1.9. 2020
7:13Nazdárek!
Tak už jsme tady zase. Ano, znovu a opět. Ani na nový školní rok se mě nezbavíte a ani mojí depresivní nálady. Já vím, jste happy jak meloun, když ho někdo žere.
(Neptejte se, jak mě tohle napadlo, sama to nevím)Ale tak tedy, aby jsme začali. Hezký pěkný první den školy je tady a ty všichni z vás, co jsou doma a předstírají rýmičku, tak vás upozorňuje, že do té budovy smrti stejně budete muset. Taky chci politovat všech, kteří vstávají pomalu v půl 5, aby se stihli připravit a autobus. Soucítím s vámi!
Next part please!
Takže začíná škola, vymývání mozků a moje nálada je ještě ze včerejška někde na nule. Asi tak 10 hodin jsem skládala nábytek a to jsem jednu skříň ještě nedokončila! To je tak, když tu skříň absolutně obrátíte a pak hodinu dumáte nad tím, proč to tam nesedí, když to přece máte dobře.Takže moje záda trpí nesnesytelnou bolestí stejně jako levé zápěstí. (Když jsem pravák, tak by mě měla správně bolet pravá, ne?)
No zkrátka a dobře, moje tělo naprosto umírá spolu z mozkem. Už dávno jsem měla jít na fyzioterapie, aby mi to zateipovali(LOL nevím jak se to správně píše), ale bohužel fyzioterapeutička měla dovolenku. Takže tak.No, přeju tedy všem hodně štěstí v novém školním roce, ať už jste na základce, střední a nebo jdete na výšku.
Umírám!
ČTEŠ
Dopisy Tobě
RandomJsou to dopisy, které jsem dokázala složit z pocitů. Vlastně ani nevím, proč jsem to psala právě sem. Ale jedno vím jistě. Tohle píšu, protože se potřebuji svěřit. Píšu to, protože psaní mi jde lépe než mluvení. Neprosím vás o lítost, prosím o tic...