Trainer the Miracle Generation.. Together Again

Kapitola 6

-Rakuzan-

Tým Rakuzan. Tým, kde je Akashi Seijūrō. Vůdce Zázračné Generace a také vůdce Rakuzan. Jeho normální ale i tmavá osobnost z něj dělají vůdce v každém směru. Nesnáší prohru.. Nesnáší nadřazenost ostatních... Nemá rád hodně věcí.... Ale jednu osobu měl rád ... Pořád má... A to je Trenér Zázračné Generace. Všichni členové týmu jsou v tělocvičně a trochu trénovat. I když ne moc. Všichni jsou na velké úrovni a oni to vědí. Ale ne na tak velké úrovni, co si oni myslí. Trenér zázračné Generace by řekl, že jsou pořád na nižší úrovni.. Že to není opravdová zóna... A Akashi si to myslý také.. Něco jim chybí. Ale Akashi pořád neví co. (Pokud jste viděli a pochopily Anime, víte co každému týmu chybělo😁.) Akashi stojí ve stínu a sleduje jeho tým jak se buď hádá, nebo se smějí nebo hrají ze zábavy.
"Tohle není rodina.... " Mumlá si pro sebe a dívá se na kostku Shogi v ruce.
"Hey Seichan!... Pojď taky hrát!" Akashi se na ně podívá.
"Proč bych měl?... Vy potřebujete trénovat.. Ne já." jde pomalu k nim.
"Aaah no tak!... Nebuď zase protivný.. Co je s tebou posledních pár týdnů Hm?" ptá se Chihiro. Akashi se jen usměje a drží míč v ruce.
"Nic... Jen se snažím přijít na to, proč
jsme tak slabí." hodí mu naštvaně míč a Chihiro uhne pryč.
"Seichan opravdu... Co je špatně?... Nikdy jsi takhle agresivní nebyl..." Všichni se na něj dívají. Pravda.... 'Co je to se mnou' Akashi se dívá na kostku Shogi.

-vzpomínka-
"Akashi, co je špatně?... Poslední dva dny nejsi sám sebou." Celá zázračná generace se na něj dívá.
"Nic... Jsem v pořádku..." dívá se na zem. Trenér/ka si povzdechne a ukončí na pár minut tréning.
"Sei-chan pojď se mnou" usměje se a jde ven na školní areál. Akashi je překvapený že ho trenér/ka nazval/la jeho jménem a jde rychle za ním/ní. Oba se zastaví na prázdném místě a dívají se na červené a oranžové nebe.
"Sei-chan co je špatně... Děláš hodně chyb už dva dny.. Něco se stalo?." trenér/ka se na něj dívá. Akashi má smýšené emoce a podívá se na zem.
"Trenére/ko já.... Ummm... Myslím že... Nám něco chybí.... Ja... Mám Rád tuhle atmosféru... Dáváte nám pocit bezpečí, klidu, zábavu... Pocit být rodina..." trenér/ka se na něj dívá a usměje se... Dá ruku na jeho hlavu a rozcuchá jeho vlasy. Akashi se něj/ni dívat překvapeně.
"Ty vždycky myslíš na tolik věcí a necháváš si to pro sebe... Víš že jsem tady pro tebe.. Pro vás všechny... Můžete mi věřit a říct všechno..... Mám také pocit že něco chybí.... A že se v budoucnu něco stane... Ale.. Nejdůležitější je, co je teď Sei-chan... Užívej si každou chvíli která je teď.... Ty momenty, které tě dělají ve hrách šťastným se nezapomínají... Pokud uvidíš příležitost, chytni se ji... A nenechávej ji vyklouznout mezi prsty... Chop se ji a nikdy nepouštěj." trenér se usmivá a dá ruku na jeho rameno.
"Proto jsem váš trenér/ka. Viděl jsem potenciál a dal vás dohromady... Každý den ho uvnitř vás rozvyjím a snažím se, aby jste byly v zápasech klidní a rychlý... A hlavně silní... Už jste vkročily všichni do zóny a to je velký pokrok... Všichni vás nazývají Zázračná Generace, protože je to pravda... Vy jste zázrak... A jsem na vás strašně moc hrdý/dá." Akashi má velké skleněné oči a v nich je vidět úcta a odhodlání.
"Pane/paní... Já... " Trenér/ka dá ruce na jeho obličej a usmívá se.
"Nikdy o sobě nepochybuj Sei-chan... Ani o ostatních v týmu... Jsme tvoji přátele, spoluhráči... Rodina... Buď silný, a veď je dál když tady nejsem."
-konec vzpomínky-

Akashi jde ulicí domů a dívá se na hvězdy.
"Zklamal jsem vás Sensei.... Omlouvám se.... " mumlá si pro sebe a je na sebe naštvaný. Jeho telefon udělá 'Pink'. Akashi zamrká a vezme telefon. Dívá se na zprávu.
"Ahoj Sei-chan 🙂... Přijď na zápas kuroko a Midorima... před zápasem je sraz se všemi... Ujisti se, že přijdeš sám.... Těším se na vás všechny... A... Nedělej si starosti... Nezklamal jsi mě.😉.. Jsem na tebe hrdý"
Akashi se dívá na zprávu s velkýma očima.
"Že by to byl.... Senpai... Vy..... "

Zdravím lidi... Omlouvám se za dlouhou neaktualizaci ale moje prace je fakt.... Na... Zabití... Nezlobte se prosím na mě ale kdyby jste byly ve stresu jako já...... No to je fuk... Doufám ze jste si užili kapitolu i ty předchozí... Urcite budu ve story pokračovat... Jen to potrvá. 😅.... A... Omlouvam se za chyby.

~Adri-chan