Adoptovaná Láska

KLUB

V: Ahoj Milko.
M: Čo tu robíš!?
V: Popravdě jsem si tě právě adoptoval.
M: To ako vážne?
V: No di si nahoru po věci.

-v aute-

Bola som v jeho aute a čakala kým príde, musím uznať, že má pekné auto... BMW. Po chvíli prišiel do auta a sadol si. Sedela som vzadu, neviem prečo no nejak viac mi to bolo príjemnejšie než mať s ním očný kontakt. Počas cesty bolo ticho tak som prehovorila.

M: Prečo si si ma adoptoval? To nechceš radšej vlastné deti. Budeš to mať so mnou ťažké, ver mi. Okrem toho keď dokončím strednú tak chcem ísť aj tak do sveta a ty ma už potom neuvidíš a bude ti to celé na nič.

V: Výš já jsem cítil, že je to zprávna věc. Neboj ale i za ty 2 letá, nebo kolik si můžeme život užít. Věř mi. Budu tím nejlepším rodičem jakého jsi můžeš představit.

M: Vieš ja v tom veľa pozitív nevidím. Mamu mi to nikdy nenahradí. Tu tiež potrebujem.

V: Tak sorry jako ale já jse teďka ženit nebudu. Kdybych si nejakou našel tak by to vypadalo blbě. Měla by 18 takže by bylo jen o 2 roky starší od tebe a to by nemuselo skončit dobře.

M: Dobre no.

Nastalo ticho pretože som práve prišla k nemu, teda k nám domov. Vyzuli sme si topánky a išli hore.

V: Tak jo. Tohle bude tvůj pokoj. Líbí?

Ukázal na izbu s francúzskymi oknami. Bola to nádherná izba. Vždy som takú chcela mať. Síce tam toho veľa nebolo... pár poličiek, skriňa, posteľ a pracovný stôl so stoličkou.

M: Kto býval pred tým v tejto izbe?
V: Má sestra.
M: Ty máš sestru?
V: Jo, je jí 28. Bydlí se svým manželem a dětmi. Nebydlí tu už hodně let.
M: Aha...
V: No nic, tak se tu tedy zabydlej a já jdu ještě dodělat večeři.
M: Počkať... ty vieš variť?
V: Jo no, musím vařit abych se nejak uživil.
M: A naučíš ma to? V decáku som na to nemala priestor.
V: Neboj, jednou tě to naučím, ale teď nemůžu.

Zatvoril dvere a ja som si sadla na posteľ. Vybalila som si veci a odložila ich do skrine. Išla som si ľahnúť. Trochu som premýšľala. Musím zistiť, čo sa Víťovi stalo pred 2 rokmi. Teraz je na to príležitosť. Mám na to 2 roky. Musím sa s ním viac zblížiť aby mi to povedal. Chce to ale čas. Musí mi to povedať sám. Zaspala som. Zajtra je sobota. Môžem spať ako dlho chcem. Konečne ma nikto nebude budiť.

-ráno-
Vstala som. 9:40... super, no. Išla som dole po schodoch. V kuchyni ani v obývačke nebol, ani v kúpeľni? Čo snáď ešte spí!? Otvorila som spálňu. Ako som čakala tak stále spal. Povedala som si, že ho nenechám spať.  Prišla som k nemu a skočila na neho aby sa zobudil.

V: A-a-au, co to děláš!?
M: Vieš je 10 hodín tak by už bolo ideálne vstať z postele.
V: Víš dá se to i mírumilovněji. Au.

Chudák Víťa. Pomyslela som si a zasmiala sa na tom ako stonal pri ceste do kúpeľne. Išla som dole sa najesť. Keď som otvorila chladničku tak som zistila, že nič nemáme. Počkala som na neho kým príde.

M: A ako chceš aby som ťa oslavovala?
V: Samozřejmě, že Víťa. Jak jinak? "Zasmial sa a sadol si na barovú stoličku ku ostrovčeku."
M: Aha, vlastne hej. Počuj, musíme ísť do obchodu. Není tu žiadne jedlo.
V: Jó dobře. Obléknu jse a půjdeme.

______________________________________

Nastúpila som do Víťovho BMW-čka. Cesta do Kauflandu trvala zhruba 10 minút. Keď sme tam prišli tak som zbadala svoju bff Olíviu zo školy. Čo som však nechcela, aby uvidela Víťu.

