Tohle bude pro někoho jiného. Je to jeden jediný dopis pro toho kluka. Tady je...
Ahoj Dane.
Tohle píšu, aby jsem na tebe nikdy nezapomněla. Ano, je to hloupé. Každopádně měla bych začít.
Prvně jsem tě potkala přes kamarádku. Její a tvoje babička bydlí vedle sebe, hned naproti nám. Seznámila tě se mnou a tak to začalo. Seznámila tě i s mojí sestrou, ale k ní jsi nikdy neměl žádný vztah. Pokaždé, co jsme měli ve školce prázdniny jsi si se mnou chodil hrát. Hráli jsme různé hry. Třeba jsme hráli na princeznu a na prince. Ty jsi byl skutečný princ. Krásné blond vlasy a oči jako dvě studánky. Ani nevím, jak se to stalo. Ale našel jsi si cestu k mému srdci. Neustále jsem na tebe myslela. Stal jsi se pro mě něčím víc než kamarádem. Hrála jsem si s tebou tak neskutečně ráda. Taky jsi dostal můj první polibek. Byla jsem veselá jenom z pomyšlení na tebe. Pak tvoje narozeniny. Oslava byla veselá, to si pamatuji. Ale bohužel nic víc. Jako kdybych snad zapomněla. Myslela jsem si, že se nic nemůže pokazit. Omyl.
Jednou jsi nepřišel. Čekala jsem celý den ve svém pokojíčku a doufala, že uslyším zvonek. Ale nic se nestalo. Ten večer jsem hodně plakala. Ani nevíš, jak moc jsem byla smutná. Další dny volna to bylo stejné. Čekala jsem jenom v pokojíku a ven jsem vůbec nešla. Doufala jsem, že se všechno vrátí do normálu. Teď už je to 8 let. Vyrostla jsem, ale nikdy jsem se znovu nenaučila důvěřovat lidem. Ty jsi byl jediný, komu jsem se se vším svěřila. Spolu s tebou odešli i moje city. Ale stále mám své vzpomínky. Blonďaté rozcuhané vlasy, dvě modré studánky, rošťácký úsměv, skvělé nápady. Možná by jsem tě poznala. Ale jedna otázka zůstává.
Dokázala by jsem se ti podívat do očí a promluvit?
ČTEŠ
Dopisy Tobě
RandomJsou to dopisy, které jsem dokázala složit z pocitů. Vlastně ani nevím, proč jsem to psala právě sem. Ale jedno vím jistě. Tohle píšu, protože se potřebuji svěřit. Píšu to, protože psaní mi jde lépe než mluvení. Neprosím vás o lítost, prosím o tic...
