BOJ / Johnlock AU

Kapitola šestnáctá

Trvalo to několik dlouhých vteřin, než se Greg Lestrade odvážil pootočit svou tvář směrem k Johnu Watsonovi. Lékař měl bradu svěšenou na prsou a těžce oddechoval. Inspektor přemýšlel, co by měl říct, aby ho aspoň trošku povzbudil. Nic kloudného ho však nenapadalo. Plavovlasý muž náhle vstal a beze slova se vydal směrem k domku. Greg se po něm rozpačitě ohlédl, než se také vyškrábal na nohy. Z kapsy u saka vytáhl mobilní telefon.

John se zastavil těsně za prahem dveří a rukou se opřel o zeď. Bylo mu na omdlení. Koutkem oka spatřil něco, co upoutalo jeho pozornost. Postoupil o pár kroků blíž mezi dveře ložnice a jako opařený zíral na obrovské srdce z barevného podzimního listí. Sherlock... Horko těžko přemáhal slzy, které ho pálily v očích. Nějakou chvíli jen tak stál a nemohl se pohnout. Pak postoupil blíž k lůžku a prsty se dotkl povlaku na peřině. Myslí mu projely snad všechny šťastné okamžiky, které v téhle posteli se svým milencem zažil. Ne! Nemůže to jen tak nechat být. Musí bojovat!

Ve zlomku vteřiny se rozhodl. Otřel si tváře, vběhl do světnice, vytrhl rozvrzaný šuplík zpod stolu a sevřel v ruce svou pistoli. Zacvakl zásobník, natáhl spoušť a jako smyslů zbavený vyběhl ven, kolem překvapeného Lestrada, který se marně snažil zachytit nějaký signál, a dál zkratkou přes lesní porost, která protínala stáčející se cestu a končila v místě, kde vždycky nechával své auto. Vyvinul přímo neskutečnou rychlost a jeho raněná noha jakoby se v tu chvíli zázrakem uzdravila. Na mysli měl jenom jednu jedinou věc. Dohnat Charlese Magnussena a jeho poskoky se Sherlockem dřív, než přestoupí do limuzíny a ujedou pryč. Bylo samozřejmě pošetilé domnívat se, že by to mohl stihnout včas. Jenže Johnovo racionální Já bylo zcela ochromeno bolestí ze ztráty milovaného muže, z vědomí, že Sherlocka opět čeká peklo na zemi, tyranie a všeobjímající hrůza, kterou nebude moci dlouho přežít. A tak běžel dál, vyhýbal se ostrým větvičkám a záludným kamenům, přeskakoval díry v zemi i kořeny stromů. V dálce za sebou slyšel Lestradův hlas, jak na něj cosi volá. Ani se mu nepokusil porozumět. Proletěl hustým křovím a rozplácl se jak široký, tak dlouhý o zadní sklo odstaveného terénního vozu. Opuštěného Magnussenova off-roadu. Bezradně se rozhlédl kolem sebe a potom se vyčerpaně rozbrečel.

Detektiv inspektor doběhl na místo srážky nedlouho poté. Chvíli popadal dech a pak se ke vzlykajícímu doktorovi, který seděl za autem na zemi, sklonil. „Doktore Watsone... Johne," oslovil ho opatrně a položil mu ruku na rameno. „Co jste chtěl dělat? Zabili by vás dřív, než byste se stačil přiblížit, i kdybyste to nakrásně stihl." John na policejního inspektora upřel uslzené oči. Lestrade pochopil, že mu možná právě o to šlo. On chtěl umřít. „Mrzí mě to, opravdu," dodal tiše a obezřetně obešel vůz. „Nechápu, proč tady to auto nechali. Jeden z těch pohůnků ho přece mohl řídit," kroutil nechápavě hlavou. Náhle zpozorněl a opatrně nahlédl do pootevřených dveří u řidiče. Klíčky byly v zapalování. Vysmívají se nám, blesklo mu myslí. Mají nás za úplné pitomce. Semkl rty a po krátkém zaváhání křikl na nešťastného lékaře za nárazníkem. „Nastupte, doktore Watsone. Třeba je ještě doženeme." John okamžitě vyskočil na nohy.

