„Jungkookie!“ zakřičel na něj Jin z dálky a tučnáčím během si to mířil k mladšímu, který nezaujatě zametal listí na chodnících. V jeho mozku panovala melancholická nálada. Zvedl pohled a alespoň pro jednou se usmál, jelikož pohled na Hyunga byl k nezaplacení. Obzvláště v té velké péřové bundě kterou měl na sobě i když nebyla tak velká zima.
„Ahoj Jine,“ v duchu se modlil, ať nevidí všechny ty modřiny. Ne, opravdu nebyly jen na jeho břiše. Jin si ho chvilku prohlížel s přimhouřenýma očima.
„Děláš veřejné práce?“ o tom incidentu teď možná věděla půlka Soulu a pokud ne, tak o tom alespoň věděli jeho blízcí. Rodiče mu psali, co ho to napadlo, ale nestarali se o to, jak je na tom jeho psychické zdraví. Jejich víkendy se prodloužili o několik dlouhých měsíců, ve kterých se toho stalo hodně. Jungkook přikývnul a nasypal do odpadkového koše další hromadu pestrobarevných listí.
„Zatím mám jen 2 hodiny.“
„Nechceš s tím pomoct?“ Jinovi ho bylo líto. Byl tak mladý, neuměl se vypořádat se ztrátou nejlepšího kamaráda. A teď tady musel zadarmo uklízet ulice, které budou zítra znovu zasypány.
„To je v pohodě, můžu si za to sám,“ na vteřinu mu očima projel smutek, ale stále se na staršího usmíval, jelikož mu nechtěl dělat obavy.
„Jsi v pořádku?“ Jungkook věděl, že jde do tuhého, Jin se totiž začne vyptávat.
„Jo, proč bych neměl být?“
„Máš modřiny... ty jsou na tvém těle úmyslně nebo jsi někde spadl?“
„Spadl jsem na schodech,“ snažil se znít důvěryhodně.
„Já si nemyslím, že takhle vypadají modřiny-“
„Prostě jsem upadl a hotovo. Mám štěstí, že jsem si nezlomil ruku.“ Kook se nechtěl dostat do problémů. Za prvé by ho Taehyung zabil, za druhé kdyby se to dozvěděl Jin, šel by to nahlásit na policii. Starší byl vcelku nemile překvapen, Jungkook na něj nikdy takto ostře nemluvil. Možná řekl něco špatně? Nebo se mu opravdu něco stalo a nebyla to práce schodů... Jin se s ním poté raději rozloučil a řekl mu, ať si na to dá led. Při odchodu se díval, jak mladší opět a zase zametá.
Mohlo být sedm hodin, když se vrátil domů. Nikdo opět nebyl doma. Někdy si vlastně říkal, že už žije sám, bez rodičů. Unaveně došel do kuchyně, kde se napil vody, pozastavil se a přemýšlel nad dnešním dnem. Kdo ví, jak by to vše dopadlo, kdyby Jina nezastavil. Možná by teď opět a zase trčel na policejní stanici. Náhle se mu kolem pasu obmotaly dvě, o hodně silnější ruce. Kook nadskočil, div nevylil vodu na zem.
„Klid, nechtěl jsem tě vyděsit,“ Tae pevně stiskl mladšího a nasával jeho vůni. Jungkook raději položil sklenici do dřezu. Tak nějak litoval, že mu dal ten náhradní klíč k jeho domu.
„To už se ti dávno povedlo...“ pověděl ledovým tónem. Taehyung svraštil obočí, ale neřešil to. Starší ho chvilku zkoumal, než mu došel jeden nemalý problém, Odtáhl se a obrátil Jungkooka k němu, aby viděl tvář obdařenou modřinami.
„Panebože, proč sis to nezakryl?!“ Vnitřně panikařil. Co kdyby se to někdo dozvěděl? Mladší se posadil na židli, v jeho tváři nebyly žádné emoce. Tae přiběhl s BB krémem a začal to patlat Kookovi na tvář.
'Jako kdyby na tom teď večer záleželo... stejně nikam nejdu' pomyslel si. Tae ho poté postupně začal zbavovat oblečení. Čím více modřin, tím více krému.
„Nedívej se na mě, jako bych byl tvá kořist,“ nenavázal s ním ani oční kontakt.
„Huh? Kam zmizely tvé sladké řečičky?“ ušklíbl se starší.
„Kam zmizely tvé sladké dotyky?“ Taehyung si povzdychl.
„Byl jsi neposlušný.“
„Ale já nejsem malé dítě!“ Kook měl toho za celý dnešní den dost. Obdaroval ho silnou fackou, poté naštvaně vstal ze židle, vytrhl Taehyungovi krém z ruky a hodil ho na zem. Věděl, že má problém, proto začal rychle utíkat nahoru, do svého pokoje. Byl dobrý běžec, sílu také měl, ale Taehyunga by asi neporazil. Když doběhl po schodech nahoru, viděl vítězství v podání jeho pokoje. Co nejrychleji vběhl dovnitř, zavřel a zamkl, mezitím co se vydýchával a poslouchal Taehyungovy kroky a následné bouchání na dveří, které pokračovalo dalších třicet minut, dokud se Taehyung neprobouchal tím dřevem. Ano, opravdu...
„Jak?!“ zašeptal Jungkook ve strachu z toho, co se stane, když viděl, jak Tae dírou ve dveřích prostrčil ruku a následně z druhé strany odemkl, „kurva,“ zanadával si. Tae se k němu přibližoval, mladší se pro jeho vlastní bezpečnost odtahoval dále a dále.
„B-budeš mi p-platit dveře,“ pověděl roztřešeným tónem.
Bohužel, ani jeho pokoj nebyl nekonečný, proto po chvilce narazil do zdi.
~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby
Luv ya all ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥
ČTEŠ
Old School
RomantizmMěl na něj maličký crush už od první třídy. A jak čas pomaloučku plynul, s každým vyšším ročníkem rostla výše jeho láska k němu. Když zjistil, že jdou oba dva po dokončení základní školy na soukromou konzervatoř, nemohl popsat úžasné pocity ve svém...
