13.1.2020
21:41
Nový rok, který přináší mnoho nového, dobrého, špatného a spoustu dalších věcí. Hlavně je to vždy asi o vzpomínkách. O tom, co jsme zažili, s kým a jak. Já jsem toho tedy nezažila ani málo a ani hodně. Vlastně by jsem řekla, že hodně věcí se opakovala jako zaseknutá kazeta.
Nejdříve ztráta lidí, které jsem milovala. Potom Vánoce, kdy bylo vše v pořádku a zdálo se, že to třeba bude lepší. Narozeniny. No, tady by jsem změnila pár věcí a i když si na to někteří nevzpomněli, stejně jsem byla ráda aspoň za někoho. I když jeden konkrétní člověk mohl být mnohem milejší, zase tak moc jsem mu neudělala a zrovna přát něco takového. To by jsem si nedovolila ani já. Ten člověk ví.
Ale to je jedno. Nový Rok znamená i nový začátek pro hodně lidí. Pro mě tedy zrovna moc ne. Aniž by jsem chtěla i tak nedokážu zapomenout na nějaké nepříjemné věci ze své minulosti. Jedna věc jsem si ovšem myslela, že se nebude opakovat. Při mé smůle se to ovšem stalo znovu.
Nikdo nemá dokonalou rodinu. V každé rodině je chyba. A jedna taková se stala i v mojí. Otec se rozhodl od matky odejít. Vlastně se nikdy nevzali, jen se spolu rozhodli žít. Ale nyní se otec rozhodl, že už to není jako dřív a od matky se rozhodl odejít. Naše domácnost je nyní docela napjatá. Kdysi se stalo to samé.
Pamatuji si, že otec matku a bratra vyhodil z domu. Moc si to nepamatuji, přece jen jsem byla ještě malé dítě. Matka nás ten den sbalila a odjeli jsme. Pár dní jsme byli u babičky, kde jsem moc s nikým nekomunikovala. Byla jsem na tom docela špatně. Sestra to neřešila a bratrovi to bylo jedno. Nakonec se všechno vyřešilo a zase jsme byli normální rodina.
Nyní se vše opakuje. Tedy jen některé části. Všichni zůstali, tam kde byli a nikdo neodešel. Padlo pár nadávek, slz a taky bolestí. Sestra si to ani moc osobně nebrala. Jen se rozhodla, že s otcem a matkou nebude mluvit. A já jsem zase uprostřed. Dívám se na to, jak tohle všechno matku ničí a na otce, kterému se zdá, že je to vše jedno. V mnoha sporech jsem byla vždy ten, který jen přihlížel, jak to jednoho z nich ničí. Vždy to tak bylo. Když se kamarádky hádali, když šlo o něco z kluky a podobné drobnosti.
Moje jediné přání je, aby jsem zase měla šťastnou rodinu.
Jenom tohle si přeji.
ČTEŠ
Dopisy Tobě
De TodoJsou to dopisy, které jsem dokázala složit z pocitů. Vlastně ani nevím, proč jsem to psala právě sem. Ale jedno vím jistě. Tohle píšu, protože se potřebuji svěřit. Píšu to, protože psaní mi jde lépe než mluvení. Neprosím vás o lítost, prosím o tic...
