12.7.2019
22:15
Hádky jsou pro mě dosti bolestivé.
Nikdy se už potom pořádně nezbavím pocitu, že jsem něco pokazila. A někdy se i stane, že si u hádek uvědomím svoje emoce...
Ať už vůči člověku a nebo nějakému lidskému citu..
A nedávno jsem si uvědomila jednu takovou svou emoci vůči lásce.
Byla jsem nařčena z toho, že nechci přijmout lásku, protože si tzv. nechci nabít hubu. Pravdou je, že tohoto se zrovna nebojím..
Slovo láska a dokonce samotný cit mi nikdy nedával smysl..
Možná mi ještě dlouho smysl dávat nebude..
Ovšem pravý důvod, proč nechci lásku příjmout je mi docela dost jasný.
Nevím jak vypadá láska.
Nechci do ní spadnout, protože je to něco, co neznám.
Můj názor na lásku je asi takový...
Nádherný cit, který mi ovšem nahání hrůzu.
Bojím se jí..
Ovšem není to z toho důvodu, že by jsem si rozbila hubu.
Bojím se jí, protože jí neznám..
Ovšem toto je těžké pochopit pro lidi, kteří se s láskou setkali a přijali jí do svého života.
Takových lidí mám ve svém okolí plno..
A já se jim opravdu snažím porozumnět.
Ovšem není to tak lehké..
A oni mi to také dvakrát neulehčují...
Bye
ČTEŠ
Dopisy Tobě
RandomJsou to dopisy, které jsem dokázala složit z pocitů. Vlastně ani nevím, proč jsem to psala právě sem. Ale jedno vím jistě. Tohle píšu, protože se potřebuji svěřit. Píšu to, protože psaní mi jde lépe než mluvení. Neprosím vás o lítost, prosím o tic...
