Old School

Prolog

Rozkošný chlapeček k zulíbání vejde se svými rodiči za ručičku do jeho nové třídy, která s ním stráví dalších devět let. Neuvěřitelná doba, jež uteče opravdu rychleji, než by kdo předpokládal. Nervózně sklopí hlavu dolů, pohled zaměřuje do pleťové země s divnými vzorečky a křečovitě svírá ruku svých rodičů. Paní třídní učitelka se na něj s úsměvem kouká od jejího dřevěného stolku. Všude po třídě jsou rozvěšeny zdobivé nálepky, nákresy zvířátek, veliký puzzle koberec a jako by pro něj ten stres nebyl málo, školní řád. Nepomáhají ani pohledy ostatních spolužáků, kteří už pohodlně sedí v lavicích. Nevypadají nijak zvlášť natěšeně, nejspíše ví, co je čeká. Za to Jungkookie se do školy těšil, opravdu moc, akorát byl stydlivý typ. Mini aktovka vynikala na jeho drobounkém tělíčku. Již podle předpisů musel mít školní uniformu, což se mu zprvu nelíbilo, ale co se dalo dělat. Když nejistě pozvedl hlavičku o kousíček nahoru, se zájmem si prohlížel všechny. Rodiče i děti. Holčičky se mu nelíbily, necítil k nim nic, podle něj vypadaly jako seschlé popelnice a to obecně všechny, ne jen ty v jeho třídě. Za to chlapci, ti se mu zamlouvali více, akorát od něj většina utíkala, jelikož porovnávaní pipíků asi zrovna ti druzí v lásce nemají. Nechápal to.

Obzvláště jeden zachytil jeho pozornost. Tiše seděl v lavici a zaměřil na něj pohled, stejně jako mladší králíček. Oba dva se vzájemně prohlíželi s jistým zájmem. Černovlasý chlapec se zářivými oči jako čokoláda, drobounkým nosíkem s pihou na něm a drobnými ústy přerušil vázaný oční kontakt jako první. Přesto po něm Kook stále nepřestávaje pokukoval, nemohl si pomoct. Proto si sedl do prostřední lavice, tím pádem měl tu dokonalost po jeho levici a ještě k tomu seděl blíž k oknu, takže na něj měl skvělý výhled. Avšak byl moc stydlivý, aby si sedl přímo k němu a započal rozhovor. Stydlivý udělat cokoliv. Nikdy ve svém krátkém životě neviděl nikoho tak krásného, ani ty kluky v Miss, ani nějaké herce v zamilovaných blbůstkách.

Horší však bylo, že takto se to s ním táhne dodnes. Kdyby s ním tehdy promluvil, tedy s Taehyungem, mohli být dobří přátelé. Avšak po další ohrožující zprávě, kdy se dozvěděl, že pochází z velmi bohaté rodiny se bál ještě více. Jeho rodiče neměli málo, ale ani tolik. Další infarkt mu do života přišel, když se potkali i na konzervatoři, kde to k tomu všemu zkomplikoval jeho nejlepší přítel Park Jiminie, jak mu rád říká. Moc dobře ví o lásce k Taemu a popohání ho k prvnímu kroku, bohužel neúspěšně.

Proto se vyděšený králíček se smutkem kouká na jeho sociální sítě, na jeho obdivuhodné fotky. A kdykoliv si Tae najde oběť do vztahu, vypláče se jako správná plačka do polštářku.

Přitom ani netušil, že ho stačí jen pozdravit nebo s ním prohodit pár slov. Hlupáček.