Old School

50.

Jin jemně prohrabával mladšímu nově přebarvené vlasy na hnědo, mezitím co oba seděli na sedačce Jungkookova pokoje. V místnosti panovalo ticho, Kook doslova pohlcoval zeď očima.

„Jak to šlo dnes na terapii?“ zeptal se Jin.

„Dobře,“ odpověděl Jungkook bez sebemenšího zájmu.

„Cítíš se lépe?“

„Ano,“ Jin si nad jeho odpovědí povzdychl. V psychiatrické léčebně je Jungkook už pár měsíců, za tu dobu vyhasly oči plné jiskřiček úplně. Byly prázdné, Jungkoook by byl raději mrtev, než procházet každodenní bolestí, smrt totiž nebolí vůbec a vše je po ní snažší. Taehyung s Taeminem byli uzavřeni do nápravného ústavu pro mladistvé, jelikož stále nebyli plnoletí. Pro Jungkooka to bylo trauma. Ještě větší, když se o tom měl svěřit ostatním. Dodnes si pamatuje Taeminův úšklebek po tom, co se přiznal jako jeho věrný klient polonahých fotek. Nejhorší na tom všem bylo, že ty fotky nebyly jen z toho večera, byly to fotky ze všech fází vztahu Jungkooka a Taehyunga. To, jak šli spolu poprvé na třpytkovou tříšť, jak u nich Taehyung poprvé přespal a poté si tajně fotil mladšího v noci, když tiše oddechoval. Když tehda sdíleli jejich společný pokoj na školním zájezdu a chodili na procházky, kde Tae zachytil jeho křivky v perfektním úhlu.

„Tvá škola mi napsala e-mail. Přejí ti brzké uzdravení a doufají, že se zase znovu ukážeš,“ starší měl falešnou naději v hlase, ta to však možná ještě více zhoršila.

„Hyung, vidíš to?“ Kook přemístil pohled z nudné zdi na zavřené dveře. Jin se zhrozil, Kookovy oči totiž poslední dobou probodávaly vše, co mohly a jeho mysl vymýšlela nesmyslné scénáře, „stojí tam Jimin, je smuten, že jsem ho tehda nezachránil. A za Jiminem stojí Taemin s jeho úšklebkem a foťákem v ruce a za nimi stojím já, s výrazem plný euforie, mezitím co Taehyung pomalu, ale jistě fotí každý detail mého těla, aniž bych si to uvědomoval,“ jemně se pousmál. Vše mu to připadalo tak vtipné, taková nevinná láska.

„A- a za tím vším nás pozoruje celá škola. Jak nás ti dva nahánějí těmi malými očky fotoaparátu v jejich telefonu a přivádí nás k šílenství,“ své prsty spojil do tvaru foťáku a dal prostor ďolíčkům na jeho tváři obohatit tvář, vše na malou chvilku utichlo a Jin dostal vnitřní panický záchvat, „cvak!“ starší vyletěl ze sedačky a Jungkook kvůli němu málem spadl na zem. Kook byl ze všeho tak moc unaven, že raději chytil obrovský záchvat smíchu. Jeho situace byla tak vtipná, dítě v první třídě se do někoho slepě zamiluje a nakonec skončí tady. Jeho hyung utrousil pár hlasitých poznámek. On sám se ho v určitých situacích bál, ale byl Kookova jediná záchrana. Jeho rodiče raději po pár dnech odjeli opět a zase pryč. Hlasitý smích se začal mísit se vzlyky.

„Jine, já už tu školu nechci nikdy vidět, je to minulost. Taehyung je stále tady, stojí u mě, šklebí se,“ mladšího vzlyky začaly stoupat na intenzivitě a oči byly celé rudé. Jin ho silně obejmul a utěšoval.

„Vše už bude dobré,“ obdaroval Kooka pusinkama do vlasů a tiše povzdychl. 

Konec.

~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Ehh, no nevím, s tímto příběhem jsem si velmi nejistá, ale snažila jsem se do toho dát hodně úsilí. Zároveň mě překvapilo, že jsem dopsala dříve tohle, než Taehyung on ice. :'D Ale i ten příběh se velmi brzy dočká epilogu. Já doufám, že jste si užili tento příběh alespoň trošku, já si teda jeho psaní užila i když mě prokrastinace doháněla rychleji. Moc děkuji za všechnu podporu a snad se uvidíme u dalších příběhů! ❤

Luv ya all ( ˘ ³˘)♥