8.5.2020
15:42
Takže aby jsme to tak hezky shrnuli. Karanténu přežívám. Tedy moje tělo jí přežívá. S myslí už je to horší. Vlastně kupodivu tak nějak všichni, kteří by mě mohli držet při mojí hezké psychice se mi neozývají.
Ano, najdou se i světlé vyjímky, ale to jsou prostě jen ti, kteří jsou na tom tak nějak podobně a stýská se jim po mě.
Tak další věc. Nejlepší pocit, když jste se měli stěhovat, ale pak přitáhla karanténa, obchody zavřeli a vy jste si museli sednou na prdel a jenom čučet do stropu.
Ano, pro ty, co to neví nebo jsem se nezmínila se budu stěhovat. Budu se stěhovat na místo, kde jsem žila první 3 roky mého života a z toho místa si pamatuji velké nic. Tedy kromě kuchyně, ta je mi trochu povědomá.
Jinými slovy budu hodně balit, hodně uklízet a snad začnu znovu. Ano, někdo si řekne:
„Jen se stěhuju. Nic se neděje."
Ale já to beru trochu jinak. Beru to jako novou šanci si vytvořit lepší vzpomínky. Vytvořit svůj lepší svět.
Prostě vypadnout z jednoho místa do druhého a zároveň běžet další závod. Lidi si obecně myslí, že to Bůch jim určil takovou cestu. Já na boha nevěřím. Věřím na karmu a osud. Nic víc v tom není.
Prostě takový jaký máte napsaný osud, tak tak se to stane. A jesti jste svině, jako moje maličkost, rozhodně dřív či později se k osudu přidá karma. A to teprve začne ve vašem životě zábava. Jeden by se s tolik smůly, co mám já zbláznil. Ale já jsem já.
Takže tu smůlu, osud a karmu vezmu za ruku a dám si s nimi zmrku.
ČTEŠ
Dopisy Tobě
De TodoJsou to dopisy, které jsem dokázala složit z pocitů. Vlastně ani nevím, proč jsem to psala právě sem. Ale jedno vím jistě. Tohle píšu, protože se potřebuji svěřit. Píšu to, protože psaní mi jde lépe než mluvení. Neprosím vás o lítost, prosím o tic...
