Old School

39.

Nepřemýšlej nad tím, nepřemýšlej nad tím. Mohla být půlnoc, možná tři hodiny ráno, to byla Jungkookova poslední starost. Zamítnuto, nikam jít nemohl. Uběhly dva dny od toho, co mu Jimin napsal, což znamená, že dnes by byla ta schůze. Taehyung je z toho stále nevrlý a kdyby mohl číst Jungkookovy myšlenky, měl by mladší ponorku. Jimin by mu mohl ublížit. On sám není nebezpečný, ale lidé okolo něho ano. Ten černovlasý zmetek, sevřel pěsti, když jen myšlenkou zavadil o Taeminův škodolibý úsměv.

Ve škole si ho Tae držel u sebe a mladší si tolik pozornosti přímo užíval. Jeho mobil neustále přijímal nová oznámení od fanoušků Taekook stránky. Ano, dokonce i tohle se prosadilo. Nikdo nevěřil, že by si to Taehyung někdy začal zrovna s tím nyní teď zlatovláskem, který se vždy schovával za Jimina. A dokonce byli udiveni, že je na škole každý žral, nehledě na jejich sexuální orientaci. Tu tam koneckonců stejně nikdo neřešil. Hodiny tikaly 14:00, 15:00, 16:00... Čas ubíhal rychle a doháněl ho, jako kdyby si s ním dával závod o rozhodnutí. Nejhorší na tom všem bylo, že kdyby se něco stalo, nikdo ho nezachrání. Taehyung by se raději držel stranou, nehledě na to, že by ho Jimin určitě nerad viděl.

Stojí na tom podle Jiminovy zprávy jeho vlastní život... Chce to snad promarnit? Ne. Je zvědav? Ano. Bojí se, že by na to Taehyung přišel? Ano. Jaká je pravděpodobnost, že si Jimin přivede Taemina? 50%.

Ale risk je zisk, Jungkooku.

Jistě, proto se necháš zmlátit, kdyby tam opravdu někdo další byl.

Ale Jimin bude zklamaný, vždyť nechtěl nikdy nic špatného.

Jenže po tom všem, mu něco bude chtít udělat

Takže raději zklameš Jimina, hm?

A ty raději zklameš Taehyunga?

„Kašlu na to, kašlu na všechny a na všechno," vstal ze své postele, měl přesně patnáct minut. Rychle se nasoukal do kalhot a vzal si vše potřebné. Dalo by se říci, že očekával od Jimina všechno...

Slunce opět dávalo městu zlatavý nádech a Jungkooka cestou ke škole doháněl jeho vlastní stín. Jimin tam nebyl a to dokonce přišel o minutu později. Jistě... Mohla ho napadnout i třetí možnost, dělal si z něj jen srandu, aby snad otestoval jeho zoufalost.

„Neumíš být moc přesný, Kookie," objevil se za ním o dost drobnější stín, který rozhodně nepatřil jemu. Jimin si s jeho jménem pohrál na jazyku, aby dal dostatečný důraz na to, že ho právě nazval zdrobnělinou. Jeho růžová sedící na vlasech už stihla hodně zesvětlit, nejvyšší čas se přebarvit.

„Proč jsi chtěl, abych přišel?" svraštil obočí.

„Páni, asi už mě moc nemáš v lásce, co? Celkem jsi mi chyběl," usmál se na něj, ale Jungkook mu to jen oplatil chladným pohledem. Takže si teď budeme hrát na kamarády? I ten jeho úsměv mu připomínal Taemina, byl tak znechucen.

„Nepřišel jsem tady jen kvůli tvým kecům o tom, jak moc jsem ti chyběl." Jiminovo srdce pokleslo.

„Taehyung tě opravdu změnil, je to stále ten Kook, kterého jsem znal? I tak ti ale děkuji, že mi stále věříš."

„Taehyunga do toho nezatahuj, jdi k věci."

Nastalo trapné ticho, dokud si Jimin neodkašlal.

„T-takže, jen jsem ti chtěl vysvětlit, proč jsem to všechno udělal, vlastně to byla tvá vina. Pár dní se mi z tvé jízlivé poznámky lámalo srdce, naštěstí však přišel Ta-Taemin-" Jimine, je to špatné. Nelži, nelži, máš to zapotřebí? Klepaly se mu ruce od strachu a po očku se podíval na vyčkávajícího Jungkooka.

„Ne... Taemin mi srdce nezahojil... Kooku, vypadá to, že ho miluji?" Navázal s mladším oční kontakt.

„Cože?" Kook byl ztracen.

„Nejspíše ano... Zajímala by mě tvá reakce, kdybych ti řekl, že to divadélko kolem nás a na instagramu je jen hrané. Že je to vlastně lež. Já k němu nic necítím, jak bych taky mohl, není to dobrá osobnost a jeho chování o tom dost vypovídá. Poté, co jsi mi řekl tu poznámku, jsem se vlastně ani nezamýšlel nad ní, ale nad tebou. Jsi snad doktor Jungkooku? Protože díky tobě se mi nějakým zázračným způsobem zašilo srdce, tedy... Na chvilku. Jsi v rozpacích a snažíš se vstřebat to, co ti tady právě říkám, hm? To nevadí, já sám nevím, proč to říkám... Stejně na tom nebude záležet. Poté, co jste začali s Taem ch-chodit, jsi mi mé srdce pošlapal, stokrát do něj bodl a nezapomněl ho ještě více rozcupovat motorovou pilou a tou vaší náhlou popularitou. Víš... Já si nikdy nemyslel, že s ním něco budeš mít. Byl jsi tak nervózní kolem něj jen projít. Bral jsem to jako samozřejmost, mé city to neranilo. Jenže poté jsme se přestali bavit... Mohl jsem... Mohl jsem se ti omluvit, ty mně, jenže já si za těch pár dní uvědomil něco pro tebe jistě hrozného. Přiznal jsem si to a věděl, jak moc špatné to je, že bych měl okamžitě přestat, proto jsem se od tebe raději vzdálil, než to bude ještě hloubější. Vše jsem nahradil Taeminem, před kterým vždy hraju novou roli v dramatu jako od Shakespeara, jsem v tom dobrý, nemyslíš? Ale je to únavné. Předstírat, že k tobě nic necítím a vše to nakonec zastřít Taeminem, který si ze mě dělá vlastní hračku. Fajn, je to venku, přiznal jsem si mé city k tobě. Miluji tě, fajn?!" Jimin propukl ve velký a zoufalý pláč a přes vzlyky nakonec doplnil, „a vím, že s tím stejně nic neudělám, jelikož je moc pozdě." Jungkook byl... On vlastně ani sám nevěděl, co byl a co cítil. V jednu chvíli se mu vystřídalo milion pocitů zároveň a trvalo malou chvíli, než vůbec vstřebal slova a realitu od snu.

„Jimine já- víš, že to nejde," pohlédl na něj lítostivě. Jimin si utíral slzy a smířeně přikyvoval, poslední naděje se vytratila úplně... Co si taky mohl myslet.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za všechny gramatické či pravopisné chyby.

👀

Luv ya all košišty ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