Greg Lestrade zmáčkl plynový pedál až k zemi, když s terénním automobilem vyjel na asfaltovou cestu, která vedla směrem k civilizaci. V brzkém odpoledni byl provoz na málo frekventované silnici téměř nulový, zato se najednou celkem hustě rozpršelo. Policejní inspektor přesto udržoval nejvyšší možnou rychlost, pro terénní vůz s pohonem na všechny čtyři kola nepředstavovala kluzká vozovka žádný větší problém, což se o miliardářově druhém vozu říct rozhodně nedalo. Greg přesto netušil, co by vlastně měl udělat, kdyby se mu opravdu podařilo nelítostné muže dostihnout. Neměl však čas o tom více přemýšlet, protože najednou spatřil na silnici kus před nimi cosi podivného. I John, který po celou dobu dosavadní jízdy mlčky zíral z okna, zpozorněl.

Napříč oběma jízdními pruhy ležela na střechu převrácená černá limuzína. Z motoru se jí kouřilo a venku leželo jedno nehybné tělo. Lestrade okamžitě dupl na brzdu, odstavil off-road ke straně a společně s lékařem vyběhli ven. Muž ležící u havarovaného vozu byl osobní strážce, který překvapil inspektora u studny. Byl mrtvý. Řidič automobilu to měl také za sebou. Při smyku ve vysoké rychlosti a několika kotrmelcích nejspíš hlavou prorazil čelní sklo a teď ležel napasovaný mezi kapotou a asfaltem s nehybnýma očima široce rozevřenýma v pořezané tváři. Zevnitř vozu se náhle ozvalo táhlé zasténání. Greg i John klekli na kolena a snažili se otevřít pomačkané dveře, které měli nejblíž. Když ten kus plechu povolil, dívali se do vyděšeného obličeje krutého miliardáře. Byl zamotaný v bezpečnostním pásu, brýle měl rozbité, šaty potrhané, z hlavy mu crčela krev. Kousek od něj namáhavě lapal po dechu Victor Trevor s ošklivě přeraženýma nohama. Sherlocka však nikde neviděli. Lestrade vytáhl z kapsy telefon a vytočil číslo na tísňovou linku.

John se sklonil k Magnussenovi blíž. „Kde je? Kde je Sherlock?" křičel na raněného a hlas se mu třásl. Otrokář se na něj na okamžik zadíval a jeho oči zase získaly ten zvláštní mrtvolný nádech. A potom, i přes ohromnou bolest, kterou musel cítit, předvedl svůj ukázkově slizký úsměv. Plavovlasý dobrodinec bezradně zakroutil hlavou. Vyskočil opět na nohy a chytil telefonujícího detektiva za předloktí. „Sherlock... Musíme ho najít! To auto se může každou chvíli vznítit," ukazoval zoufale na stoupající dým a kaluž benzínu opodál.

Lestrade bleskově ukončil hovor. „Pomoc už je na cestě," oznámil nervóznímu doktorovi a rozhlédl se kolem sebe. Zrak mu padl na část vozu pod stále se pomalu točícími zadními koly. „Kufr, bude v kufru, rychle!" John okamžitě následoval inspektorovy kroky a společnými silami se snažili otevřít víko zavazadlového prostoru. Marně. Byl zamčený, nebo prostě zaklíněný. Lestrade blonďákovi povzbudivě stiskl paži. „Doběhnu pro páčidlo, jenom klid." O chvilku později už v off-roadu zuřivě prohrabával všechna místa, kam by se dalo uložit pár kousků nářadí. Vítězoslavně sáhl po žádaném kusu kovu.

Když se jim přece jen podařilo zavazadlový prostor otevřít, tak tak že Sherlocka zachytili, aby nespadl přímo na tvrdou zem. Společnými silami ho odtáhli do bezpečné vzdálenosti od havarovaného vraku a John se nad ním s úzkostí v očích sklonil. Mladý muž byl trochu potlučený a levé zápěstí měl jasně zlomené. Nejevil známky vědomí, puls však měl silný a pravidelný. Jeho přítel ho láskyplně políbil do vlasů. U auta mezitím došlo k pohybu. Lestrade si všiml, že se Magnussen nějak vymotal z pásu a snaží se vyplazit ven. Chtěl mu jít pomoci, smysl pro povinnost by mu nedovolil jednat jinak, ale John ho chytil za rukáv a kývl hlavou k plameni, který vyšlehl u proražené benzínové nádrže. Vzápětí se ozval ohlušující výbuch. Auto se vzňalo a vzduchem se nesl strašlivý řev. John přikryl bezvládného Sherlocka svým tělem a pevně zavřel oči. Lestrade odevzdaně sklopil hlavu k zemi. V dálce uslyšeli houkání sanitních a policejních vozů.

Pro muže v limuzíně však již bylo příliš pozdě.