Adoptovaná Láska

HOVOR MI MILKA

Víťa

Pořád nemůžu usnout a to jsou 2 hodiny ráno.  Nevím co se to děje no asi jsem zkrátka dneska neměl svůj den nebo co. Přemýšlím  nad Táňou. Táňa byla moje první přítelkyně. Byla to nejvíc príma holka na světě. Jenže pak... Táňa umřela. Nebudu vám říkát jak. Prostě umřela. Jasný? Dobře. Nechce se mi o tom mluvit. Rozhodl jsem se, že si půjdu udělat kávu. V spodním prádle jsem zešel ze schodů a posadil se na gauč. Mám celkem moderní dům. V kuchyni mám francouzský okna což je opravdu nepopsatelně krásný. Je odtamtud pěknej výhled na celý město. Bydlím na takovém kopci dále od města. Není to vůbec daleko. Mám 18, proto můžu bydlet sám. Rodiče zemřeli pár dní před Táninou smrtí. Šli na společnou dovolenou do Itálie kde se stali objetí teroristů. Ano já vím, bylo hodně těžké vyrovnat se s něčím takovým. Stalo se to když mi bylo 16. Bylo to už dávno. Předtím jse o mně staral strejda, kterej odešel když jsem měl 18 narozeniny, využil toho aby odešel. Neměl mně moc v lásce. Zářil protože jeho bratr-můj otec mohl mít deti-mně a on né, protože se nikdy neoženil. Jak jsem sedel a popíjel kávu v obýváku tak jsem zaslechl nějakej křik. Rychle jsem popadl džíny a šel ven. Kdo může být tak pozdě v noci na tak opuštěném místě? Šel jsem dál a dál až jsem přišel ku lesu. Byl tam nějakej velkej, vožralej chlap, kterej mlátil nějakou dívku. Tak tohle mně umí opravdu nasrat. Přišel jsem k nim.

(V- Víťa, D- dívka, N- neznámý člověk)

V: Co se tady děje! "podíval jsem se na dívku v bezvědomí, co byla celá od krve"
N: Nestarej se spratku! "Kopl do ní"
V: Tak to né. Ženy před míma očima nikdo být nebude!
N: Říká kdo!
V: Já.

Silně jsem ho kopl do spánků a on byl najednou v bezvědomí. Príma, povedlo se. Tu dívku vezmu k sobě a ošetřím ji rány. Vzal jsem jí na ruce a odnesl k sobě. Položil jsem jí na svou manželkou postel, kde jsem ji ošetřil všechny rány a převlékl ji do čistého oblečení jelikož měla to svý od krve. Byla noc a jsem dolů na gauči čekal než jse ráno probudí. Zatím jsem koukal IG. Pak youtube a i FB. Šel jsem se podívat nahoru. Ještě spala. Sedl jsem si vedle ní a zíral do stropu. No náhle se probudila.

V: Ehm, ahoj.
D: Ehm...
V: Ja vím, že musíš být teď hodně vystřesovaná, no jen tolik, že já ti zachránil život před tím vožralím chlapem.
D: Čo to mám na sebe!?
V: Tó, měla jsi oblečení mokré, krvavé a od hlíny tak jsem ti dal nějaké své.
D: Ty si ma prezliekal!? "řekla ustrašeně"
V: No ano, ale neboj, jenom jsem ti dal nové  oblečení a zašil pár tech ran...
D: Ty si mi zašíval rany!? Ja som ich mala dokonca otvorené!? "Zděsila jse ještě víc a couvala ke stěně"
V: Ty si mně nemusíš bát! Zachránil jsem tě a nic ti neudělám, vážně.

-za 5 minút-

Konečně se upokojila. Já jsem přišel k ním a podal jí ruku.

V: Víťa Kresan. Je mi 18.
N: Emília Zavadská. Hovor mi Milka. (M-milka) Mám 16 rokov.
V: Slovenka?
M: Jop.
V: A co děláš v Čechách?
M: Bývam tu.
V: Měla bys už jít, tvým rodičům určete chybíš.
M: Ja-ja nemám rodičov. Som z decáku. 
V: Tak v tom případě di do decáku.
M: Tak ja teda veľmi ďakujem.
V: Kdybys cokoliv potřebovala stačí zavolat.
M: Dobre. Mimochodom, sledujem ťa na youtube.
V: U, tak to jsme moc rád.

Doprovodil jsem ji ke dveřím a vychystal se do sví školy.

OKJ ĽUDIA 650 slov... ono sa to rozbehne... chce to čas. Pre túto FF plánujem asi tak 20 častí? Ale to sa všetko ešte môže zmeniť, no ešte neviem. Minimálne na 20 to natiahnem.

S POZDRAVOM HANI 😊😁