BOJ / Johnlock AU

Kapitola šestá

Krátká služba Johnovi začínala v poledne. Sherlock po obědě tvrdě usnul a lékař měl alespoň čas přemýšlet, mezitím co vykonával rutinní práci na oddělení. Jedno bylo jisté. Musí milovaného muže z nemocnice dostat pryč nejpozději ve čtvrtek v noci. Byla středa, mnoho času tedy nezbývalo. Vývod se naštěstí vyřešil, to by byl na útěku velký problém. Budou se totiž muset uchýlit někam na samotu, někam, kde je nenajdou. A on, ač se považuje za celkem schopného doktora, sám zdaleka na všechno nestačí. V primitivních podmínkách by jakákoli komplikace ještě pořád mohla ohrozit Sherlockův život. Dost na tom, že byl v podstatě stále ležák. Rehabilitovali ho a nutili, aby při tom aktivně spolupracoval, snažili se ho vzpírat do sedu i krátce stavět na nohy, ale bylo jasné, že síly mu zoufale chybějí. Svaly měl ochablé, celé tělo bolavé, a i když přece jen za dobu pobytu na klinice nějaké to kilo přibral, pořád byl příliš hubený. Nemůže se tedy na něj spoléhat, že mu jakkoli pomůže, bude to celé jen na něm samotném, na nedokonalém mrzákovi. Bezděčně zavrtěl hlavou. On a Sherlock jsou teda dvojka k pohledání, to se musí nechat.

Horečně si bubnoval prsty do rtů. Potřebuje připravit spoustu věcí. Základní léky, hojivé masti, obvazy, infuze, pleny, berle, nějaké jídlo a pití samozřejmě, oblečení, vždyť Sherlock nemá vůbec nic, bude mu muset nějaké koupit, hygienické potřeby, finanční hotovost, hodně peněz... Kufr vozu nebyl bezedný, musí vybrat jen to opravdu nejnutnější. A to jeho auto... Vydrží vůbec dalekou cestu? Do práce a zpět ho vozilo i přes své stáří spolehlivě, jenže to bylo pár mil denně. A poslední dobou už ani tolik ne. Co když budou muset ujet stovky mil, nerozsype se ten zasloužilý vrak? John si nahlas povzdechl, až se po něm jedna z pacientek zvědavě otočila. Omluvně se na ni usmál. Sherlock nevydrží dlouho sedět na předním sedadle, které se nedalo příliš polohovat, bude ho muset nějak srovnat dozadu, přikrýt dekou. Nebude to moc pohodlné, uvědomil si. Možná bude lepší ho na tu cestu uspat. Ano, to udělá, podá mu sedativa, jen co ho dostane dovnitř.

Další problém. Jak tam Sherlocka dostat nepozorovaně? Musí to udělat pozdě večer, lépe v noci. Na oddělení bývá klid, málokdo se zajímá o to, co se děje, službu konající lékař většinou spí, noční sestra bývá zalezlá na sesterně. Přistaví vůz k zadnímu vchodu a na invalidním vozíku k němu Sherlocka dotlačí. Službu by měl mít Dimmock, to je dobré, ten když usne, neví o světě, a spí skoro pořád. Rileyová je zase závislá na nekonečných telenovelách, bude jí jedno, co někdo jiný dělá, hlavně když bude moci sledovat televizi bez vyrušování. Alespoň v něčem mají kliku, pomyslel si, když aplikoval injekci starší ženě s bolestí zad. Hlavně se teď musí chovat nenápadně, nevzbudit podezření, že něco chystá. Charles Magnussen byl vážený mecenáš kliniky, jak slyšel s oblibou zdůrazňovat ze všech stran, a nikdo ze zaměstnanců by tudíž jen tak nenechal nevýznamného řadového doktora sebrat mu oblíbenou hračku, tím si byl jistý.

Nakoukl okýnkem do Sherlockova pokoje, aby se ujistil, že stále spí. Mladík byl stočený na boku, tváří ode dveří, a nehýbal se. Křivky na monitoru se poklidně a pravidelně vlnily. Blonďák spokojeně pokýval hlavou. Volali ho k astmatickému záchvatu na druhém konci chodby, věnoval dřímajícímu kamarádovi poslední krátký pohled a zamířil tam. Ještě dnes musíš nachystat vše potřebné, zněl mu přitom v hlavě vlastní hlas. A taky Sherlockovi říct, co chystáš, že se ho pokusíš zachránit. Nesmíš o něm rozhodovat za jeho zády, jako to dělají jiní.

Po ošetření staříka s dýchacími potížemi se na chvilku posadil na lavici na chodbě a skousl spodní ret mezi zuby. Kam vlastně chce nebohého otroka odvézt? Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu ho přece nemůže jen tak nacpat do auta a jet bůhvíkam, bez zastávky, bez odpočinku. Musejí mít konkrétní cíl. Bezpečné útočiště. Bezradně se poškrábal za uchem. Kde takové místo vzít? Náhle se mu před očima vybavilo malé dřevěné stavení na lesní mýtině. Vzrušení z lovu. Hra na indiány. Hořící oheň v krbu. Oči se mu rozevřely dokořán. Otcova chata, jak na ni mohl zapomenout! Byla v naprostém zapadákově, v lese, stranou od vesnice, ke které úředně patřila. Ideální místo pro dva zoufalé uprchlíky. Z kliniky, pokud pojedou bez přestávky, by tam mohli být za pár hodin. Cestu najde, orientační smysl měl výborný.