BOJ / Johnlock AU

Kapitola sedmnáctá

Sherlock se snažil odlepit oční víčka od sebe. Napravo od něj pípal jakýsi přístroj a jeho to neskutečně rozčilovalo. Levou ruku měl podivně těžkou, nemohl s ní hnout. Hlasitě si povzdechl a trhl bolavou hlavou ze strany na stranu. Kdosi ho pohladil po tváři. Když se konečně rozkoukal, díval se do usměvavého obličeje svého milovaného Johna. Nechápal, jak je to možné. Copak se mu to všechno jenom zdálo? Lékař na svém milenci viděl, že je zmatený. Nebylo divu. Promluvil na něj proto tichým konejšivým hlasem. „Ahoj, lásko. Konečně jsi vzhůru, že ti to trvalo."

Bledý mladík nakrčil čelo. „Kde to jsem, Johne? Co se stalo?"

„Jsi v nemocnici v Jeffersonu. Přežil jsi autonehodu. Jako JEDINÝ," zdůraznil mu obětavý ochránce a v jeho hlase nebyla špetka lítosti.

„Autonehodu?"

John přikývl. „Jeli jste asi moc rychle a dostali smyk. Řidič a jeden z těch bodyguardů byli mrtví na místě. Ten druhý a Magnussen uhořeli. Než přijela pomoc, auto vybouchlo. Bylo nejspíš štěstí, že tě nacpali do kufru, zevnitř limuzíny bychom tě možná nedostali včas," zachvěl se při představě, že by o Sherlocka přišel.

„Ty a kdo?"

„Detektiv inspektor Lestrade ze Scotland Yardu. Pamatuješ?"

Sherlock si matně vybavil neznámého čtyřicátníka, který se náhle objevil na dvorku u chaty. „Lestrade?"

John s úsměvem přitakal. „Měl původně vyšetřovat náš útěk a dopadnout nás. Ale nakonec nám pomohl, bez něj bychom to nezvládli. Je to správný chlap. Těším se, až se blíž seznámíte, bude se ti líbit. Zatímco jsi ležel v bezvědomí, pomohl mi zabezpečit chatu i odtáhnout auto."

„Byl jsem v bezvědomí?" optal se kučeravý jinoch udiveně.

John se ho snažil uklidnit. „Jenom dva dny. Máš středně těžký otřes mozku. Ale budeš v pořádku. To zlomené zápěstí, boule a modřiny se brzy zahojí. Hlava tě taky přestane bolet. Dnes je čtvrtek. Po víkendu by tě měli propustit."

Sherlock našpulil pusu. „Až po víkendu? Mám nemocnic plné zuby."

Plavovlasý lékař zvedl káravě prst. „Já vím. Ale budeš poslušný a trpělivý. Nakonec máme celý život před sebou," usmál se povzbudivě.

„Takže Magnussen je mrtvý?" ujišťoval se mladší muž ještě.

„Ano a doufám, že skončil v ďáblově rokli," rozohnil se John. „Pečený byl na to dost." Oba se hlasitě rozesmáli a starostlivý pečovatel sevřel svého milence v náručí. „Měl jsem takový strach, lásko. Nedokázal bych bez tebe žít," zvážněl a v očích se mu objevily slzy. Sherlock mu místo odpovědi vtiskl vášnivý polibek.

V tu chvíli se za nimi ozvalo nesmělé zakašlání. Když se přistiženě zadívali ke dveřím, stál v nich prošedivělý detektiv s krabicí džusu v ruce. John mu radostně pokynul, aby šel dál. Policejní inspektor kývl na pozdrav a potom se přiblížil k lůžku a podával pacientovi ruku. „Jsem..."

„Detektiv inspektor Lestrade, Scotland Yard, já vím," nenechal ho Sherlock dokončit větu. „Těší mě. A děkuju." Greg se usmál a postavil přinesený dar na nemocniční stolek. Tmavovlasý mladík hodil po nápoji okem. „Grepový, ten mám nejradši." Blonďák na Lestrada spokojeně mrkl.

Po chvilce povídání o seběhlých událostech se detektiv obrátil na Johna s naléhavou žádostí. „Doktore Watsone, musím ten váš případ konečně nějak oficiálně uzavřít. Mám ještě pár doplňujících otázek a potřebuju něco podepsat. Mohl byste na okamžik do kavárny?"