11. 3. 2019
00:23
Bude to znít bláznivě. Ale právě teď ležím v posteli a sleduji dění za oknem. Cítím se tak nějak zvlášťně. Hodně zvláštně. Včera jsem měla neskutečně živý sen. Mám z něho strach. Mám strach z toho, co jsem v něm viděla. Je mi hrozná zima, i když na sobě mám deku, která je opravdu hodně hřejivá. Mám pocit, jakoby se mi měla za chvilku rozskočit hlava. Proč? Proč mě to neustále tak bolí? Máš pravdu, kdyby jsi tu byl, tak by jsem brečela. Nevím co se to se mnou děje. Vím, že za to můžeš ty. Ten sen...
Byl jak vystřižený z nějakého hororu. V tom snu jsem šla spolu s Kačkou ulicí. Kolem nás chodili lidé, ale díky tmě to byli jenom tmavé siluety. Ve výloze jednoho obchodu jsem něco uviděla, ale než jsem se stačila podívat, Kačka mě donutila zavřít oči. Cítila jsem jak mě objímá a do ucha mi šeptá ať neotevírám oči. Bylo to strašné. Stejně jsem oči otevřela. Ale to byla chyba...
Kačka vypadala jako temná silueta, která měla dva bílé kruhy místo očí a stejně tak bílou pusu roztaženou do šklebu. Vrhla se na mě. Ještě předtím jsem ovšem uviděla to v té výloze. To mě snad vyděsilo nejvíc...
Stál jsi tam ty. Díval jsi se na mě se zlým úšklebkem na tváři a v pravé ruce jsi něco držel. Srdce. Pulzující lidské srdce, ze kterého ještě odkapávala krev. Bylo to tak moc děsivé. Když jsem se probudila, měla jsem pocit, jako kdyby jsem měla hrudník v jednom ohni. Bojím se usnout. Bojím se toho, že když usnu znovu uvidím Kačku a tvůj úšklebek. Jedna moje část ti nechce věřit, ale teď mají obě moje části strach. Strach z tebe.
Tvoje malá sestřička
ČTEŠ
Dopisy Tobě
RandomJsou to dopisy, které jsem dokázala složit z pocitů. Vlastně ani nevím, proč jsem to psala právě sem. Ale jedno vím jistě. Tohle píšu, protože se potřebuji svěřit. Píšu to, protože psaní mi jde lépe než mluvení. Neprosím vás o lítost, prosím o tic...
