Dopisy Tobě

26. Dopis

26.6.2019
12:13

Kdysi se mi zdál sen. Byla jsem v obrovském tanečním sále, kde hořeli na pozlacených stěnách svíce, okna na balkóny byla otevřena a pouštěli dovnitř vánek. Lidé byli oblečení opravdu honostě. Ženy měli krásné šaty a muži měli společenské obleky. Všechno to působilo dojmem středověku, kdy ještě byli králové a jiné šlechtické tituly. Mezi lidmi se ovšem začali objevovat lidé s maskami. Procházela jsem se v tom sále, když mě najednou někdo vyzval k tanci. Nějaký chlapec s maskou přes obličej. Začala jsem s ním tančit a lidé kolem nás udělali kolečko. Ani nevím jak, ale viděla jsem sebe. Měla jsem dlouhé šaty až na zem v karmínové barvě. Kolem krku jsem měla náhrdelník s černou růží a stejnou jsem měla i podivně zapletenou ve vlasech. Tancovala jsem s tím chlapcem, jako kdyby jsem se snad nemohla odtrhnout. A skutečně jsem cítila, že se prostě odtrhnout nemůžu. Celý tanec ovšem zkazilo odbíjení hodin. Všichni lidé s maskami si je začali sundavat. Poznala jsem známé tváře, ale stejně jsem se potom podívala zpátky na chlapce. Najednou jsem se prostě vrátila do svého těla a pozorovala jsem tvář toho chlapce, co si sundaval masku. Když si jí sundal, přestala jsem dýchat. Pamatuji si, že jsem slyšela dopadnutí masky na zem a poté další odbití hodin. Ten chlapec jsi byl ty. Usmíval jsi se na mě. A pak jsem se k sobě prostě začali naklánět. Už by jsme se málem políbili, ale já jsem na poslední chvíli uhnula hlavou. S dalším zvukem hodin jsem se probudila. Pak pro mě bylo těžké znovu zavřít oči. Tu noc už jsem ovšem nespala. A i když je to dávno, stejně si ten sen pořád pamatuji.

Podivný sen