48.

675 52 15
                                    


Tmavou místností se linul hluboký smích doprovázený kroky. Jungkook nic neviděl, cítil však jeho ruce svázané za zády a nohy uvězněné v kovovém materiálu. Jeho rty obklopila lepící páska. Pamatoval si včerejší večer s Taehyungem, byl šťastný, dokončil veřejné práce, leželi a smáli se na gauči, nalepení na sobě, než nakonec vše utichlo a on se ocitl tady...

„Omluv mě, že se tak směji, ale to zkrátka nejde udržet,“ Kookovy oči zažily středověk. Po několika hodinách tmy se náhle rozsvítila ostře bílá světla všude kolem něj. Na pár chvil oslepl a mžitky běhaly sem a tam. Smích ustál. Jungkook na sobě měl jen spodní prádlo a seděl svázaný na bílém plátně? Před kamerou... zachvátila ho ještě větší panika a z jeho úst vyšlo slabé mumlání.

„V životě jsem nepotkal tak naivního člověka, jako jsi ty,“ Taehyung? Kook svraštil obočí, jeho oči stihly zvlhnout a slzy se draly opět na povrch. Poslední dobou plakal až moc... šklebil se na něj, byl tak nechutný a Jungkook nemohl nic dělat, byl jen pouhá svázaná ovečka.

„Můj plán jaksi selhal, když jsem tě znásilnil a bil, nikdy by mě však nenapadlo, že mi hned odpustíš. Zjednodušil si naší situaci,“ Tae mu jemně prohraboval vlasy a užíval si zničený pohled jeho partnera. Cítil se úžasně, mít vše pod kontrolou. Mít Jungkooka pod kontrolou.

„Doufám, že si teď nepřipadáš jako pokusný králíček, to jsem rozhodně nechtěl. Pár chvil jsem si s tebou dokonce i užil,“ jeho ruce sjely ke Kookovým tvářím, které jemně sevřel a pocítil, jak moc studené jsou, „a ty sis je užil také, viď?“ vřele se usmál. Kook mumlal a mumlal, po chvilce ale pochopil, že lepící páska ho nenechá promluvit i kdyby se sebevíc snažil.

„Oh ne... to jsme si teď nejspíše nerozumněli. Já tě miloval, ale víš jak to chodí, peníze a sláva v malé míře tě tak nějak ovlivní,“ myslel tím snad jejich popularitu ve škole, na instagramu? Přemýšlel Kook. 

„A pozorovat tvou zamilovanou tvář každý den před naším románkem taky nebylo ideální, nikdy jsi totiž nebyl nenápadný.“

„Ale to už zachazím až moc daleko. Máme teď na práci o hodně důležitější věci. Můj velmi blízký klient chce vidět další, propracovanější materiály, tak mu tedy vyhovíme,“ přešel k malému stolku, ze kterého vzal injekci. Kookovy se zúžily zorničky strachem, začal se svíjet a křičet, přestože to bylo bezvýznamné. Nikdy neměl sílu, alespoň ne tak velkou, jako Taehyung. Ucítil ostrou bolest na ruce, do které se vlévala neznámá tekutina. Doktoři vždy lhali... injekce nikdy nepíchaly jako včeličky, ale jako sršně.

„Nemusíš se bát, jen tě to uklidní a oba si to užijeme,“ obdaroval Jungkooka polibkem na čelo. Alespoň... alespoň mne miluje, pomyslel si Kook, který se po chvilce začal cítit volněji, jako by ho ani netrápil fakt, že sedí před kamerou na neznámém místě. Má tady celý jeho svět - Taehyunga a to mu stačí. Taehyung věděl, že Jungkook je teď pod vlivem slabé látky, proto ho odpoutal a osvobodil jeho rty, načež se Kook začal tiše hihňat. Tak bezbranný.

Tae přešel ke kameře a místností se začaly linout záblesky se zvuky fotoaparátu, Jungkook se buď hihňal nebo si myslel, že to je jen nějaká sladká hra a proto vesele pózoval.  Jeho zorničky byly najednou velmi objemné a tělo nevykazovalo ani špetku stresu. Myslel si, že jim Taehyung dělá vzpomínky a sotva vnímal realitu.

~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥

 Old School Kde žijí příběhy. Začni objevovat