Dopisy Tobě

22. Dopis

28.5.2019
23:38

Víš, pokaždé co nemohu usnout přemýšlím nad hloupostmi. Dokonce i teď. Vím, že to nevypadá, že ti věřím... Problém je v tom, že já ti vlastně věřím všechno. Všechno. Ale i tak. Jedna moje část ti prostě nechce uvěřit, že mě miluješ. Možná je to taky tím, že nesnese ten pocit, že nemiluješ jenom mě. Nebo že ani neví, co pro tebe vlastně znamenám. Vždycky jsem spíš byla do počtu. Kluci se o mě nikdy moc nezajímali. Nikdy mi nikdo neřekl
,,Jsi milá, hodná, krásná a dokonalá holka. Taková buď už napořád a moje."

Jo, právě jsem napsala větu, která by se spíš hodila do nějakého románu. Tedy kdyby jsem snad v nějakém žila. Jenomže, já nežiju ani v románu a ani v pohádce. Nejsem neznámá tanečnice na plese, která ztratí skleněný střevíček. Nejsem spící kráska ve věži. A nejsem ani malá víla, která vymění svůj hlas za nohy. Takové pohádky mám ráda, i když jsou občas hloupé.

Vlastně ani nevím, proč jsem nikdy nepotkala někoho, kdo by mi stál za to, aby jsem si snad dokázala představit ten šťastný konec. Možná to bude tím, že se neumím bavit s kluky. Vlastně si ze mě kluci po většinu času spíše utahovali. Nevnímali mě jako dívku, spíš jako hadrovou panenku. Možná proto jsem už přestala věřit, že každá holka má svého vysněného prince. Ani nevím, proč tohle vlastně píšu. Omlouvám se.

Oyasumi (Dobrou noc)