BOJ / Johnlock AU

Epilog

Jak Mycroft slíbil, Sherlock si v následujícím roce konečně doplnil vzdělání. Dostudoval svou oblíbenou chemii a Johna i poté nejednou dohnal téměř k šílenství svými podivnými a mnohdy nebezpečnými experimenty, které s oblibou prováděl v celém bytě, zejména v kuchyni. Plavovlasý doktor to nakonec nevydržel a všechno chemikovo nádobíčko a různorodé neidentifikovatelné ingredience odstěhoval do dosud nevyužitého pokoje v podkroví. Pod pohrůžkou jejich totálního zničení přiměl kučeravého mladíka, aby se přizpůsobil a omezil své rádoby vědecké zkoumání na určenou zónu. Koutkem úst se však stále usmíval.

Sherlock si také našel zaměstnání. Vlastně si ho vynalezl. Stal se z něj detektivní konzultant, jediný na světě. Greg Lestrade se párkrát zmínil o tom a onom případu, se kterým nedokázali na Yardu hnout, když přišel na přátelskou návštěvu, a tmavovlasý jinoch bez mrknutí oka a téměř jen tak mezi řečí vždycky našel správné východisko. Nejprve to vypadalo jako náhoda, či obyčejné štěstí, ale když mohl detektiv inspektor se jeho pomocí konečně zatknout obávaného agresivního lupiče Billyho Wigginse, který děsil všechny staré osamělé dámy v Londýně už hezkých pár měsíců, došlo mu, že je na tom bledém chytrolínovi opravdu cosi pozoruhodného. Celý New Scotland Yard a později i oblastní policie začali využívat brunetových služeb pravidelně a jemu za to samozřejmě náležel řádný plat. Však také svůj první šek položil před Johna s neskrývanou pýchou a ten ho pochvalně poplácal po zádech. Tehdy ještě nevěděl, že Sherlock detektivní práci zcela propadne a že si nejen založí vlastní webové stránky, které učeně nazval Metoda dedukční, ale že bude přinášet z márnice různé části lidských těl, skladovat je s oblibou v ledničce mezi jídlem a provádět s nimi prý zaručeně důležitá měření. John to shovívavě snášel do té doby, než se napil čaje s podivnou chutí, ze kterého na něj posléze vykoukla oční bulva. Šálek hodil po kajícím se Sherlockovi, naštěstí ho netrefil, a hned následující den koupil novou malou ledničku, kterou nechal umístit do pokoje v podkroví, kde už měl detektivní nadšenec zařízenou plně vybavenou chemickou laboratoř. Sherlock beze slova protestu posbíral všechny další biologické materiály, o jejichž existenci neměl starší milenec ani tušení, a přesunul je tamtéž. Potom horlivě cídil čistícím prostředkem celou kuchyňskou linku i přilehlé prostory, zatímco John seděl za stolem se založenýma rukama a naoko přísně svého přítele pozoroval.

Po večerech plavovlasý veterán pravidelně psával svůj blog. Některé případy byly opravdu zajímavé a John, pokud měl volno, rád pomáhal Sherlockovi s jejich řešením. Ty nejlepší z nich barvitě popisoval na internetu a brzy našel stále se rozšiřující okruh pravidelných čtenářů. Někteří z nich, jejich příbuzní či známí se pak sami stávali jejich klienty, což oběma partnerům zajišťovalo velmi slušný vedlejší příjem. Sherlock byl brzy schopen splatit nejen Gregovi, ale i Mycroftovi všechny peníze, které od něj předtím dostával, včetně nelevné úhrady školného. Statný bratr se zprvu zdráhal finance přijmout, svou pomoc nikdy nebral jako vratnou půjčku, ale kučeravý mladík si stál na svém. Chtěl si dokázat, že je opravdovým svobodným mužem, který se umí postarat sám o sebe, a John s ním jedině souhlasil.

Tak žili klidně a spokojeně, všechny ty útrapy a hrůzy, které museli prožít, se čím dál víc zdály jen jako zlý sen, zvlášť když se týmu plastických chirurgů nakonec podařilo úspěšně vyhladit potupnou značku z mládencova čela. Dokonce se občas vydali na dalekou chatu, vyčistit si hlavu, jak tomu slavný detektiv říkal. Při prvním návratu se nekonečně dlouho milovali na srdci z již zcela vysušených a pokroucených listů a oba u toho slzeli. Když pak venku prášili ložní povlečení, Sherlock chytil Johna za obě ruce. Dlouze se na něj díval a nakonec mu cosi pošeptal do ucha. Překvapený lékař přikývl a přivinul bledého mladíka na svoji hruď.

Skromná svatba se konala o měsíc později.

Johnovi šel za svědka Greg Lestrade, Sherlockovi jeho bratr Mycroft. Paní Hudsonová připravila nádhernou hostinu u sebe v restauraci a největším překvapením večera se stala Harriet, Johnova odcizená sestra, Sherlockův svatební dar. Zamilovaný doktor nemohl uvěřit svému štěstí, když sevřel dojatou ženu v náručí. O to víc ho však mrzelo, že rodiče Holmesovi neprojevili o svatební veselí žádný zájem. Sherlock však držel kolem ramen svého staršího sourozence a nijak se tím netrápil. Jasné oči mu spokojeně zářily.

Pozdě v noci, spíše brzy k ránu, si položil těžkou hlavu na lékařovo rameno a zvedl ruku s prstýnkem před oči. Druhý muž jeho gesto opětoval. „Miluju tě, Johne," zašeptal mladší z nich a na jeho hlase bylo znát, že přemáhá spánek.

„A já miluju tebe, lásko," souhlasil John a vlepil mu pusu do kučeravých vlasů. „Hezké sny." Sherlock neodpověděl, protože zkrátka a dobře usnul jako špalek. Ruka mu bezvládně klesla k boku. Jeho novopečený manžel zavřel oči se shovívavým úsměvem. Koneckonců svatební slib mohli naplnit kteroukoli následující noc.

Štěstěna se konečně zdála být navždy na jejich straně.