Old School

21.

@Bunnykook
Udělal ti něco, když za tebou ten den šel?

@uwu.mochi
I kdyby ano, není to tvoje věc.

@Bunnykook
Jsem tvůj nejlepší přítel...

@uwu.mochi
Nejlepší přátelé tě nenechají ve sračkách, Jungkoooku.

@uwu.mochi
A jestli ti to mám napsat upřímně...

@uwu.mochi
Už pro mě vlastně ani moc neexistuješ.

@uwu.mochi
A já nejspíše neexistuji pro tebe, zdá se.

Zobrazeno.

Jednoho získá, druhého ztratí. Takhle snad platila jeho karma. Pro jednoho je existence nově známá, pro druhého zaniká do ústí hlubin a těžko říct, jestli se z toho někdy vyhrabe. Řeči o tom, jak na něj každý den Kook myslel byly zdá se, zbytečné. Měl sto chutí napsat, že on je ten jediný, komu se nedostává pozornost, že Jimin zanedbával jeho. A když chtěl Kook pomoct, odstrčil ho. Snažil se snad málo? Těžko říct, zda byl naštvaný, zda se mu to zdálo jako podraz vůči němu. Pocit, že neví co má dělat, byl znepokojující. Nevěděl, jestli o něj přišel úplně, jestli to Jimina přejde a bude se zase chovat normálně. Najít toho, kdo za to mohl bylo těžší, než se dalo očekávat. Jejich konverzace vyhořela rychleji, než Kook čekal.

S podivným vyčerpávajícím vzdychnutím skočil na postel a nevědomky koukal do stropu. Tyto týdny byly tak podivně zajímavé, střídané samým zklamáním. Kdy naposledy zažil něco tak podivného? Život studenta je jen obyčejná věc, dokud se nestane něco převratného. Po chvilce zírání do dá se říci natřené bílé barvy, se odhodlal zapátrat v paměti a ač nerad zjistit, kolik má úkolů a povinností. Nikdy si to nikam nepsal, ačkoliv toho někdy litoval. Shodou okolností si vzpomněl i na jejich 'školu v přírodě'. Zapomněl napsat i vlastní matce, aby mu to s laskavostí zaplatila, když už se teda nepotuluje doma a netráví s ním čas. Do zaplacení už mu zbývalo málo dnů. Jede Jimin vůbec? Jeho mozek pracoval jen málokdy na plné obrátky a mnohdy si ani nepamatoval tyhle drobné, ač někdy velké detaily. I kdyby jel, není jisté, že s ním bude chtít vůbec sdílet jeden pokoj. Kromě něj nemá skoro nikoho. Taehyunga nepočítal. Pozvání ke stolu vlastně není zas tak velká věc a on z toho dělal nejspíše jen velké drama, natož aby s ním měl sdílet jeden pokoj. Za tuto myšlenku si chtěl automaticky dát facku i když podvědomě ho to stále napadalo, jen vyčkával, kdy to vynést na povrch. Měl sice v plánu vyhledat další úkoly, které má na práci, ale oči mu padaly únavně dolů. Není nic lepšího, než jít spát a utéct alespoň na chviličku od problémů. 

---------------

Další den byl jako každý jiný. Výjimečně nevýjimečný. Taehyung ho znovu přizval ke stolu, ačkoliv Kook nevěděl, jestli to dělá pouze z lítosti, že jeho kamarád opět a zase nepřišel do školy. Může ho tak ještě vůbec nazývat? Stále v hloubi duše doufal, že vše je jen hloupá sranda, jen měl špatnou náladu, tak si to na něm s chutí vybil. Kdyby to bylo tak lehké... Při vzpomínce na jejich konverzaci, kde ho Jimin poslal do háje a Kook mu nechal stupidní zobrazeno, mu bylo lehce řečeno smutně. Nebylo to tak silné, jako pláč, ale ani tak slabé, aby to v srdci bolestně nepíchlo. Nevěděl, jestli být šťastný nebo lehce nervózní po tom, co učitelka Kookovi oznámila, že má úspěšně zaplacen pobyt v tom ústavu, ani on sám nevěděl, kam to pořádně jede. Matce se raději neobtěžoval napsat. Přivykl si na život, kdy se rodiče objeví doma jen málokdy. Sic to bylo ze začátku depresivní. Na vše mu ale dávali peníze, proto si nestěžoval. Naštěstí si uvědomovali, že nechat stále ještě nezletilého syna téměř osamotě, je bláznovství. Kdyby se někdo dozvěděl, jak hluboko ta samota zachází, soud by neměl problém vyjednávat. Být sám se sebou skoro celý den, nebylo nic záživného, zřídka ho to užíralo a jeho myšlenky ještě více. Když nevycházelo kamarádství, potřeboval snad vztah? Možná ano. Víc, než by chtěl. Ale k čemu to všechno je.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Teď jsou ty kapitoly takové nezáživné, ale to se brzy rychle změní. Hehehe.

Luv ya all koťátka moje.  ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