Adoptovaná Láska

DIALÓGY

Avšak vlak mi rovno pred nosom ušiel. Čo teraz? Mala som byť rýchlejšia. Sadla som si na lavičku a plakala. Nie, nie, nie! Prečo? Zrazu mi niekto potľapkal po pleci.

M: S-Samo? Č-čo tu robíš? "Prisadol si."
S: Počul som o tom, že sa snažíš utiecť do Česka tak som sa prišiel ujistiť, že odchádzaš v poriadku. Víťa by ma zabil, kebyže sa ti niečo stane.
M: No jo, je na mňa veľmi naviazaný.
S: A ty zasa na neho.
M: Áno, poskytuje mi domov predsa...
S: A...
M: A ešte ho milujem. Bohužiaľ môj vlak mi rovno pred nosom ušiel. Je to celé v keli.
S: Neboj sa, nič nie je stratené. Mám tu auto.
M: Počkať, takže ty by si ma...
S: Odviezol? Že váhaš, láska môjho kamaráta je aj moja kamarátka.
M: Och, ďakujem Samo.
S: Nie je začo. Tak poď. Šup, nasadaj.

Sadla som si do predu. Zapli sme gps a vyrazili na cestu. Dostali sme sa do Popradu, neskôr do Ružomberka až sme prešli do Trenčína odkiaľ viedla cesta na České hranice. Samo zrazu zastavil auto a vystúpil, volala mu Lili a nechcel dávať handsfree lebo mu to prišlo blbé. Chápem ho. Po dvoch minútach prišiel naspäť.

S: Ehm, Milka, vieš, volala mi Lili a pýtala sa kde som. Je mi ľúto ale ďalej si musíš obstarať odvoz sama.
M: Č-čo!?
S: Ano, musím sa vrátiť... povedal som, že som u deda a pomáham mu, nesmiem sa zdržať. Musím sa ponáhľať.
M: No dobre. Ale žiaden Tary! Nezabi sa mi.
S: Neboj, ja dávam pozor, nepôjdem tak rýchlo.
M: Fuh, dobre no, takže je 7 hodín ráno...
S: Tak ja idem.

Ostala som sedieť na odpočívadle a premýšľala.

Víťa
Seděl jsem doma. Ptáte se proč? Protože jsem zoufalej. Ano, přiznávám jsem slaboch. Slaboch, který neumí ochránit to nejcennější... člověka, na kterým mu nejvíc záleží. Rozbrečel jsem se. Já vím, že je jenom 7 hodin ráno ale i tak zavolám Samovi, chci vědět jak jse má Milka.

Samo
Milku som vysadil, bolo mi ľúto ale musel som. Má už 16, poradí si nejako. Dúfam... Zrazu mi niekto zavolal. Dal som si handsfree a zdvihol to.

S: Prosím, pri telefóne pán Miščík.
V: To jsem já Same... Víťa.
S: Ouh, Víťo. Ako sa máš? Deje sa niečo? Ako si na tom a...
V: Same jsem v pohodě.
S: Víťo neznieš moc presvedčivo. Povedz pravdu.
V: Nic mi není, opravdu, jenom jsem úplně na dně...
S: Ach ták. Kvôli Milke?
V: Že jse ještě ptáš. Nejen, že mi chybí ale dokonce se bojím, že možná utekla.
S: Č-čo? Prečo by od nás utekala?
V: No, znám ji dobře. Je schopná utéct, když se o mně bojí ale kdyby to chtěla udělat, tak ji zastavte. Dobře Same? Jdu jí zavolat.
S: Niee.
V: Proč né?
S: Teraz mi písala Klára, že vraj ešte spí, je veľmi unavená, nechaj ju radšej ešte spať.
V: No dobře no, hlavný je, že je u vás a v pořádku. Věděl jsem, že jse na tebe můžu spolehnout Same. Seš kus dobráckýho chlapa.
S: Musím končiť, som v aute, takže dávam pozor na cestu.

Víťa
Típl jsem to. Složil jsem si hlavu do klínu a opět brečel. *Víťo nebreč tolik! Tohle ti nepomůže. Musíš něco dělat a né sedět na gauči.* Pravda. Ještě dnes se strětnu s Radkem. Musím si to s ním vyjasnit osobně. Napsal jsem mu tedy.

V: Poslouchej...
R: No, co chceš. A jó ty ses rozhodl...
V: Ne-e. Chci se s tebou sejít.
R: Jo a naco jako?
V: Chci se domluvit.
R: Pche, no dobře. V kolik?
V: Dnes o 12te. U tebe v městě na náměstí.
R: Fajn, tedy. "Šel jsem na vlak."

Radek
Ach jo. Ten zasranej Vitalij mi skazí úplně vše! Tak to tedy né, tak to tedy né. Musím něco vymyslet. Ale co tak? Jako není to zlý nápad se s ním střetnout... protože, na střetnutí se mu může něco stát... já jsem geniální! Ale jak to udělám. Nechci ho zabít, na to jsem moc hodnej ale nejak ho zneškodnit na pár dní to můžu... a pak bude Milka jenom a jenom moje. Už jen zistiť u koho jí ten zasran skrývá. Je mi jasný, že jí někam poslal. Nejsem blbej, aby mi to nedošlo. Tak jo. Šel jsem na náměstí si sednout do uličky a čekal.

Milka
Uvidela som okolo prechádzať auto. Stopla som ho s nádejou, že ma odvezie. Otvoril okienko a ja som skoro dostala infarkt.
(MT: MaTTem)

M: Maty!?
MT: C-co tady děláš?
M: Akurát teba som tu nečakala.
MT: Pojď nasedej do auto, tam mi všecho vysvětlíš.
M: Ehm, dobre ale kam teda ideš?
MT: Do Prahy předse, byl jsem na Slovensku, šel jsem za jedním kamarádem, znáš to...
M: Hej no. Takže ma vezmeš??
MT: Jó klidne, ale co jdeš takle sama do Prahy a ještě k tomu směrem se Slovenska?
M: Všetko ti vysvetlím.

Povedala som mu všetko od Černobyľu až po to ako som bola u Miščíkových. Samozrejme, že som spomenula aj to ako nás videl v bare.

MT: Já vůbec nevím co si mám o tom myslet. Ale jsem na tví straně. A...
M: A čo si vlastne vtedy robil v bare? Ty by si predsa šiel do baru do Prahy ne? A nie sa tu trepať k nám...
MT: Měl jsem střetnutí s Real Geekem a večer jsem se skočil po náročném dnu trošku opít no...
M: Aha. Ja len, nie je to tak ako sa zdá, Víťa sa o mňa naozaj dobre stará. To, že sa trochu vtedy opil, to za to mohla tá jeho schizofrénia a za to, že vtedy utiekol môžem ja, ale to nechaj tak.
MT: Kdyby jsem to věděl... omlouvám se. Promiň.
M: Ospravedlňuj sa Maty. Ty s tým predsa nič nemáš. A k tomu vďaka tebe som teraz na ceste do Prahy, a aj Samovi ale...
MT: Chápu, chápu, chápu.

Usmial sa a prehodil prehadzovačku v aute.

Víťa
Vystoupil jsem z vlaku a mířil na náměstí. Když jsem šel kolem nějaký uličky, něco mě zatáhlo do té uličky. Nevěděl jsem co nebo kdo to je. Lekl jsem se. Byl to...

OKJ ĽUDIA 1000 SLOV. A neviem, čo viac dodať no.

S POZDRAVOM HANI