Dopisy Tobě

23. Dopis

30.5.2019
0:00

Jsem vážně hloupá. Jsem tak pitomá. Ani nevím, kde by jsem měla správně začít. Sama se ve svých citech nevyznám, ale ani nevím, proč jsem na tebe teď tak hrozně naštvaná...
Já vůbec nevím, co se se mnou děje. Přála by jsem si jít do nějaké tělocvičny a tam ze sebe všechny svoje pocity vytančit, stejně jako jsem to dělala kdysi. Tanec mi vždy pomáhal si utřídit myšlenky.

Znovu jsem si četla nějaké naše staré zprávy. Prý jsi pochopil moje pocity... Taková hloupá věta, která není ani z poloviny pravdou. Vůbec nic jsi nepochopil. Nejspíš ti pořád připadám jako dítě. Dítě, které doufá, že se svět změní a z něj se stane princezna z pohádky. Omyl. Nejsem tak naivní. Možná se to nezdá, ale jsem mnohem vyspělejší, než se chovám. Dokážu přemýšlet někdy dokonce i lépe, než jakýkoliv dospělý člověk. Ale k čemu mi to vlastně je?

Naprosto k ničemu. Všichni mě stejně mají jenom za malé dítě, které se lituje pokaždé, co k tomu dostane příležitost. Vím, že někteří mají horší život než já. Vím, co je to cítit se jako v kleci...
A přesně tak se já cítím. Jako nějaký malý ptáček, který touží po tom být svobodný. Vzlétnout k volnému nebi a na všechny křičet, co si o nich myslí. Ale já nejsem odvážný ptáček...

Vím, že když mě lidé naštvou, jsem schopná jim říci, co si o nich myslím, nebo co mi vadí. Ale ještě nikomu se mě tak moc naštvat nepodařilo. A taky doufám, že nikdy nepodaří.

Oyasumi (Dobrou noc)