat, že jste jel nakoupit. Nikde nevidím řidiče. Asi zůstal v limuzíně na kraji příjezdové cesty. Má u sebe vysílačku, určitě už ho instruovali, aby jim dal okamžitě echo, kdybyste se objevil v dohledu. Počítají s tím, že neutečete, že vám na tom klukovi záleží." Lékař souhlasně přikývl. „Magnussen ho nezabije dřív než vás. Chce vám co nejvíc ublížit, pomstít se, chce, aby Sherlock viděl vaši smrt, řekl mi to. Proto vyčkává," doplnil Lestrade a přemýšlel, jak postupovat dál. Nemohli za kůlnou sedět věčně, otrokářova trpělivost jistě nebyla bezedná. John se náhle začal plazit vysokou suchou trávou směrem ke studni, která byla společnosti na dvorku o kus blíž. Greg ho nestačil zastavit. „Doktore," sykl jen téměř neslyšně, ale to už byl menší muž zády opřený o betonovou skruž. Omluvně se zadíval inspektorovým směrem a ten jen nabručeně našpulil pusu. Už je to tady zase! Zatracení amatéři. Proč nikdy neposlechnou?  

John opatrně vykoukl zpoza svého úkrytu. Sherlock byl k němu otočený bokem, hlavu měl sklopenou na hrudi a chvěl se. Vypadal naštěstí nezraněně. Jeho příteli však pohled na něj i tak lámal srdce. Tmavovlasý mladík náhle jakoby podvědomě vycítil lékařovu přítomnost a pootočil svou hezkou tvář. Jejich oči se na okamžik setkaly a Sherlock nepatrně zavrtěl hlavou. John ihned pochopil, co to znamená. Jeho milenec se chce obětovat za ně za oba. Než stačil sám sebe ujistit, že něco takového nikdy nedovolí, Charles Magnussen zpozorněl. Sherlockovo gesto jeho mrtvolným a zdánlivě nesoustředěným očím neuniklo. Zatímco jeho gorily vypadaly naprosto nevzrušeně a tiše spolu rozmlouvaly, aniž by si všimly něčeho jen trochu podezřelého, on se pro sebe spokojeně pousmál. Konečně. Šou může začít.

Odsunul židli dozadu a pomalu vstal. Zajatec překvapeně zvedl hlavu, poskoci u auta zbystřili. Bohatý majitel si svého vězně pozorně prohlížel, a přitom si rozepínal pásek u kalhot. John zatajil dech. Proboha, snad nebude Sherlocka nutit, aby mu vykouřil, pomyslel si a přemáhal žaludeční nevolnost. Nic takového se však nekonalo. Magnussen vytáhl opasek z poutek a ovinul si ho částečně kolem dlaně, aby jeho spona zůstala na volném konci. Blonďák si všiml, jak jinoch roztřeseně polkl, než sklopil svůj zrak zase k zemi, ze zkušenosti věděl, co bude následovat. Miliardářova ruka se vznesla do výše a vzápětí na otrokova záda dopadl první mučivý úder. Sherlock pronikavě vykřikl a zhroutil se na levý bok. John zkřivil bezmocně tvář. Horečně přemýšlel, jak svému příteli pomoci, a prosebně se zadíval k detektivu Lestradovi. Ten mu však gestem naznačil, ať vyčkává. Další rána, další, další, další, další. Na hlavu, na paže, kterými si nebohý nevolník chránil obličej, na nohy, opět na záda... Sherlock brzy bolestivě skučel stočený na zemi do klubíčka.

V okamžiku, kdy jeho bílým trikem začaly prosakovat první kapky krve, Magnussen přestal. Významně přejížděl rozpálený pásek volnou rukou a potom klidně pronesl s očima stále pozorně přišpendlenýma na zbitém ubožákovi před sebou. „Přidáte se konečně, doktore Watsone, a vezmete si svůj díl, nebo se budete jen zbaběle dívat? Myslel jsem si, že je to láska!" otočil nečekaně hlavu směrem ke studni.

Victor Trevor a jeho druzi sáhli po zbraních. Greg Lestrade v dálce tiše zaklel. John Watson se napřímil a pomalu vyšel ze svého úkrytu s rukama nad hlavou. Sherlock Holmes k němu stočil svůj uslzený pohled. Charles Augustus Magnussen se spokojeně zašklebil.