15. 4. 2019
22:43
Víš... přemýšlím. Přemýšlím, proč se lidé omlouvají i když nenesou žádnou vinu. To jsme opravdu tak křehcí? Ne, to není správná otázka...
Jsme opravdu takový lháři? Každá věc, která se stane. Omlouváme se z lítosti. Omlouváme se ze zoufalství. Bolesti. Ztráty. Beznaděje...
Kdo vlastně jsme? Lidé? Ne, tohle nejsme. Jsme zbabělci. Jaké je naše jméno? Lidstvo? Zbabělci. Omlouváme se za bolest jiných i za svou. Jen pro pár slz. Omlouváme se pro lidi...
Nebo pro slzy? Co je vlastně slza? Slaná voda? Ne, to není ono. Je to součást naší bolesti, způsob jak dát najevo zklamání. V tomhle jsme hrozní lháři...
Víš, ráda přirovnávám lidi k andělů. Když jsem byla malá, byla jsem zvláštní. Moje oči...
Nebyli stejné jako ostatních. Občas jsem kolem lidí viděla barvy. Malá mihotavá světélka. Jako kdyby snad tančili do neexistující hudby.
Jak jsem rostla, světélka se vytratila... Ale dostala jsem dar. Nikdo předemnou nikdy neutajil to, že se trápí. Viděla jsem slzy v očích a omlouvala jsem se. Nemohla jsem za nic, ale přesto jsem se omlouvala. Zbabělec. To je jméno, které sedí na celé lidstvo. Omlouváme se... Ale nemáme důvod.
Ne, bratříčku?
ČTEŠ
Dopisy Tobě
RandomJsou to dopisy, které jsem dokázala složit z pocitů. Vlastně ani nevím, proč jsem to psala právě sem. Ale jedno vím jistě. Tohle píšu, protože se potřebuji svěřit. Píšu to, protože psaní mi jde lépe než mluvení. Neprosím vás o lítost, prosím o tic...
