Adoptovaná Láska

DAL MI FACKU

V: Zlato neboj. Nic mně nezaskočí.
T: Po tomhle mně budeš nenávidět!
V: Nebudu, ať se děje cokoliv.
T: Dobrá tedy... JSEM TĚHOTNÁ.
V: C-cože? To je úžasný! A je to moje viď?
T: No...
V: I když mi sme to předse nikdy nedělali... takže koho je?
T: Popravde je to tvoje. Asi si nepamatuješ, boli jsme trošku opití.
V: Počkat, kdy jsem se jako opil? ( Xd pre tých,  čo nepochopili tak ten sen je to čo sa stalo keď mal 16)
T: Na tvé narozky.
V: No nic, nebudu řešit minulost. I kdy by mně rodiče za to vyhodili z domu tak to přežiju. Omnoho horší je když se v tomto stavu kluk na těhotnou přítelkyni vykašle a pošle jí na potrat. Já takovej nejsem, budu stát při tobě. Já jsem zodpovědnej za to v jakým seš stavu, takže je to moje starost. Proto ti pomůžu.
T:  Jenže, já jsi to chci dát prič.
V: A pak tohle... tohle... tohle... (Akože veľa mele a nevníma, čo hovorí)
V: Ehm, co jsi to říkala?
T: Že chci jít na potrat.
V: Tak tohle nemyslíš vážně! Tohle ti nedovolím.
T: Mám už termín.
V: Kdy!?
T: O týden.
V: Nikam nepůjdeš! Nedovolím ti zabít živou bytost. To jse nedělá a ten termín půjdu ja sám osobně dneska zrušit.
T: To nemůžeš!
V: Ale můžu! Nechápeš, že to dítě je taky součást mého života?? Není jenom tvoje. A na to abys udelala takovej skutek potřebuješ i moje svolení, ktoré ti na to nedám. Je to hroznej hřích! Neřeknu, že bys chtěla zabít člověka, který ti nejak ublížil a týral ale nevinný dítě!? Keré není ještě ani na světě.
T: Máš pravdu, je to taky tvoje součást ale nechápeš, že já to nezvládnu?? Co když jse něco stane počas porodu nebo ja nevím co, tolik věcí se může zvorat! Je mi 16 sakra.
V: Mně je taky 16 beru to jinak než ty.
T: No jo, tobě se to lehko řekne. Kdybys jen věděl jaké je to být těhotná!? Nenavidím to, je to hrozné!
V: Nemluv tak! Bůh nám dal šanci aby jsme mohli mít dítě, tak jsi toho váš!
T: Heh, cirkevní kázně jo?
V: Víš co přestaň. Jo chápu, že s tebou hádžou horminy ale tohle je moc prostě.
T: Ty nic nevíš! Nikdy jsi neměl těžký život.
V: Právě, že vím! Dneska jsem se dozvěděl, že mám schizofrenii. Myslíš, že je to lehký s tím žít!?
T: O důvod víc nemít s tebou dítě! Nebude z něho předse psychopat!
V: Hmm, tak podle tebe jsem psychopat, jó?
T: Jasně ty kriple!

Todle jsem nevydržel a dal jí facku. Nechtěl jsem ale udělalo to moje špatný já.

T: HAH, SKONČIL SI U MNĚ VITALIJI KRESANE! Nemám záujem abych byla fackovací panák.

Normálně bych to neudělal. To co řekla mně v celku zabolelo.

V: I já s tebou ty vrahyně jedna!

Sklopil jsem pohled na zem, no pak jediný co jsem viděl bylo jenom jak jí srazilo auto... (Ďalej story viete, toto bolo v podobe sna)

Najednou jsem se probudil. Složil jsem si hlavu do klínu a brečel. Bylo to za mnou a teď jse to opět vrátilo.  Proč? Proč na to pořád myslím? *Nemáš Milku, takže se ti to vrátilo.* Prosím tě, tu mi ani nezapomínej. *Proč?* Sám si teda já videl co mi udělala! *To chceš přijít jako o další ženu? *Jak jako další? Já jsem nikdy neměl vztah se ženou... Ten první byl s vrahyní a teď jsem skoro měl vztah s člověkem pro kterého jsem jenom hračka. *Jak s ní budeš ale dále bydlet??* Nad tím jsem nepřemýšlel ale asi ji vrátím do decáku. *To bys jí udělal?* Já na to už nemám prostě! Bojím se vztahu. Nechci zažít to stejný. Nechci být považován za kripla, kterej se jenom snaží zachránit něčijí život. *Dělej jak myslíš. A jako mluvit se mnou-s tvojím já ti moc nepomůže, já ti neporadím, jsem předse TY, jenom ty ve mně vidíš někoho jinýho... ale jsem to já tedy tvoje vědomí.*

