Old School

19.

„Ticho!" Zařvala učitelka na celou třídu a naštvaně třískla do stolu vší silou. Polovina vylétla z lavicí nad tím, jak moc hlasitá rána to byla a pevně si drželi ruce u srdce, aby zkontrolovali, jestli nedostali infarkt a jestli jejich srdce bije správně po tom šoku. Všichni raději ztichli, jelikož nechtěli vyletět ze židle podruhé. Když viděla, že všichni ztichli, spustila.

„Jelikož nám zbylo ještě pět minut z hodiny, oznámím vám školu v přírodě, která se bude konat za měsíc. Nyní vám rozdám lístečky s cenou a bližšími informacemi. Nutno dodat, že to nebude škola v přírodě jakou jste znali ze základních škol. Naše škola se zapojila do projektu o lepší znalosti dnešní generace co se týče farmaření, jelikož celý den jen prosedíte na telefonech a nic kvůli tomu neumíte. Kdyby se celý moderní svět vypl, tak umřete na nedostatky potravin, protože ani nevíte, jak si to vypěstovat." Začalo to tak hezky, ale skončilo žhnoucím blábolením o tom, jak moc je generace zkažená. Jungkook se v polovině jejího výkladu naprosto ztratil a ležel na lavici. Jeho hlavní pravidlo bylo předstírat, že poslouchá, jelikož ho ty její lživé kecy nebavili. Jen závidí, že mají dnes takové možnosti jak někoho stalkovat a mluvit s nimi přes internet. Pokud kdysi měla crushe, nemohla dělat nic než posílat dopisy, které stejně její milý z vysokou pravděpodobností nepřečetl a nebo s ním mluvit, ale kdo by ji tehda poslouchal, když ji ani dnes neposlouchají oni? Už to vypadalo, že tam skoro Jungkook usne.

„Taky jsem zapomněla dodat, že s námi pojede i vedlejší třída. Máte dva týdny na rozhodnutí, kdo s kým bude na pokoji. Minimum jsou dva, maximum šest." Zazvonilo. V tu dobu si všichni oddychli, že tu strašnou hodinu přečkali a přežili ve zdraví. Raději počkali na svých místech, dokud neodešla jejich noční můra, která nosí jen domácí úkoly za pomocí testů a špatných známek. Jungkook moc nechápal, proč zvolili zrovna konzervatoř, kde jim to bude možná tak na dvě věci. Nemyslel si, že by proud vůbec ještě někdy celému světu vypadl za pomocí dnešní technologie.

Jimin byl na něj stále uražený za jeho jízlivou poznámku z předešlého dne. Mladšího to mrzelo, ale neposedný králík raději dříve mluví, než si promýšlí co by měl říci. Ani nevěděl, co se včera stalo, když Taemin Jimina pronásledoval a možná to ani vědět nechtěl. Kdo ví, co Jimin ve vzteku mohl udělat za hloupost a i kdyby se včera něco stalo, dnes je živ a zdráv ve škole s ostatními.

Tiše si vystál otravnou frontu na obědy, která zdržuje více času než samotné jezení těch břeček na talíři. Nenáviděl to, vždy si připadal tak obyčejný a méněcenný když viděl tolik studentů, kteří pravděpodobně dělají ve dne a za noci to samé, co on. Jak se má poté mít rád, když mu všichni nevědomky shazují sebevědomí na dno.

Avšak by nečekal, že dnešní oběd bez Jimina bude něčím vyjimečný. Nebylo to každodenní posedávání a poslouchání toho malého růžovláska jak mluví o tom, kdo má kulatější a pevnější zadek. Když frustrovaně koukal, jak mu kuchařky dávaly na talíř jídlo, které vypadalo stejně smutně jako on, s povzdechem se otočil a mířil si to někam do rohu kde ho nikdo neuvidí. Bez Jimina se cítí opuštěn a nezmůže se na nic. Co nejrychleji si to nakráčel k volnému stolu vzadu a náhodou procházel kolem stolu Kima s jeho známou partou.

„Jungkook-ssi!" Zařval na něj velmi povědomý hlas. Oh bože... Taehyung, Taehyung, Taehyung. Nervózně polkl. Proč zrovna procházel kolem jejich stolu? Nadával si v mysli. Pomalu se s táckem otočil a setkal se s pevným pohledem Taeho, který v sobě skrýval jemnost i přes to, že tomu výraz v nádherném obličeji neodpovídal. Očima ho vyzýval, ať si k němu sedne. Mladší chvilku netrpělive, celý se třásající postával, nejspíše jeho gesto karamelových očích nepochopil tak, jak by měl. Přivedl sám sebe do normálních myšlenek až poté, když Taehyung ukázal na místo hned vedle něj, aby si mohl sednout.

Všichni na Taeho nechápavě pokukovali, ne jen jeho parta, ale dokonce celá jídelna. Nikdo by totiž neočekával, že Tae přizve k jejich posvátnemu stolu zrovna Jungkooka, který byl vždy malá naivní ovce v davu společně s obarvenou ještě menší a naivnější růžovou ovcí.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Tohle je asi největší obsažená kapitola slov, kterou jsem za tento měsíc dokázala napsat. :'D Nevím, jestli je to pozitivní nebo spíše smutné.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