O- Olívia

O: Uu, budu hádat. Tvůj kluk? Teda holka ty máš ale kuráž, ulovit takovej kus... "pozrela sa na Víťu v čiernej koženej bunde a čiernych ukuliaroch ako vystupuje z BMW-čka."
M: Olívia, Víťa nie je môj priateľ.
O: Cože!? A kdo pak?
M: Víťa je môj... ako ti to len povedať... rodič.
O: Počkat, co? Vždyť vypadá tak na 17!
M: Hej no, ešte pred týždňom mal 17, už má 18.
O: Takže mi chceš říct, že tobě si adoptoval 18-letý kluk??? Holka já ti garantuji, že do týdne budete spolu chodit.
M: No, už to tak vyzerá. A nie, nemyslím. On ma berie ako jeho adoptívnu dcéru. Nič viac.
O: A ty jeho??
M: Ehm, mohli by sme zmeniť tému...
M: Víťo poď sem. Chcem ťa predstaviť. Toto je...
V: Víťa. Jmenuji se Víťa Kresan.
O: Omg! Ty seš ten youtuber??
V: No ano, sleduješ mě?
O: Že se ještě ptáš. No jasně! Mimochodem já jsem Olívie, Olívie... vždyť je vlastne jedno jaký mám příjmení.
M: Nechcem rušiť, ale mali by sme už ísť nakúpiť niečo na jedenie.
V: To je pravda. Ahoj Olívie, rád jsem tě poznal.
M: Že sa ti Olívia páči?
V: Ale nee. Nejsem takovej typ.
M: Si gay?
V: Ehm, ne... je to složitý. Zkrátka je pro mě těžký se do někoho zamilovat. Ale už o tom nechci mluvit.
M: Aha.

Víťa
Uf. To jsem se lekl. Nechci aby to zjistila. Myslím to co se stalo před 2 lety. Souvisí to s tím. Přijeli jsme domů. Já vyložil nákup a začal dělat snídani.

M: Čo to bude?
V: Begety s rajčaty, parmazánem a prošutem. (talianská šunka konzervovaná v soli)
M: Talianská kuchyňa?
V: No jo, miluji italskou kuchyni. "Usmial sa"
M: Čo budeme dneska robiť?
V: Hmm, večer můžeme zajít do klubu jsi zatančit. Já tě tam propašuju, neboj.
M: Dobre no. Nikdy som v klube nebola. Z decáku nám dovolia chodiť len do školy. Preto som často tajne z neho utiekla. Priznám sa, že sa tam aj tak trochu bojím no, opitý ľudia, to není nič dobré.
V: Neboj já tě ochránim kdyby tě nekdo obtěžoval.

-večer-
M: Pôjdeme?
V: Jop hned. Co si bereš?
M: Ja si beriem červenú mini sukňu a crop-top s dlhým rukávom takej istej farby ako sukňa. Jedna edícia... a ty? "Vyšel jsem z pokoje a skoro se mi zastavilo srdce."
V: V-vypadáš opravdu hodně sexy.
M: Aww, ďakujem. Ty si tiež pekne hot.
V: No jo, to já furt.
M: Egoisto. "Zasmála se a šli jsme."

Já jsem si vzal roztržený černé džíny, bílou košili s krátkými rukávy a na to koženou bundu co jsem měl v Kauflandu. Přišli jsme do klubu. Právě hrála má oblíbená píseň.

V: Milko, pojď jsi zatančit. Hrají skvělou píseň.
M: Počkaj je tu jeden žiak z našej školy. Chcela som si s ním trochu pokecať. Už mu to sľubujem dosť dlho.
V: Dobře no. Hlavně jsi dávej na vše pozor. Já jsi du dát trochu alkoholu.
M: Dobre. Potom sa stretneme. Hlavu hore, možno stretneš lásku svojho života, kto vie... "S těmi slovy jse vypařila."
V: To těžko. "Zamumal jsem si."

Hodil jsem do sebe pár pohárů vodky. Tedy přešlo pár minut a pár ich tedy nebylo... možná i deset nebo víc. Nevím co to do mně vyjelo. Měl jsem zkrátka chuť se trochu opít. Nevím proč. Neřešil jsem to. Přešlo dalších 10 minut a já jsem měl kolo sobě asi 20 prázdných pohárů od vodky.

Milka
S Pavlom som si dobre pokecala. Chodili sme spolu do triedy na prvom stupni. To boli časi! Teraz je to síce lepšie no bolo fajn nájsť takú nostalgiu a zaspomínať si na to aké hovadiny sme stvárali po škole. Pavol musel odísť tak som šla za Víťom. Kto vie čo zatiaľ robil. No to, čo som uvidela ma úprimne zarazilo.

OKJ ĽUDIA 1200 SLOV. Vidíme sa pri ďalšej kapitole.

S POZDRAVOM HANI 😉😂😊