Začala mi být moc zima. Hodně zima. Nevím kolik bylo venku stupňů. Byla ještě noc. Jediný co mi na sobě zůstalo byly džíny. Triko jse mi roztrhalo o větve když jsem utíkal a bundu jsem nějak stratil, protože jsem ji držel v ruce. Na břiše jsem měl škrábance od těch větví. Byly pořád krvavý. Pořád jsem sykal od bolesti. O to víc, že jsem hluboko v lese a kdykoliv mně může něco napadnout. Stratil jsem hodně krve takže jsem slabý na to abych jse ubránil. Není to jako v minecraftu, tady teď jde opravdu o život. Naštval jsem se tak jsem rukou bouchl do země. Avšak do dlaně jse mi zabodlo sklo. Byla to hrozná bolest. Zařval jsem nahlas od bolesti. Snažil jsem se to vybrat ale nešlo to. Pak jsem zatáhl a nakonec jse mi předse jen podařilo sklo vybrat. Krev mi stříkala všude kolem. Měl jsem vlasy a obličej celý od svojí krve. Strhnul jsem si z hlavy čelenku a obvázal jsi s ní dlaň v které byl řářez hluboký snad 4 cm. No jo, aspoň jse na to nemusím koukat. Rozhodl jsen se, že v lese není proste bezpečno a vydal jse po svých někam. Hledal jsem východ. Zkoušel jsem se orientovat podle hvězd a jo... nakonec to vyšlo. Byl jsem venku! Viděl jsem louku.

Milka
Boli sme v hoteli. No neviem, či sa to dá nazvať hotelom. Skôr len nejaký miestny penzión. Raďo ma stále upokojoval, ale nešlo to. Tak strašne som sa o neho bála. Čo ak nežije? Blbosť, on je silný, prežije. Nemôžem takto myslieť. Zrazu ku mne prišiel Raďo a chytil ma zozadu okolo pásu.

R: Nepřemýšlel o něm tolik!
M: Bojím sa o neho! Nechápeš? Mám u neho domov, keď sa mu niečo stane tak... tak... proste nebudem mať kde ísť. Dajú ma do decáku. Ja tam už znova nevydržím. Nedá sa to!
R: Tak by si tě vzal někdo jiný prostě. Nevím, co řešíš. Mojí rodiče znají hodně lidí, kteří by si tě klidně adoptovali a aspoň by tě netýrali jako Víťa!
M: Ale Víťa je Víťa! Jeho nikto nenahradí.
R: Takovému naivnímu dítěti jako ty by stačilo cokoliv! A k tomu bys měla normální rodinu a normální život. Víťa te nemůže dobře vychovat. Normální dospělý by dítě nevykopl.
M: On ma nevykopol! Sám ušiel. Bola som krava a bála som sa vzťahu s ním. Nechcela som mu to povedať. Bol by na dne, nechcem aby si znova niečím takým prešiel. Proste bála som sa jeho schizofrénie. Ale teraz viem, že ON by mi nikdy neublížil. Není na tom tak zle. To Táňa z neho urobila pre ľudí magora, ona sama je pri tom chudera.
R: Říkej si co chceš ale Víťa se na tebe prostě vykašlal. Nezajímáš ho. Proč myslíš, že jse vypařil na Ukrajinu!?
M: Ale veď v Česku má svoj dom... nemohol by sa neho len tak vykašľať. To proste nie je on! Nesedí mi to, čo na neho hovoríš. Vieš, čo... ŽIARLÍŠ!
R: Tak tohle né! "Dal mi facku." ( Sorry Attackový fans ale v tejto story on nebude pozitívna postava🤷🏻‍♀️)

Raďo mi dal facku. Bola som naštvaná. Toto nie proste. Naštavala som sa a odišla do neho preč. Stačí proste.

OKJ ĽUDIA... 1100 SLOV, asi tak. To je asi všetko, čo chcem povedať.